Stalo se: 11. února 2019, 9:18
Dnešní ráno. Nástup 4:31. Přijel jsem o deset minut dřív, najdu klíče ke své mašince. Není tady vůbec nikdo, pusto prázdno. Oživím baterky, kouknu na náplně, dělám to ještě před startem.
Vidím nízkou hladinu chladicí kapaliny, dolévá ji dílna, dělají to normálně dva proškolení opraváři, je tam blbej přístup. Je asi na 40 procentech.
Vlezu do kabiny, motor číslo 1 naskočil, motor číslo 2 ne. Hláška červený alarm motoru B, porucha.
Nemám se na koho obrátit, volám tedy strojmistrovi, můj přímý nadřízený ve směně a člověk, který jako Winston Wolf řeší problémy. Popisuji mu, že jsem v pasti.
Říká mi: „Hele, tak to je blbý, nemám ani kolo.“
Myslí tím, že není nic, co by šlo poslat místo nefunkční jednotky.
Říkám: „Díky, dobrý, já tak jdu zkoušet.“
Nic mě nenapadá. Aktuální čas 4:45. Odjíždím v 5:46. Mašina nejezdí, úplně studená.
Beru znova telefon a volám kluka z dílny. Vzbudím ho. Není úplně nadšený, má volno a – světe, div se – spí. Nevšímám si jeho lamentace ohledně pokaženého snu. Nemilosrdně tlačím na pilu, čas kvapí: „Nejezdí mi lokotka, co s tím?“
Popisuje, co ho napadá. Říkám mu i o chladicí kapalině, na což reaguje: „Jo, to by mohlo taky bejt, dolej ji.
„Žádnou nemám!“
Tak mi popisuje, kde bych ji možná našel. Dílna je už zrušená, třeba tam něco zůstalo. Jdu hledat, svítím mezi ponkem a skříní. Paráda, asi 2 litry speciální kapaliny, nemůže se tam nalejt obyčejná destilka.
Mezitím už zvoní telefony: „Pojedeš? Zrušíme to?“
Nohama si držím trychtýř, naleju obsah kanystříku do zku*veně umístěné a takřka nepřístupné díry pod sedačkou. Jdu zkontrolovat stavoznak a zjišťuji, že se to zvednulo o jeden jediný dílek. Motor stále nechce naskočit, furt svítí porucha. Ještě zkusím reset motoru, hláška zhasla. Nastartují oba motory a vyjíždím z depa na vlak.
Odjel jsem na čas, ale říkal jsem si, že takhle se to prostě dělat nedá.