Jednou ze zatím nezmiňovaných výhod mého aktuálního zácviku na elektrikách je možnost okouknout nový evropský zabezpečovač nanečisto v praxi. Než na úplný konec článku připojím zásadní ortel o tomhle přelomovém milníku české železnice, seznámím admina a další laické obecenstvo s něco málo postřehy, které provázejí uvádění ETCS do provozu.
Předposlední text v tomto roce bude v lehce neuspořádaném stylu.
Jestli mám vůbec tohle přemáhání zapotřebí, přemítal jsem si v poraženeckých myšlenkách při dnešním sportování. Nejednalo se ovšem o myšlenky vůči tělesné aktivitě, ale k rozšíření na Éčka, do kterých jsem se dobrovolně sám přihlásil.
Tohle stále není to pomyslné B, o které byla řeč posledně.
Jestli bych se tohohle před patnácti lety nadál, říkám si v duchu.
Mám za sebou první týden intenzivního přerodu v elektrického strojvedoucího a musím si zde uložit pár osobních poznatků. Když tak učiním okamžitě, nezmizí z nich syrovost a naprosté ohromení. V opačném případě je možné, že se po krátké čase při ohlédnutí zastydím za svou nynější upřímnost a vyvedení z míry.
Trochu rozmrzele jsem zaregistroval pozměněný text u příštího článku, u něhož admin zcela svévolně upravil závěr. Nepozdávala se mu totiž poslední věta, v níž jsem v předtuše rychlého průběhu prosince popřál čtenářskému obecenstvu krásné Vánoce. Kalkuloval jsem, že tím každému dojde, že do ledna už nenapíšu ani čárku. 😀
