Když jsem v úplných začátcích svého psaní vysvětloval, že za svou životní spokojenost vděčím práci u dráhy, byla to pravda jen zčásti. Naprosto zásadní, klíčovou a možná i důležitější roli v tom mají na svědomí lidé, kteří mě při mém kolejovém snažení a učení provázejí. Ten zcela nejzásadnější z nich přijal pozvání k rozhovoru, za což jsem mu neskonale vděčný. Do studia přišel Jaromír – strojvedoucí, školitel, instruktor, zkoušející…
Na vašich reakcích závisí, a nyní mluvím především ke kolegům, kteří hosta znají, zda se mi ho podaří přemluvit k pokračování a dalšímu natáčení. Za sebe bych byl velmi rád, protože témat, která jsme neotevřeli a která se díky jeho zkušenostem nabízí, je velmi, velmi mnoho.
