Vedle jak ta jedle

Pokud někdy trpím falešnou samolibostí a opájím se lichým pocitem vlastního mistrovství, pokaždé přijdou chvíle, které mě vrátí na zem.

Následné sebezpytující úvahy jsou samozřejmě plné různých variant řešení – kdybych býval, mohl jsem, dalo se to udělat takhle… Ale je typicky pozdě. Po bitvě je každý generál, víte jak.

Mentor

Kolega a mentor, kterého tu v článcích občas zmiňuji, se nedávno přiznal, že při své poslední jízdě do Svitav, kam nově od grafikonu přes Poličku o víkendech zajíždíme, neměl dobrý den.

Ačkoli vyfasoval zacvikanta, který už několikrát v aktivním zácviku vedl vlak, vyhnal ho na boční štokrle, aby se tento novic mohl vynadívat, jak reginu vede skutečný profík.

Junior skutečně žasnul. Obvzlášť v situaci, kdy mentor prošvihl včasné zatažení brzdy a zastavil při zastávce na znamení až notný kus ze perónem. Paní, které šel čtyřhranem otevřít poslední dveře, aby ji posléze vyložil ven, se omlouval za svou chybu. Ta ji brala sportovně a chlácholila ho, že ji nikdy nikdo takhle z vlaku ještě nepomáhal a že by jí nebylo proti mysli podobně vzrušující eskapádu opakovat.

Kolega, který by se hanbou nejraději propadl, se mi poté vyznal, že ho skoro mrzelo, že si neřekl o telefon, aby se jí mohl omluvit i jinde než ve vlaku.

Cizí neštěstí, zvlášť při šťastném konci, většinou potěší nejvíc.

Smál jsem se mu velmi škodolibě, neboť mně se podobné chyby téměř nestávají. Samozřejmě z toho důvodu, že jsem nebývale ostražitý a velmi chytrý. 😀

Takže když jsem poprvé jel do Svitav, navíc se zacvikantem, napadlo mě jízdu vyšperkovat záznamem na kameru. To abych nového kolegu, zatím v pasivním zácviku, mohl vyzpovídat na mikrofon pro zdejší posluchače a čtenáře.

Jízda probíhala naprosto parádně. Rozhovor plynul přirozeně, bez vole, vole a skákání do řeči. Tedy až do chvíle, kdy se mě zvídavý zacvikant zeptal na tři otázky po sobě, na které jsem, ač bych měl, neznal správnou odpověď.

Sice jsem se asi po deseti minutách dohadování dobrali správného výsledku, ale já, zcela šokován svou nevědomostí, jsem zcela ztratil řeč. Záznam ven tedy nepůjde, což jsem lstivě a neprůstřelně zamaskoval lží, že jsme si povídání zkoušeli nanečisto, abychom se, až se kolega po kurzu vrátí, mohli naplno a bez obav ukázat, jak a co ho k nám přivedlo.

Že se mi nevedlo ve vlaku, kde jsem prakticky doma, se těžko chápe. Ale budiž. Že by se mi nevedlo ale i v bazénu, to je přece vyloučeno. Přesto…

Nohy

Předevčírem jsem si šel ráno zaplavat. Vyje*aný repre soustředění, k vzteku! Po třiceti minutách mě vyhnali z jediné volné dráhy číslo 4. A protože se mi nechtělo k důchodcům, kde bylo narváno, přesunul jsem se na 25m bazén, který je výukový pro školy. A má šest drah. Dvě krajní z každý strany zabraný děckama. Volná je trojka (veřejnost) a čtyřka (kondiční).

Vlezu tedy na čtyřku a plavu si. Asi po půl hodině si všímám, že se od kraje bazénu k mý dráze, přes postranní špagáty, dere napříč bazénem nějaký děvče. Asi 20-30 let, vypadala hezky, tak normálně.

Pozdravili jsme se, dobrý den, dohodli jsme na plavání v kolotoči, nechala mě vyrazit a pak mě během dvou toček hladce předjela.

Byla mnohem lepší plavec než já, a to i přesto, že vůbec nepoužívala nohy. Jela celou dobu jen ruce, vlnila se po pr*el ukázkovým delfínem. Úplně jak ryba! 🙂

Po další hodině jsem skončil. Uvolněný serotonin, dopamin, oxytocin, endorfin – sebevědomí level 1000.

Holčina doplavala k bloku.

“Už s váma nehraju,” povídám jí, “umíte plavat mnohem rychlejc, akorát se na vás zlobím. A kdybyste to neflákala a pořádně kopala nohy, tak vás nechytnu už vůbec!”

Se usmála a říká, že to teda. Načež zakývala hlavou a rozloučila se.

Vylezl jsem na hranu bazénu, sbírám si věci a v pr*eli bych se viděl! Na straně u dveří k bazénu měla zaparkovanej invalidní vozejk!

Mi to došlo fakt brzo! Holku ty nohy prostě neposlouchaly. Handicapovaná, říkal mi pak plavčík, že je po nějaký bouračce. Přitom je neměla hubený nebo neduživý, vypadaly normálně a ve vodě ok. Jen se nehejbaly. Propad bych se!

Ach jo. Chyboval jsem jak ve vlaku, tak i ve vodě. Ale obě situace napravím, slibuju. Už se na to docela těším.

Humorný obrázek nijak nesouvisející s textem