Jedeme dál

J

Strašně to letí, zvlášť v aktuálním turnusu, kdy jsem víc v práci než doma. Jelikož jsem si v posledních týdnech trochu stýskal, musím v rámci rovnováhy zmínit též druhou stranu mince. Přiznat úvahy, které ve spravedlivém hněvu nad těžkostmi strojvůdcovského řemesla nezmiňuji.

Všude je něco

Je možné, že si neuvědomuji skutečnost, že jinde to stojí za vyliž*** ještě daleko víc než u nás. A že i jiní pracovníci jsou často nespokojeni, frustrováni, vzteklí či podráždění. Je vcelku jedno proč, každopádně tento jev nebude ojedinělý. Aspoň co mám možnost poslouchat nebo číst od mých známých. A bylo by tedy naivní si myslet, že jen kvůli profesi fíry budu ve své práci zažívat výhradně štěstí. To by totiž bral každý. 🙂

Musím poctivě přiznat, že mě aktuálně nejvíc ničí jenom nedostatek času na regeneraci. Pramení povětšinou jen z nevyspání. Rozhozený odpočinek, který se krátkými výpadky z práce nedá srovnat.

Tohle současné nepohodlí je pravděpodobně daň za určitou svobodu a radost, kterou jinak z práce mám. Strojvedoucího, který nechybuje a ví, co a jak, si prakticky nikdo nevšímá. Maximálně ho navštíví kontrolor vozby, aby si ověřil, že jeho um a svědomitost nedoznaly změn.

Jsem zkrátka sám sobě vedoucím, což je určitý luxus. Popravdě si nepamatuji, kdy mi kdo v práci naposledy přísně huboval. I to přispívá k pocitu určité volnosti při rozhodnutích, které v profesi dělám.

Mír

Důvodem mého dnešního smířlivého psaní je nejspíš jediné dvoudenní volno v měsíci, které jsem čerstvě absolvoval a které mi dovolilo spát doma. Navíc mě čekal výpadek šichty, který jsem využil k opakování poznání tratě, kam se podívám po více než osmi letech. Je krásná, takže vezmu kameru, abych i čtenářům dopřál potěšit oko obrazem, jenž je jinak určen pouze vyvoleným.

Poznání

K samotnému poznání, které jsem minulý týden absolvoval, mám několik žertovných vzpomínek. Odjel jsem ho s kolegou, který je mým kamarádem a mentorem v profesi.

Protože jsem hezký a mám modré oči, byl jsem automaticky za tento vizuální rys nominován za domlouvače a vysvětlovače. Musel jsem tedy bázlivě a jemně ťukat na dveře stanovišť, obtěžovat zcela cizí kolegy a žádat je, zda bychom jim mohli v jejich kabině dělat společnost a rušit je zvídavými dotazy. Strašně se mi líbilo, jak jejich počáteční mrzutost rychle mizela a ochotně nám vyvětlovali, na co a kde si dát pozor.

Plánované poznání odjeté s výše zmiňovaným kolegou byla zároveň zkouškou. Určitým ověřením, zda snesu být v těsném prostoru kabiny s pěkným a urostlým mužem. Budu s ním totiž nějaký čas spolu v partnerském a velmi blízkém vztahu.

Ač je to k nevíře, uplynuly totiž už 3 roky od doby, kdy jsem měl možnost poprvé v životě navštívit lázně a smáčet znavené údy teplou vodou z léčivých pramenů. Letošní opakování, na které společně vyrazíme koncem ledna, dává tušit, že bychom mohli zažít nějakou legraci. Ten hoch je skutečnou studnicí zábavy a nevyčepatelnou evidencí zásadních informací.

Buďte si jisti, že ho pro vás hodlám pořádně vytěžit.

Poznámka admina

Tento článek má pořadové číslo 300. Jen pro zajímavost. 🙂

Ilustrační foto: HUUMUnsplash

Komentáře: 3

  • Vždyť jste jednou psal, že nejste hezký. 😄A od dráhy z Budějovic se jezdí do lázní každé dva roky, i vlakvedoucí. To se mi nějak nezdá. 😄

    • Jste pozorná čtenářka. 🙂 Do lázní jsem měl jet loni, nicméně díky různým (neplánovaným) okolnostem se pobyt uskutečnil až letos.

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt