Minulý týden mi utekl jako voda, neboť jsem ho celý strávil v práci. Nevím jenom, zda se mi chce zacykleně opakovat situace, které už dobře znáte.
Je to spíše zbytečné a proto bych se rád pověnoval vlnce, která mi zčeřila jinak poklidný fírovací rybník.
Zapsáno: 30. 7. 2022
Dotazník pro průzkum se rozjel pod záštitou několika institucí, které zajímá, co nás v práci nejvíce trápí. Ačkoli jejich snahu vítám, už jsem prostě totálně skeptický k jakýmkoli anketám a studiím. Jejich přínos je totiž obvykle značně diskutabilní.
Něco vyplním, možná si to někdo přečte… jenomže změny by stály moc peněz, bylo by s tím dost práce, navíc se něco nikdy takhle nedělalo, nejsou lidi a vůbec. Fírové si o sobě nějak moc myslej…
A bude ticho. Nebo se představí nějaký revoluční projekt. Třeba monitoring licence strojvedoucích verze 2.0, který bude barevnější a s přímým on-line výstupem odprezentuje přehledně koláčové grafy a na nich bude někdo provádět elektronickou tužkou analýzu. Na to se těším nejvíc, to bude pecka a určitě to pomůže.
Večer jsem dotazník zaregistroval, ale protože mi odkaz nešel otevřít, pustil jsem ho téměř okamžitě z hlavy.
OLE
Další den jsem se vzbudil v 6:45 ráno s neuvěřitelně kvalitní erekcí. Tahle zřídka se vyskytující anomálie mě náramně potěšila! Zvlášť když dorazila na moje 45. narozeniny.
Bude dobrej den!
Vyskočil jsem radostně a s chutí se jal okamžitě věnovat důležitým věcem. Rychle dojít manželce a dětem na nákup, posnídat půl banánu, udělat si proteiňák a honem vyrazit na kolo, než bude hic. Po příjezdu převlíknout durch propocené hadry (kolo – rekord!) a pokračovat s muzikou na vesle. A protože bylo 9 hodin, už to pípalo, zvonilo, gratulace a přání…
Vzpomněl si na mě též admin. Akorát ve chvíli, kdy jsem měl ujeto šest kiláků a ještě dva chyběly.
Do doby, než admin odkaz připomněl, jsem si na existenci dráhy vůbec nevzpomněl. Jelikož jsem ovšem po vyčerpávající fyzické aktivitě bez výjimky v dobrém rozpoložení a navíc admina na slovo poslouchám, vyplnil jsem poctivě průzkum. Popravdě až do konce a dle svého nejlepšího svědomí.
Jelikož jsem si pročítal i názory ostatních kolegů na tuto aktivitu, zaujal mě názor diskutéra Vaška. Pod ten bych se podepsal, dvakrát ho podtrhnul a dal mu jedničku s hvězdičkou.
“Prostě roky se jen utahovaly šrouby, přibývaly povinnosti, hledala se každá volná minuta, směny se popřerušovaly, 2x-3x vzrostl počet ujetých kilometrů, většími rychlostmi a to vše při stále stejném zabezpečení – nezabezpečení, předpis odstranil pojistky vzniklé lety praxe. No a ty roky utahované šrouby začaly, za všeobecného divení se, praskat.”
Zaujatě si uvědomuji, že řádky výše korespondují s názory mými a také mnoha dalších kolegů. Že to není o nechuti chodit do práce v noci. Nebo že máme nastupovat ve dvě ráno…
Možná by stálo za to využít tento prostor k prezentaci i názorů dalších, nejen mého či adminova. Zkusite se začít pomalu ptát. Zjišťovat, rozebírat, diskutovat. Bez obalu, bez korektnosti, bez cenzury.
Zajímalo by vás něco takového?
Sakra
Teď mi došlo! Dlouho jsem nepsal o sportu! Napravíme! 🙂
Slyšel jsem zajímavý názor od lidi, kteří dělají výstupy obecně z dotazníků. Vše co je v průměru se vezme a vyhodí. Řeší se jen to co je hodně negativní a hodně pozitivní. Z toho je závěr, že pokud člověk nechce hodnotit hodně pozitivně nebo hodně negativně, tak to vyplňuje zbytečně.
Tak ono těch metodik bude určitě spousta. A tohle může být jedna z nich. Potíž vidím, že třeba už zadání ze strany zadavatele jsou někdy nejasná. Pokud dobře nespecifikují, co potřebují získat za informace, tak pak nakonci čumí do řádků něčeho, co nechtěli. A to je chvíle, kdy by se bylo třeba vrátit na začátek a udělat to lépe. Bohužel to nikdo nepřizná, udělá se výstup, odprezentuje se, nikdo nic nechápe a updadne v zapomnění.
Vždy to bude o tom, že se zneuctí nekoho práce. Buď toho, kdo hledá ty ušetřené minuty a vytíženějšího fíru, nebo toho, kdo vytváří výsledky výzkumu, protože přirozeně nikdo si nedá naložit více práce. Nikomu nezávidím dělat z těhle výzkumů nějaké výsledky. Na druhou stranu dlouhodobe podceňování může dopadnout tak, že ty lidi budou znechuceni a odcházet. Práce se stane podřadnější, zájem o ni budou mít jen ti, kteří ji potřebují a vytratí se srdíčko. Smutné, ale děje se skoro ve všech odvětvích. Manažeři mají srdce na výplatnici a firma jim je většinou volná. Hlavně když splní to své, aby dostaly love.
Podrobněji rozepsano od Kolegyně…
https://strojvedouci.eva-moto.com/2022/08/dopis-od-ministra-dotaznik-a-pristup-vedeni-strojvedouci-je-ten-nejvetsi-povl-na-draze/
Dotazník jsem poctivě vyplnil. Ale u některých otázek jsem měl dojem, že jsou záměrně formulované tak, aby výstup z nich nedával smysl. Takže nějakou změnu nečekám. Nakonec z toho stejně vyleze, že si za všechno můžou fírové sami.
Hopo doporučím podcast od Ladika Antalcoveho na zdopravy.cz. Krásné vystihl názor který říkám i u nás na firmě. Ne předpisy nejsou psané krvi ale alibisty a pokrytci aby v případě MU přijel autobus vyšetřovatelů a zpoza teplého kanclu za stolem se mrdal v předpisech a paragrafech které si navzájem mnohdy odporují
Dřív to tak bylo – předpis psaný krví. Nebylo to OK, ale budiž. Dneska je předpis v reálu jen taková obezlička, co má rozdělit vinu mezi zaměstnance v provozu. A je jedno, jestli výpravčí, signalisty nebo fíry/vedoucí posunu. V provoze, kde je nějaká výluka, něco se se*e a člověk má na každé rozhodnutí pár sekund až zlomek sekundy se nesmí dělat chyba. Pak se něco nepovede a přijede parta inkoustů a právníků, kde se každý specializuje na podobor předpisu (já jako provozní zaměstnanec musím znát vše bezchybně) a hledají, kde jsem pochybil. A nehledají hodinu, ani den, ale týdny a měsíce….
Jo, ten příměr se šrouby jsem používal už v minulé práci – utahují se všudě, vytrácí se taková ta všeobecná pohoda, kde si dá člověk kávu aj de zas něco dělat dál. Bohužel málokde je za tím taková přímá zodpovědnost, jako právě za pultem… A bude hůř.
Bohužel tohle je už dlouho roztočená spirála. Nejsou lidi, tak plánovači hledají jak s těma co zbyly vyjezdut co nejvíce spojů. Část lidí se akoràt nasere a odejde. A opět je snaha se zbylým personálem (řidiči, strojvedoucí, průvodčí, … ) vyjezdit co nejvìce spojů. A spirála se točí dál. A dokud z toho nebude pořádný průser (jednak dostatečné množtví mrtvých, jednak neodpočinutý viník (ač papírově to vyšlo přesně dle plánu)) tak s tím nikdo nehne. Je mi líto těch zmařených životů, ale realita je bohužel taková.