Azrael

Obvyklá podzimní starost při ježdění vlakem – smekání – se díky upgradu na nové stroje hlásí s neúprosnou naléhavostí.

Zapsáno: 5. 11. 2025

Vypěstovaný odhad a cit, který ve vyšších rychlostech ztrácí na čitelnosti, v mém případě zásadně promlouvá do brzdění a posouvá začátek úkonu, čímž nechtěně prodlužuji jízdní doby. Rytmické ducducducducduccccc, které pod sebou občas slýchám, značí, že mnozí kolegové mou bázlivostí netrpí, věří síle protismyku a nebojí se pelášit s vlakem jako o závod.

Asi i díky pošmournému počasí a depresím z něj pramenících, posbírali pardubičtí kolegové během pěti dnů celkem tři smrtelné střety s osobou, což není nic příjemného. Ačkoli je podobná záležitost velmi bolestná, věřím, že se z trudomyslnosti dokážou brzo vzpamatovat, neboť se jedná o skvělé a důležité jezdce.

Azrael

Neprokrastinuji. Protože jsem se k tomu dřív nedostal, doháněl jsem s kolegou Honzou manko a plnil potřebnou autorizaci na lokomotivu řady 743, tedy Azraela. Jízdy do Peček, Kolína, Pardubic a Přelouče přispěly k oživení vzpomínek na mé prvotní fírovské krůčky s řadou 714 v HK. Tohle byla odměna! Přiznám se, že jsem měl během objevování a sžívání s novou mašinkou na puse zážitkově spokojený rohlík.

Jo, to mě bude bavit. Jednou za čas, budu moct pro něco vyrazit, až se někde na koridoru něco pose*e a nebude nikdo a nic lepšího po ruce.

Autorizace

Samotná autorizační zkouška už taková legrace nebyla. Strojvedoucí instruktor měl rošťačivou náladu a zatímco jsme na něj na raportce spokojeně čekali, vyrobil nám na stroji záškodnickou manipulací pod všemožnými kryty asi 15 závad, které jsme poté měli objevit a odstranit, aby byl stroj pohotový k jízdě.

“Vzali jste si to jako po dílnách, kde s tím spěchali, udělali všechno rychle a museli jít dělat něco jinýho. To se klidně může stát,” děl cvičný spokojeně a nechal nás, abychom vynikli. 😀

Musím říct, že úplně na všechny problémy jsme nepřišli. Jedna se nechala odstranit až opakovaným úplný resetem baterií. Že se to musí dělat dvakrát, pro mě byla novinka.

Po úspěšném oživení, nastartování a kontrole jsme si znovu celou lokomotivu obešli a ukázali si některé odlišnosti. Dovysvětlení nabraných zkušeností bylo už třešínkou na zkouškovém dortu a v kartě, s čím vším můžu jezdit, přibyla nová lokomotivní řada. Stejně jako při minulých certifikovaných ověření umu, ani teď nikdo nekoukal na hodinky a vymezený čas zcela zákonitě nestačil. Ne, nešidilo se a jsem za to vděčný.

Turnusy

Nově je také na nástěnce v depu vyvěšeno zařazení do jednotlivých turnusů pro rok 2026. A přináší zásadní a převratné novinky. Nechce se mi je detailně popisovat, protože u některých nedokážu dost dobře domýšlet, jak jejich uvedení do praxe promluví do mého ježdění. Každopádně jsem happy, že se mi díky výkonům pod dráty významně rozšířilo pole působnosti.

Když jsem v hloučku spřátelených duší hlasitě lamentoval nad výběrem turnusu ve stylu, že Prahu prc*m a že nebudu za vesnický peníze dělat č*ráka pro všechno a pudu se naopak schovat na lokálku, spát doma a do práce jezdit na kole(**), vyhodnotil naslouchající TH pracovník tuto řeč jako vážně míněnou a namítl, že podnik do mě vložil nemalé peníze a očekává, že se mu investice vrátí.

Se seriózní tváří jsem mu vysvětlil, že to jistě není první mylná sázka na špatného a pomalého koně a že se z této chyby pode mnou podepsaní jistojistě poučí. 😀

Vůbec nevím, co si vybrat, každopádně do důchodu mám ještě daleko a možná by byla škoda se ochudit o pestrost, která se mi díky většímu hřišti otevřela.

Jak to máte vy? Půjdeme do důchodu? K Radimoj na Liberec? K Arrivě? Do kanclu?

(** Tahle věta už tu ale jednou byla a říkal ji tehdy někdo jiný. Už jsi línej vymejšlet si i vlastní lamentaci? 😀 – pozn. admina)