Na severu

Ačkoli se původně zdálo, že dovolená na Sázavě bude jediným volnem během léta, realita byla jiná. Díky štěstí, ochotě kolegů (díky Lubo, díky Honzo!) a umu vrchní strojmistryně, která mazácky dokázala nemožné, se mi na začátku srpna naskytla šňůra osmidenního volna.

Původně troufalý plán, že bychom někam letěli, se ukázal jako drahý a rizikový, pročež ho rada starších (manželka) zavrhla a vymyslela náhradní program. Dáme si čtyři dny v Teplicích a dva dny u příbuzných v Praze.

Je zajímavé, jak moc jsou mnohdy povrchní odsudky vůči některým lokalitám mylné. Nebudu sepisovat výlety, ubytování nebo opalování u jezer. Zmíním spíš na první pohled neviditelné rozdíly proti našemu kraji.

Například bezproblémové a bezplatné parkování, ochotu obyvatelstva různých etnik poskytnout radu či informaci, možnost ošetření v nemocnici bez objednání a čekání, popř. výrazně lepší silnice bez děr a výmolů…

A především pak mnohem hezčí bazén.

Jak jinak

Je nasnadě, že když se člověk celé dny věnuje rodině jako já, musí se po celodenním putování někde odreagovat. Jsem zvyklý neponechat nic náhodě, takže jsem si telefonicky ověřil na recepci aquacentra, že bude otevřeno a nemnoho lidí ve vodě.

Pečlivě jsem si zabalil pomůcky a vyrazil na trénink.

Dobrý den, poprosím – jsem z Pardubic, u vás na dovolené, dneska k vám poprvé, jak to u vás funguje… jasný, do prvního patra, ok, skřínky na čip, aha, multisport, jasný, těším se, díky.

Dojdu do šatny, vybalím se a… Všechno mám, úplně všechno. Až na plavky!

Tvl, já jsem taková ****, že mi není rovno! Jak jsme byli u Kamencovýho jezera, vyndal jsem je z báglu a teď se suší na šňůře. Ku*va!

Navíc jsem si je tam dal sám, ani za to nemůže manželka… 😀

Jsem zvyklý si poradit. Obvykle zvládnu bleskově vymyslet operativní řešení, které mi pomůže v lecjaké šlamastyce. Zpět k pokladně.

“Dobrý den, jak jsem vám říkal, že jdu plavat, tak je to v ohrožení. Manželka mi vyndala plavky z báglu na vyprání a nedala mi je zpátky,” lžu bezostyšně a obviňuji nepřítomnou, abych si zachoval tvář a vzbudil lítost. “Nemáte tu nějaký zapomenutý na půjčení? Máte? U paní uklízečky? Super, jdem tam!”

Paní uklízečka v kumbálu otevřela koš, mrkla na mě okem a vyndala kraťasy s nohavičkou. “Ne, ty ne, ne, ty taky ne, ty bíle jsou moc frivolní,” vybírám si. Ženské se smály, jaká jsem modelka.

“Tyhle černý si vezmu,” rozhodl jsem rázně.

“Opravdu?” zaznělo podivení.

“Jo, sice nemaj šňůrku, ale oko není p*ča, oko vidí, sednou mi,” odhaduju zkušeně.

“No jak myslíte.”

Anakonda

Znova do šatny, všechno dolu, plavky navlíknout. A… V pase mi byly bezvadně. Velikost 34 sedí. Bohužel jsou ale dámské.

Značné vykrojení přední části sice hravě schová ženskou julu, nedokáže ovšem pojmout me drobné moudí, která na obě strany nepěkně přetéká.

Ačkoli jsem hezký jako Adonis, sebekriticky uznám, že to nevypadá vůbec dobře. 😀

Tvl, já jsem takovej smolař. Dolů na recepci pro jiný plavky už nejdu. To by byla ostuda. Když ty plavky trochu podkasám, tak to půjde. No.. stěží, ale nedá se nic dělat, se to nepose*e.

Vlezu do sprch, tam prázdno a nemůžu se dostatečně vynadivit vlastnímu štěstí. Nahoře na zástěně jsou přehozené jiné zapomenuté plavky. Se šňůrkou, pánské…

Bleskově stringy sundám a skočím do nového modelu. Zapomnětlivý tlouštík byl reálným mamutíkem, ale když stáhnu tkaloun, je výsledek celkem uspokojivý. Holčičí kalhotky lstivě přehodím přes zástěnu a pokračuji k dráze.

Odpor

Pár lidí, vyhrazené kondiční plavání. Krása! Nasadit čapku, napít, skořápky na oči, zapnout hodinky a jedem. Udiveně si při prvním zavlnění uvědomuji značný odpor. Aha, to se jen nafoukly plavky v místech, kde byla kdysi olbřímí prdel  původního majitele.

Prvních deset minut jsem si připadal jak batole s rancem (plínou). Pak jsem ale prožité trápení pustil z hlavy a rozjel se ve velkém stylu. Malá pětadvacítka mi umožňovala díky obrátkám vyvinout naprosto nečekané tempo a já se brzdy dostal do svého milovaného transu.

Po více než 90 minutách jsem končil trénink s úvahou, že chlorovaná voda určitě dokázala vyhubit případné filcky původního majitele či majitelky plavek, neboť je výtečným dizinfikátorem.

Plán

Spokojenost nad předvedeným výkonem a výsledkem dnešní mise mě ponoukla k ďábelskému plánu. Ano, tušíte správně.

Na recepci jsem vrátil pánské plavky ze sprchy. Původně vybraný model jsem si vzal s sebou. Na památku.

Přísahám – nejsem fetišista. Ale když budete v Pardubicích na dovolené a náhodou je budete chtít půjčit, není problém. Nechám vám je na recepci. 🙂