Určitě se sluší poděkovat všem, kteří povzbuzujícím komentářem reagovali na mou úvahu o snížení aktivity na blogu. Díky moc!
Za momentální trudomyslností stojí i fakt, že se snažím psát opatrně. Abych nikoho nerozzlobil nebo nepoškodil. Vadí mi, že si nemohu nahlas vypsat, co mě skutečně se*e.
Samozřejmě si uvědomuji, že mé občasné stýskání působí ve světle skutečných problémů některých okolo jako dětsky směšné nebo banální. Ale to mi ani extra nevadí.
Když jsem v jednom dřívějším článku zmiňoval odjezd z desáté koleje, nevešla se mi do textu zmínka o úkazu, kterému jsem dlouho nevěřil a který rozepíšu v druhé části článku.
Chytrá
Vlakvedoucí nebo průvodčí, kteří jsou na naší trati jako doma, občas líčí zážitky, které dnes a denně zažívají s cestujícími. Některé jsou vtipné, jiné méně. U těch mrzutých nemůžou samozřejmě reagovat hrubě, což je podle mě velká škoda. Ustát třeba klasickou učebnicovou lest není totiž jen tak.
Protože si 99,9 % lidí kupuje lístky normálně a nekoume, jak s cenou přepravy vyjebat, je revize jízdenek většinou pohoda. Pak ale padnete třeba na hezky oblečenou paní, které jako na potvoru nejde načíst platební karta a nemá u sebe hotovost.
Zarytě tvrdí, že na kartě peníze má, což ukazuje na účtu v telefonu. Navíc osočuje průvodčí z nepříjemného jednání a z nefunkčního POP terminálu, neboť pár minut nazad platila v Pontu a platba jí prošla, k čemuž mává kolegyni před obličejem účtenkou.
Paní průvodčí znejistí a přikládá kartu opakovaně na terminál. Ta je uložena v hezkém koženém pouzdru, ručně šitém, navrchu s plastovým průhledem.
Cestující ovšem důrazně odmítá kartu z pouzdra vyndat. Kalkuluje s odhadem, že je většina pracovníků na lokálce za zelena utrženejch a netuší, co je RFID blokování, umně skryté v usňovém obalu.
Když je její zmrdství odhaleno, vzpomene si prakticky okamžitě, že má v kabelce schovanou papírovou dvoustovku. Prý pro strýčka Příhodu. Bez uzardění zaplatí lístek a tváří se, že se to tak někdy sejde. Taková drobná a roztomilá situace. Vždyť je to maličkost…
Z takových radost nemáme.
Naopak
Na druhém pólu jsou pasažéři, kteří nás mají rádi, chtělo by se říct, až moc. Slyšel jsem mockrát vyprávění o paní, která při cestě Žralokem nazývá jednotku “můj milovanej žraloček” a u toho procítěně hladí bok jednotky před nástupem rukou. Nezdálo se mi, že by někdo takhle moc vlak zbožňoval, ale těžko můžu hodnotit podle sebe.
Ten den, když jsem ze zmíněné desáté odjížděl, se mě při přecházení z Reginy do Žraloka (neuvedeném na Pragotronu) zeptala nějaká paní:
“Prosím vás, pane strojvedoucí, ten Žralok jede na Hlinsko?”
Aniž bych přemýšlel, odpovídám automaticky, že ano.
“Jéé, tak to jsem ráda! Pojedu s vámi nahoru a pak pojedete za chvilku zpátky, že ano?” rozzářila se.
“Je to tak. Hned se točím zpátky, asi za osm minut.”
“Tak to bych mohla stihnout. Teda to mám štěstí!” jásala cestující.
Šla pak přede mnou a rukou láskyplným hlazením přejížděla od okna přes bok, až k nástupním dveřím. Uvědomil jsem si, že je to, tvl, ta ženská. Oni fakt nekecali!
Dojel jsem nahoru a potom zase dolů a domlouvám se s dopravou, kde se schovám, než pojedu další obrat. Lidi vystupují, já mluvím do vysílačky a koukám do kamery. V ní vidím jev, který jsem nikdy nespatřil.
Paní vystupuje, opět hladí bok jednotky. Laskavým pohybem se loučí a nakonec přitiskne rty k poměrně dlouhému a značně vášnivému polibku. Pane jo!
Jsem dojatý, jak už dlouho ne. Kdyby mi nesvítil posun, snad bych ji ještě nechal a nerušil tenhle milostný akt ženy a stroje.
Vy ovšem dobře víte, že jsem necita. Hulvátsky jsem písknul návěst pozor, počkal, až se paní odtáhne, a vyrazil se Žralokem do výměn.
Asi je vám po dnešku jasné, které cestující vozíme radši. Jo, správně. Ty, co nás mají rádi.
Hodně rádi. 🙂
Ilustrační foto: Darius Bashar / Unsplash
Trať Trutnov -Žacléř, denně jezdila paní z Křenova za 1,-Kčs do Žacléře a každé ráno měla stovku, takže jezdila zadarmo. Jeden VVD posbíral do sáčku 99,-Kčs a pak ji to nechal přepočítat. Od té doby tu jednu korunu vždy měla. Dík za Tvé řádky kolego, jejich čtení mi vždy připomene mé vlastní zážitky z těch 50ti let na kolejích . Bob ☃️ Mlejnek, spolužák Honzy Tomáška.
O té paní jsem také slyšel 😀 ,ještě že jsem díky otci měl režíjní, jinak bych to asi taky zkusil, i když jsem na té trati jezdil jako malý za otcem do práce. Kde jsou ty časy krásné lokálky Trutnov-Královec-Žacléř :). Krásné vzpomínky na dětství 🙂
No tak to bych nečekal, že tady takhle náhodou narazim na zážitky z mého oblíbeného zapadlého kousku tratě. Velká škoda, že už se do Žacléře nejezdí. Zajímalo by mě, jestli by to bez úvratí v Poříčí a v Královci třeba ještě přežilo.
Ale taky je to poprvý, co slyšim o někom, kdo taky nastupoval v Křenově. Za těch několik let, co jsem se to naučil používat, jsem tam ještě nikdy nikoho dalšího nepotkal.
Děkuju za další pěkný článek. Hned je při pondelku veseleji.
Já jsem viděla v rychlíku 903/1403, jak někdo vybral taková ta kolečka v kupé. S vlakvedoucím jsme se sice nedohodli na tom, na co tam přišroubovaná ve stěnách nad sedadly vůbec jsou (já jsem navrhla, že to je nějaká oškubaná demoverze vlaku určená v plné palbě pro jiný stát), zato na tom, že jsou šroubky drahé, už ano.
Podezřele často vypadávají šrouby nebo se vyklápí už odšroubované podsedáky ze sedaček.
Dokud ti žraloka jen pusinkuje tak dobrý.
Někteří “cestující” mají naše vozy tak rádi, že si občas vezmou nějakej ten kus interiéru domů.
Vypínače, zásuvky, koše a dokonce i podsedák nebo stolek.
A úplně nej level by byl polibek za odměnu od cestující (samozřejmě ženy) pro strojvedoucího. Ještě podmínka – půvabné ženy 😍
Zdar kolego,nebál bych se být svůj a prostě “nekorektně” nazývat věci pravým jménem.To je právě ta chyba ustupovat kdejakých šmejdům a pošahaným aktivistům ve všech oblastech… Takže řeknu narovinu,taky jsem řešil cikána kopajícího a nadávajícího (mi) do příčky za zády na voze 914.. Cestující jsou bohužel občas zvířátka a vlídné slovo nefunguje..
Zdravím. Jak píše v komentáři p. Aleš : Korektnost stranou. Na tuto stránku asi nejspíš nikdo korektní nezabloudí – nic ve zlém. Příspěvky mají punc originality a lidskosti. A proto se sem rád vracím. Jestliže osazenstvo vlaku dělí cestující,tak zákonitě i cestující hodnotí osazenstvo vlaku. Co si budeme nalhávat najdou se i tací,kteří by tu práci radši ani neměli dělat. Ale i tak je většina těch ,kteří to dělají s láskou. Dovolte mi jeden krátký pohled očima cestujícího…. V neděli se vracela moje paní s našimu dvěmi ratolestmi od babičky. Klidně bych je odvezl autem,ale to bych nesměl mít syna vláčkomila… Jezdí takhle asi jednou měsíčně po nejmenované lokálce. Cesta trvá cca hodinu a dopravce nabízí na cestu i nápoje za drobný peníz… a teď to přijde…. Mamííí,já chci malinovku. Provodčí se zarazí a smutně konstatuje že v sobotu jezdilo hodně lidí a malinovka je bohužel vyprodaná…. potoky slz a nešťastný výraz ve tváři… na křížení vlaků vyběhne průvodčí do druhého vlaku a za chvilku se vítězoslavně vrací se dvěmi malinovkami…. ukecal kolegu ,který náhodou ještě měl…. to bylo radosti a díků…. a odpověď ? Vždyť to nestojí za řeč… Dodatečně děkuji průvodčímu,který má svou práci a cestující doopravdy rád. H.
Měly jsme s jednou cool vlakvedoucí, opravdovou vláčkařkou, na Letovice ve vlaku pána, který chtěl spekulovat. Tak trochu ten politicky aktivní typ, ale sám by chtěl asi spíše už “těžit” než se podílet na nějaké infrastruktuře, stabilitě apod, OLOLOL.
Jednoduše řečeno – nikdo z cestujících ten den neměl verbálně vyjádřený problém s tím, že si bude muset vyměnit IDS jízdenky zdražující od tuším 9.3., maximálně koukali nebo se ptali na podmínky. Normální dotazy, které může obsluha vlaku zodpovědět nebo řešit.
Výše zmíněný cestující nicméně k mému potěšení reagoval. Že “když si koupím do nádrže benzín, tak ten benzín se mi přes noc TEDA jen tak zdraží v tý nádrži? No to je super… ”
Raději jsme se kulantně vzdálily, blížila se ostatně zastávka, a dělaly si šoufky, že jsme nezaregistrovaly žádnou Black friday na jízdní doklady u Čekej Dlouho. Nakonec jsem vyrukovala s nápadem, že ty jízdenky teď ty poslední dva dny ještě nakoupím a budu je prodávat pod cenou na nádru pod pláštěm, aby lid měl čím jezdit.
Asi to není tak vtipný, jako to připadá mně, ale politicky podtext to má tedy ohromný. :)) 😉
Ale je třeba udržovat rovnováhu vztahu – nicotný kaštan versus člen modré armády, takže je třeba zmínit, že i průvodčí a vlakvedoucí stávají se už legendami.
To jsem měla jeden takový zacvik, kde už v prvních minutách na komandu bylo cítit napětí, ezo kýčoviny a nějaký ten vánek z údolí dutých hlav s kávovým aromatem. Tak jsem si říkala, že se prostě budu hodně držet zpátky, jako že tak trochu “naser si”, ale bude to vypadat mile a vůbec, jako já se nebudu stresovat nějakým kafráním a třeba když budu aktivní a budu se prací zase bavit, tak to bude klapat. Zároveň i já umím ocenit kibic, který k něčemu vede a snahu člověka se zkušenostmi. Učení drážní nomenklatury holt bolí (nadsázka).
No, kdybych to měla vypisovat, vybije se mi do té doby mobil. Ale ta souvislost s 🌰 – s některými věcmi lidsky neladím, v práci vv existuje určitá dvojakost a vv si vybírá, v idskách jsou navíc ještě četnější odlišnosti. Každá má svoje podmínky, přirážky, nařízení způsoby jednání s 🌰.
Myslím si, že je třeba mít zdravý rozum, ostatně tak, jako nabádá idskový metodik. Tudíž když vidím někoho se stařeckými fleky na obličeji, třesoucíma se rukama, které ho můžou bolet od revmatu, někoho, komu už je určitě minimálně 70, tak po něm nemůžu chtít občanku, on ani nepočítá s tím, že budu líná na vizuální kontrolu nároku na slevu, už tam možná jen 1000x. Musela jsem se těmto pak omlouvat, milí cestující to chápali, že když tedy mám zacvik, tak všechno musí být předpisově, že rádi budou součástí procesu. 🙂 No ale jeden stařík měl na mále. Musel si nechat poslat fotku občanského průkazu. Tu mu naštěstí manželka poslala, takže nebyl sankcionován, vyhozen, zkasírován.
Součástí procesních listů pro VV a průvodčí je, že mají dělat dobré jméno a udržovat dobrou atmosféru. Říká se tomu proklientský přístup. To je opak šikany a záleží jen na schopnostech vv, aby ho uměl obhájit.
Nicméně jsou kolegové, kteří jako na běžícím pásu dávají přirážky i zmateným jedincům, co si nestihli koupit doklad. :)) To už je fakt velká profesní deformace.
Pak se na tu paranoiu cestujících a vychcanost, byť s nadhledem, dívám jinak.
Z těch, co nás mají hodně rádi, mě zaujal brněnský výpravčí Karel, profesně je to asi popelář, který pořád ještě ordinuje, a říkal, že “máme na skladě ještě další Morávie “. 🙂 🖤
Tvl, to je úlet 😂😂, s tím Žralokem.