Adventní úvaha

Občas si potěšeně pročítám reakce a komentáře od lidí, kteří mě díky psaní velmi dobře znají. Dokážou poměrně velmi přesně poznat nadsázku nebo si správně domyslí nevyřčené, co v rámci ochranné sebereflexe pouze naznačím. Rád nechávám v textu místa pro fantazii, abych donutil čtenáře přemýšlet a uvažovat. Jak ostatně, ač to nemusí být zcela patrné, občas činím i já.

Zapsáno: 29. 11. 2025

Dumal jsem totiž nad faktem, že se v mých posledních pojednáních nějak méně často vyskytuje humor a sranda. Jestli jsem se změnil já sám nebo moje práce, zda mě dohání starosti, možná přibývající roky. Stavím dům, sportuju víc než dřív, mnohem méně spím, nemám tolik času na své blízké, kamarády a známé.

Výhodou je, že změnit cokoliv ze zmíněného mohu prakticky okamžitě, neboť vím, že dobrou náladu a úsměv mi spolehlivě vykouzlí malé a potěšující anomálie, jimiž jsem stále ještě zhusta obklopen. Je dobré a prospěšné si je připomínat. Odhaduji, že mnozí lidé je nejen nedokáží vnímat, ale možná je ani nezažívají.

Všude

“Ty seš taky všude,” píše mi kolega z elektrického turnusu a přikládá potvrzující screenshot.

Na něm je pan strojvedoucí, nositel stejného jména a příjmení. Nástupová turnusová tabulka – z jiného města. Lišíme se pouze v SAP čísle, které mám díky personalistce přecijen trochu unikátní. 🙂

Vzpomínám si díky tomu na situaci, kterou jsem nechtěl úplně zveřejňovat, neboť je trochu lascivní, ale možná ji zvládnu zpracovat ne úplně vulgárně. Je nutno začít zeširoka.

Přiznávám si s určitým povzdechnutím stárnoucího muže, že můj intimní život s přibývajícím věkem významně ztrácí lesk. Nikdy jsem nebyl extra vynikající prc*ř. Asi by mi nedělalo žádný velký problém na podzim smotat hadici s tím, že ji rozbalím zase až na jaře. Ovšem to, že mám mladší, krásnou a vtipnou manželku, sebou nese určité (pochopitelné) závazky, kterým se v žádném případě nechci vyhýbat.

Díky tomu, že máme zvídavé děti a nejsem několikrát v týdnu doma, je nutno okamžiky lásky předem domlouvat a plánovat. Nezřídka se ovšem stane, že má choť natěšeně vstupuje s očekáváními do ložnice a nevěřícně se vyrovnává s faktem, že ačkoli jsem odešel na lůžko byť jen tři minuty před ní, jsem už dávno v bezvědomí a spím. Miluju na ní i porozumění, že tak nekonám ve snaze se čemukoli vyhnout, ale únava ze sportu a práce mě vyčerpává tak, že zklamu. Ráno se jí omlouvám, kaju se a stydím. Její reakce je vždy chápavá a vstřícná.

Zpět k historce… Asi dva roky zpět se takhle jednou schylovalo k pomazlení. Atmosféra, já odpočinutý, nenesl jsem na sobě ani odér chloru z bazénu. Myslím, že jsem si i oholil obličej a celkově se toužil předvést ve vynikajícím světle.

Než došlo k domluvené lásce, slyším zvonění služebního telefonu. Manželčino hněvivé mlasknutí jsem prakticky nevnímal. Povinnost je nadřazena zábavě. Vymrštil jsem se z peřin a utíkal k baru, kde se přístroj obvykle povaluje. Firma je v nesnázích, asi mám být v práci nebo někdo ochořel. Je možná třeba reagovat na MU a vyzvědět, kdo si vzpomněl.

Cizí číslo s předvolbou 725 značí dráhu.

“No slyším, Hopa u telefonu.”

“Tak hele,” ozvalo se na druhé straně, “pomalu můžeš najíždět na spojení a pak se do toho kloudně opři, ať si to namáčkneš. A zapni si u toho vysílačku, prosimtě.”

Zamyšleně jsem hleděl směrem k ložnici, kde zpod peřiny koukaly ženiny bosé nohy a uvažoval u toho, jak nejlépe nařízený úkon splnit.  Chvilku trvalo, než se vysvětlilo, že není jméno jako jméno, příjmení jako příjmení a že posunovač, kterému se fíra neozval, vypátral jiného kolegu, než bylo třeba.

Manželka se příliš nesmála. Už si nevzpomenu, zda se mi podařilo odvést nějaký výkon, který by odčinil přerušení, ale hádám, že se mi to bůhvíjak nepovedlo. Mně to ale nevadí, můžeme vedle sebe ležet a jen si spolu povídat.

Cumel

Minulý týden jsem měl jediný den volna a padla do něj škola. S úpravou nové D1 je třeba strojvedoucí seznámit s novinkami a změnami, které stěžejní předpis provozovatele dráhy přináší. Pětihodinové povídání bylo velmi přínosné. Mám rád lektora, který přednášel. S ohledem na jeho praxi a profesní erudici v pozici výpravčího má, podobně jako my jezdci, na některé články reálný pohled a ví, jak a co ve skutečném světě vypadá.

Během přestávek jsem se věnoval debatám s kolegy a u nich zmínil, že jsem byl nucen poprvé v zivotě absolvovat test na drogy. Kolega mi na to povídá:

“Ani mi nemluv, čoveče. Já to měl taky. Sestra mi podala ten test a řekla, ať ho dám do pusy a hodně cucám, že prej musim hodně slinit. No tak jsem to udělal – přesně dle instrukcí. A když za chvíli přišla a já to před ní vyndal z pusy, tak na mě vztekle zaječela. To si prej děláte srandu, to vás nenapadlo, že si to máte vyndat z toho celofánu?! A já povídám, že mi to neřekla, aha!”

Obecenstvo v čekárně kývaním hlavou jeho alibi dosvědčilo, takže test musel opakovat a dle očekávání vyšel negativně. Líbilo se mi, jak kolega postupoval. Děláme přesně to, co se po nás chce! 😀

House

Když tu občas zmiňuji stavbu našeho nového domu, činím tak velmi opatrně a jen v náznacích. Strašně nerad bych sklouznul k vychloubání, ale přiznám se, že mám z progresu a do finále směřujícího výsledku, o kterém jsem ani ve snu nedoufal, až nebývale velkou radost. Sdílení pocitu mohu činit pouze v užším kruhu přátel, kterým mohu bez obav ukazovat necenzurované pohledy či aspekty kolem stavby.

Připomínám též zásadní podíl manželčina úsilí. Bez valného přehánění mohu říct, že za mnou jde pouze garáž, krb a hlína kolem domu. Zbytek má na triku ona. Kamarád Wasa zpracoval vizualizaci, jak přibližně si naši haciendu představuje. A protože je nekorektní jako já, správně poznamenal, že jsem pro mou choť cosi jako princ na lokomotivě.

Letos budeme mít ještě chudšího Ježíška než obvykle (To ještě jde?! – pozn. admina). A ti z vás, kdo se chystají stavět, si na to zvykněte též, protože z těch peněz, co kolem stavby lítají, se dozajista pose*ete!

Nebylo by ovšem správné, abych si za svou práci a starosti nějaký dárek nedopřál. Muži si prostě musí umět dělat radost. Zaslouží se odměnit za vyvinuté úsilí. Potřebují mít něco hmatatelného, nadčasového a krásného.

Reálné foto: vrata Hörmann

Kur*a, já z nich mám tak ohromnou radost, že si to nikdo neumíte představit! 😀