Něco k mému psaní

N

Proč vůbec píšu a jak to celé vzniklo, jsem psal hned v prvním článku blogu. Ale zaslouží si to ještě rozebrat z trochu jiného úhlu.


Jedna část psaní byl deník a zápisky. Nápad vysvětlovat zákulisí se ale objevil jinde. Moje neumělé publikační pokusy a srdceryvné obhajování ČD vzniklo jinak. Hlavní touhou bylo nutkání vysvětlit chlapcům z GR mnohdy tendenční a překroucené články z mainstream médií, případně jim ukázat na osobních příkladech, že ČD nemohou za jejich nešťastné životy.

Jen pro vysvětlení zkratky GR = GameRock. Tohle virtuální uskupení tvoří několik hráčů počítačových her, kteří se dali zcela náhodně dohromady. Velmi chytří, úspěšní, nemilosrdní a vtipní. A zcela bokem jsem stál já, který jim nemohl v ničem výše zmíněném konkurovat. Přesto, nebo možná právě proto, mě jako otloukánka přijali.

Po krátkém čase se vykrystalizovalo skalní jádro, které během práce denně diskutovalo a řešilo palčivé problémy dnešního světa. Od politiky přes ženy, zaměstnání, peníze, zájmy, děti a samozřejmě hry. Pro mě bylo velmi nepříjemné, že dva pražští členové využívali velmi často k cestám do zaměstnání vlak, takže jsem prakticky denně poslouchal, co všechno je u ČD zase špatně. To byla bohatá Praha.

Úplně jinak fungovala chudá Morava. Dva tamní členové plačtivě proklínali zanedbaný park národního dopravce, jeli lásku na soukromníka a lidumila Radima, který pro cestující snáší modré z nebe, jezdí bez dotací a je schopen se s pasažéry rozdělit o svůj poslední krajíc chleba.

Jak Moravu, tak i Prahu ovšem společně pobuřoval fakt, že jsem bojoval a modré barvy (tím pádem i za sebe) srdnatě hájil. A pobuřovalo je to velmi, velmi zlostně.

V úzkých jsem stáčel původní debatu jinam, nejlépe do míst, kde jsem měl pevnou půdu pod nohama a tam jsem jim vztekle vracel nefér rány. Využíval jsem k tomu třeba i závist z všeobecně známé skutečnosti, že máme u dráhy hodně peněz, ačkoli v práci nic neděláme. To je rozpalovalo doběla. Takhle rozpálený člověk někdy udělá v diskuzi chybu. A na tu jsem velmi trpělivě čekal. 🙂

Většinou to byl samozřejmě předem prohraný boj. Čelit několika ostříleným hráčům, kteří jako vlci vycítí slabé místo a jeden po druhém dorážejí a koušou, není jednoduché. Na druhou stranu se nechodilo za hranu. Byla vždy jasně definovaná osa dobra a zla. Já reprezentoval – jak jinak – zlo! 🙂

Možná i proto, že je nám všem blízký smysl pro černý humor, a schopnost dělat si sami ze sebe legraci, se snad nikdy nikdo neurazil. Zkrátka nebrali jsme všechno tak vážně. Když už si někdo náhodou postěžoval, dostalo se mu rychlého a úderného doporučení – nebul!

Kluci brzy poznali, že moje, pro ně nepochopitelné, hájení dráhy je způsobeno láskou k samotné fírovské práci. Že to není jen póza, ale prostá dělnická spokojenost s tím, co dělám. Což byla voda na jejich posměvačný mlýn, takže začaly v jejich dílnách vznikat nejrůznější meme.

Některé montáže by bohužel neprošly přes mého admina. Jeden, který dle nich vystihuje moji naivitu, je už v úvodním článku tohohle webu. Vytvořil ho pro mě hoch Wasa, který je – mimo jiné – třeba i autorem titulků u tohoto videa s Blankou.

Protože sám píše a zdejší web pečlivě monitoruje, je pravidelným glosátorem mých článků. Neuniklo mu, že bych rád, aby se k ČD hlásilo více uchazečů o práci. Myslel jsem si, že moje skrytá HR práce v textech není vidět, a že ji nikdo na první pohled neodhalí. Spletl jsem se. Jeho pocity a hodnocení mé snahy vám ukážou obrázky, které pro web vytvořil. Díky, Waso! 🙂

3 komentáře

  • Pecka blog 🙂
    Úplně v tom prvním meme vidím svojí manželku místo toho hafana 😀
    Sice ještě nejsem fíra, ale přihlášku už mám podanou 😉
    Snad se někdy potkáme v práci jako kolegové.

    • Děkujeme moc. Budeme rádi, když se podělíš o dojmy. 🙂

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt