O mostu

Těžký život mám. S adminem. S mostem. A vůbec.

Zvláštní

Chodí sem čím dál víc lidí. Kromě stabilních a věrných čtenářů se moje psaní a adminova preciznost dostává k širšímu okruhu sledujících. Rozhodně jsem nezpychnul, spíš naopak. Strašně nerad bych totiž něco pokazil nebo nedotáhnul k bezchybnému a vypointovanému závěru.

Přesto mám občas chvíle, kdy mám prostě chuť to tzv. v nejlepším zavřít a odejít do ústraní. Zkusil jsem si psát, bylo to fajn. Možná jsem někoho pobavil nebo inspiroval.

Taková chvíle byla třeba minulý týden, kdy jsem psal článek o pos*aným pondělí. Fakt jsem byl naštvanej a neuvěřitelně otrávenej, ačkoli to z textu nejspíš tolik cítit není. Pokračováním, které naštěstí neuvidíte, byla i moje reakce směrem k adminovi. Ten schytal moji frustraci naplno a bez obalu. Vytknul jsem mu, že se uhlazením textu vytrácí moje upřímné vztekání a že to beztak cukruje jen kvůli jemnocitu našich čtenářů. Čímž zcela pomíjí fakt, že jsou mi nějaké city úplně ukradené.

Když jsem se pak dostal do lepšího rozpoložení, bylo mi ho svým způsobem líto. Stejně ho mám rád, i když se chová vůči mě tak ošklivě. Dobře mě zná a koulí se mnou mistrovsky. Myslí si, jak si vůbec nevšímám toho, že články, které jsem chystal na pondělí, publikuje už ve čtvrtek, abych jako lidem, kteří se o víkendu nudí, dopřál pěknou zábavu. 😀

Tím ovšem vyvstává nutnost dál tvořit, protože třeba na pondělí nemám napsaného nic a v sobotu už se nervózně připomíná. Co jako teda bude a že nemá čas jenom na mě.

Sice jsem teď měl období hojné na témata, díky nimž vznikla menší zásoba textů, ale s takovýmhle přístupem se všechno zbůhdarma vyplácá a já se pak uštvu.

Toho se admin samozřejmě nebojí. Navíc si dobře pamatuje a zaznamenává moje nápady, které – nejčastěji v euforii po odplavaném tréninku – chrlím. Zdají se mi vtipné, zábavné, atraktivní. Jistě by zajímaly kvanta lidí. V takovou chvíli bych se štěstím rozdal. O něco později je pustím zase z hlavy. Racionální uvažování říká, že by realizace sežrala hromadu času, bylo by s nimi moc práce, třeba bych někoho nas*al a navíc je to házení perel… 😀

Detaily

A ještě jedna věc tu je. Nejde pravděpodobně moc rozpoznat, ale už se i trochu bojím. Že přitáhnu nechtěnou pozornost a bude mi vytýkáno dílčí pochybení nebo drobné ulehčení, typicky viditelné či slyšitelné ve videích.

Namátkou zmíním poslední video do Hradce Králové. Sice posbíralo pár lajků, ale málokdo ví, že ho admin musel několikrát předělávat. Nejdřív jsem měl křivě kameru. Potom jsem se kdesi ve stopáži praštil o stolek, takže jsem svým obvyklým tónem hlasu (zcela prostým nervózního podcastového kuňkání) ventiloval bolest sprostým slovem. Adminovi kritická vteřina při zpracování videa utekla a našel tuto šťavnatou část až při procházení finálního produktu.

Stejná situace nastala, když jsem počastoval pačesatého hradláře na cestě. Viděl, že mu přátelsky a jako první mávám. A zcela pohrdavě a povýšeně, bez jakékoli reakce, sledoval, jak kolem něj zvolna projíždím a nijak neopětoval mou lásku. I tohle admin objevil až v hotovém záznamu, již očištěném od předešlé bolestivé chvíle.

A úplně nakonec přišla domluva ve stanici s dopravou. Sice fungovala naprosto jasně, ovšem ne zcela podle předpisů, na což by mohl někdo znalý oprávněně ukázat. Admin sice namítal, že jiní tvůrci si s těmito detaily nelámou hlavu, ale to mě neuspokojilo. Video se předělávalo znovu.

Psát je asi snadnější, než točit videa nebo podcasty. I když…

Ale k věci

Výše zmiňovaný soupis témat, které jsem již dávno pustil ze zřetele, často připomíná scénu z oblíbených veterinárních příběhů Jamese Herriota. Tam vystupoval roztržitý šéf a taktéž veterinář – Siegfried Farnon. Pedantickým protějškem je mu v jedné scéně paní Harbottlová, účetní celé ordinace. V přeneseném duchu tedy já a admin.

Ilustrační foto: Goumbik / Pixabay

Při mém nekonečném vymlouvání od něj prostě zazní:

“Ne, takhle ne. Udělej to tak a tak.”

Mám radost, že jsem vyvázl lacino a snažím se odvést řeč. Admin ovšem pokračuje dál:

“Moment, to není všechno. Mám tu ještě jednu nebo dvě záležitosti.”

To už couvám lehce do kouta, ale nedám na sobě samozřejmě nic znát. I když výtky pokračují:

“Kde je článek o tom, jak pokračuje rekonstrukce mostu? Slíbils, že o ní budeš psát. Že uděláš fotky, jak práce pokračují, viď? Mohl bys tam třeba dojít a natočit to!”

Sice chodím kolem s rodinou na procházky, ale mám pocit, že tohle téma beztak nikoho nezajímá. A nebudu teda zbytečně plácat film ve foťáku 😀 nebo data na přenos videozáznamu.

Anebo…

Mohl bych udělat takový pokus. Jestli se tu sejde aspoň 30 reakcí, vytáhnu gimball a projdu a natočím celou trasu budoucího mostu. Jenže co když se tolik reakcí nesejde? Že bych byl jako mrzutej?

Kdepak! Budu vlastně rád! Nebudu si muset špinit boty. 😀

A jak to vypadá z kolejí? Video jsem točil dneska ráno. Osobně myslím, že to bohatě stačí. 🙂

Dodatek admina

Kdyby někoho zajímalo, jak mi může utéct hlučná vulgarita a hned dvakrát, nabízím velmi jednoduché vysvětlení. Zdrojová videa procházím v 15vteřinových proskocích, obvykle dvakrát. Vždy s nějakým časovým posunem. Díky tomu, že je Hopa běžně velmi užvaněný, se mi zatím pokaždé povedlo trefit moment, který bylo třeba vypípat nebo upravit. U tohoto videa ovšem dokázal vmáčknout svůj výlev do dvou dvouvteřinových bloků, které mi zkrátka při zpracování utekly. Moje vina – to mám z toho, že videa nesleduju kompletně celá. Ale kdo by na to měl trpělivost, že jo… 😀