Rozhovor (2) – bankéř

R

Dnes budeme pokračovat v nepravidelném seriálu, kdy se ptám kolegů, kteří přišli na dráhu z naprosto jiného oboru, na dojmy, zážitky a názory.

V prvním článku jsem zpovídal bývalého policistu. Tenhle rozhovor se točí kolem kolegy, který k nám přišel z bankovní instituce. Střet světů v praxi. Dialog se odehrál v době jeho aktivního zácviku, proto je plný čerstvých dojmů a nových poznatků. 🙂

Bankéř fírou

První otázka je tradiční – proč jsi to šel dělat? Měl jsi odjakživa vztah k vlakům a mašinám?

Vztah ano, jako cestující. Nebyl jsem ale fanatik, že bych si fotil vlaky nebo znal do detailů každou lokomotivu. Měl jsem vlaky ale rád. No, a po čtvrt století na jednom místě, a v jedné firmě, jsem potřeboval změnu. Naprostou změnu, zkrátka dostat se mimo finanční sektor.

Proč? Unavovalo tě pořád něco prodávat přes přepážku?

To úplně ne, měl jsem svoje klienty rád, staral jsem se o danou skupinu zákazníků. Ale neustálý tlak na růst, výkon, tabulky, reporty, zkrátka všechno, čím normálně korporace žijou, to mě začalo pomalu unavovat.

Chápu, takže jsi odešel. Jaký to bylo? Po takový době?

Loučil jsem se v dobrým. Říkal jsem šéfové už delší dobu, že potřebuju změnu. Pár možností se našlo, ale nic tak zajímavého, abych zůstal. Vlaky mě napadly před pár lety, ale když jsem se tehdy díval na požadovaná kritéria, nesplňoval jsem všechny potřebné požadavky. K nápadu jsem se vrátil před časem a najednou to nebylo tak hrozný. Přihlásil jsem se, pak chvíle napětí a klaplo to. Personální mě napínalo dost dlouho, už jsem si říkal, že jsem odepsanej… nejspíš se čekalo na naplnění kurzu. (smích)

K výběrku – chystal ses předem? Jaký bylo?

Žena se mě ptala, jestli vím, kdo je ve vedení ČD, že by se na to mohli zeptat. Tak to bylo jediný, co jsem si zjistil předem (smích). A při samotným výběrku – strašili nás třeba elektrikou, obvody, termíny, nákresy, ale já si říkal, že to přece nevzdám hned u prvního pohovoru. Půjčil jsem si učebnici fyziky od kámoše, co učí na škole, abych měl aspoň rámcově přehled. Potom, v DVI škole v Třebový, jsem na tom byl už trochu líp, ale pořád spousta věcí naprosto nových.

A výběrko bylo přísný? Těžký?

Vlastně ani ne, hodně se řešilo, co nás na dráze čeká…

…že ti skáču do řeči – máš pocit třeba, že vám to na výběrku malovali v lepším světle, než je realita? Směny, volno…

Naopak! Od začátku nás upozorňovali do detailu, co nás čeká. Aby si každý uvědomil, do čeho jde. Žádný přibarování.

Fajn. Hele, a co firemní kultura? Chování k nováčkům třeba. Přece jen jdeš z banky…

Těžko se mi porovnává. V bance jsem začínal dávno, tehdy byla jiná doba. Strávil jsem tam skoro 30 let. Člověk pak má historii, nějakou vybudovanou pozici, vztahy. Šéfový bylo líto, že odcházím. A mně taky, banka pro mě byl druhý domov. Loučení bylo fakt dojemný.

Pracovní prostředí je samozřejmě jiné, než to, kde jsem byl zvyklý. S tím jsem ale počítal. Kontrasty jsou i jinde – zázemí, prostory, vybavení. Ale v pohodě! Žádné drama.

Ilustrační fotka: Markus SpiskeUnsplash

Říkáš, že ses dojal. Platilo to, i když jsi viděl mě? Jakože jsem bezvadnej a jsi dojatej, že se mnou budeš dělat? 😀

To jsem úplně neměl (smích), ale byl jsem vážně mile překvapený z přístupu všech, s kterýma jsem jezdil. Tebe nevyjímaje. Prostě kamarádskej, rovnej přístup. Z toho jsem opravdu nadšenej. Až mě překvapilo, jak v klidu všichni jsou.

Musím se zeptat – co rodina? Děti, manželka – co říkali na tenhle “sešup dolů”? Z kanclu do montérek, rozbitý víkendy…

Doma to takhle vůbec nebrali. Naopak – žena mi hrozně fandila. Mimo jiné i proto, že moje dřívější zdravotní problémy byly očividně způsobené původní prací. Víš jak – neustále je na tebe tlak na zvyšování výkonu. Já vypadal sice v pohodě, ale protože jsem musel. Úsměv od ucha k uchu k zákazníkům, ale za ramenem permanentní dohled. Kolik jsem čeho prodal, kolik jsem měl schůzek, kontroly, mystery shoppeři… Měl jsem toho dost, zkrátka byla nutná změna.

A jak zvládáš učení – předpisy, věci okolo, formality, procesy? To pro tebe musí být úplně nové.

Takhle – kdyby mi předpisy někdo nepřelouskal do češtiny a lidskýho jazyka, dost těžko bych se orientoval. I teď, když přijdu na konzultace, občas tápu. V předpisu si přečtu, co a jak pro jednu věc, ale jaký jsou z daný věci důsledky nebo návaznosti; kdyby mi je instruktor nevysvětlil, že když je věc taková, musím/můžu/nesmím dělat to a to, tak je nevím, protože to se v předpisu nedočtu. Musím říct, že jsem z toho byl trochu našišato.

A co časově? Přerod bankéře na fíru – jak to jde?

No hele, je to celkem rychlý a zároveň občas málo intenzivní. Teď sedím třeba po dvou měsících znova na Žralokovi a je to nezvyk. Předtím jsem trávil čas na Regině, tam jsem si zvyk rychle, ale třeba 810ku jsem řídil všehovšudy pár dní. Kdyby mi teď nařídili, že jdu za měsíc na zkoušky, tak bych se bránil, že mám odježděno málo.

A taky – byl jsem se podívat v depu. Super, akorát si nic nevyzkoušíš, protože můžeš jen koukat. K ničemu tě nepustí. Aretace třeba, vidět chlapy, co dělaj a proč to dělaj – super, ale když si na to nesáhneš… A na dílnách jsem nebyl vůbec, to zrušili.

Fakt? Škoda, já byl na dílnách tři měsíce a díky tomu pochopil spoustu věcí. Co, proč, kdo, kdy, jak..  Ale fajn, teď jsi třeba ve třech čtvrtinách cesty na dospělýho strojvedoucího. Máš dojem, že už všechno umíš? A zůstaneš tady? Anebo máš choutky zdrhnout? Stává se to…

Na to se mě ptali u pohovoru. Vzhledem k tomu, že jsem předtím vydržel skoro třicet let u jedné firmy, a mám relativně krátko do důchodu, nevidím důvod měnit. Vyhovujou mi směny a taky to, že jsem kolikrát sám doma, když jsou ostatní ve škole nebo v práci. To je prostě pohoda!!! 🙂

A poslední věc – aktuálně nemáš plnej plat strojvedoucího, protože ještě nemáš všechny zkoušky. Zajímá mě – jak moc velkej skok to pro tebe finančně je proti původní práci? Jestli se můžu zeptat.

Hele, díval jsem se, protože si chystám sám přiznání. Půl roku jsem byl v bance, půl roku jsem tady. A abych nekecal, rozdíl je za těch šest měsíců zhruba čtyřicet tisíc dolů. Důležité je ale připomenout, že jsem stále v zácviku. Předpokládám tedy, že si polepším. Obecně to není nijak strašný. (úsměv)

Ale až budu mít všechno hotový, a ve správný platový třídě, budu na tom možná i o něco líp než v bance. Zcela vážně!

Jasný. Tak držím palce a těším se, jak se budem potkávat na kolejích! 

Já taky!

 

Další rozhovory:

13 komentářů

  • Díky za tyto krásné texty. Já od mala byl na dráze s dědou (vlakvedoucí) a skončil ve stavebnictví. Ale todle je přesně můj únikový plán, až mě začnou sežírat tlaky zde.
    Je hezké si přečíst o dalších, kteří šli nebo jdou podobnou cestou.

    • Děkujeme moc za pochvalu, máme z ní s adminem ohromnou radost.

  • Ahoj,
    jsem na tom podobně. Ve čtyřiceti jdu na dráhu po šestnácti letech v korporátech. Je to úplně jiný svět, ale vůbec nestěžuju. Držím palce!
    Michal

  • Ahoj, to je skoro jako muj pripad. 25 let v bankovnictvi. Zdravi nalomeny, nervy v pr… A ted treti mesic v zacviku na firu u CD. Je to neskutecny rozdil. Lidi v pohode, nikomu se nezodpovidas petkrat denne komu jsi volal, kolik mas schuzek, cos prodal a proc ne vic.
    Tady mas jesne dana pravidla muzes nebo nemuzes delat. Zadny umeli klienti co te jen chteji nachytat a pak nabonzovat, ze ses na ne usmal o stupen min nez je predepsano.
    A ze je tady o neco min penez? Ver mi, za ten klid to stoji. 🙂

    • Umělý klienti… tak to je drsný 😄 být malinko nalomenej k dráze (jakože jsem) tak bych šel hned.

  • Ahoj, díky za rozhovor. Jsem v naprosto stejné situaci jako kolega. Opouštím banku po 10 letech a mám po vstupních vyšetřeních před podpisem smlouvy. Musím přiznat, že se těším na změnu prostředí atd. No, kolega mi hodně mluvil z duše. Ať se daří a díky. 🙂

  • Tak přesně to vidím i já. 15let v bance a úplně se v tom vidím. 1.4. mam nástup k ČD Cargo a hrozně se těším a zároveň i mám velký respekt že všeho, co mě čeká.

  • Ahoj Hopo a kolegové bankéři 🙂 Ten rozhovor je jako bys ho dělal se mnou. Po 10 letech v bance naprosto chápu pocity kolegy a hovoří mi přímo z duše. A vzhledem k ostatním komentářům nejen mě.
    Každopádně Ti moc děkuju za skvělý čtení, které mi pomohlo udělat ten krok, takže v květnu nastupuju a věřím, že za pár měsíců Ti budu moc říkat kolego. 🙂 Moc díky za úžasnou práci.

    A všem diskutujícím přeju hodně štěstí a ať se daří.

    • Děkujeme moc! Radostně se usmívá i schovaný admin. 🙂

      • Ahoj Hopo, tvůj blog sledují již cca rok a stále si některé články čtu stale dokola. Nejoblíbenější jsou právě rozhovory. Jestli mohu přidám taky kousek do mlýna. Po vysoké škole jsem měl práci víceméně jasnou. Vzdělání pro policistu. Nicméně finance a doba (2015) rozhodly po vzoru strýce (34 let u carga)jít na dráhu. Dodnes toho rozhodnutí nelituji. Dnes dělám nejen dispečera. Fira už jen občas když už nemá kdo vyjet. Ale jak říkám- nelituji ani den 🙂 takže hodně štěstí a jak vždycky říkám chlapům pri nástupu-km bez MÚ 🙂

        • Díky moc za chválu, tohle se nikdy neomrzí. Další rozhovor už máme domluvený. 🙂

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt