Zářijové úspěchy

Z

Zápisek: 6. 10. 2020

Jsem v podstatě chudák. Mizerný počasí, fouká, začalo pršet. Zazvonil telefon a v něm se vyčítavým hlasem manželka dožadovala objasnění mého neuváženého ranního vypravení dětí do školy pouze v mikinách, ačkoli mi prý jasně přikázala dát jim bundy. Měla pravdu.

Krátce poté mi psal admin a dle svých obyčejů mi vyhuboval, protože jsem nedodal slíbený text a fotky. Měl pravdu.

Napadlo mě, že bych tedy sepsal něco o památném září roku 2020, kdy došlo ke dvěma pozitivním událostem.

Bazén

Poprvé v životě jsem se dostal za uplynulý měsíc v bazénu na průměr 4 kilometrů denně a nechyběl ve vodě ani jeden den. To je samozřejmě skvělý, ale bohužel nic uchvacujícího. Ta opravdu významná věc nastala poslední den v měsíci.

Jednoho pracovního dne ráno, v 8:30, jsem skočil do vody a plaval jako obvykle. Asi po půl hodině ovšem nastal zvláštní jev. Byl jsem v celém bazénu úplně sám. Chápete, v celém obrovském bazénu jsem byl jen já! Unikátní zážitek, poprosil jsem tedy plavčíka o fotografické zvěčnění. Taková věc se totiž nestává jen tak.

Hned jsem měl radost, že mám dvě věci, o kterých můžu napsat. Tu mi ovšem kazí obavy, že to adminovi nebude stačit, protože je tam málo kolejí a vlaků. Takže…

Koleje a vlaky

Minulý týden jsem z depa vezl nového kolegu, který je po ukončení kurzu a čeká na termín zkoušky ZOZ. Jeho návštěva na stanovišti mi udělala radost, protože mi sám ochotně a bez vyzvání přestavoval při posunu výměny. Čili já nemusel vůbec zvedak zadek z křesla. Při návratu do kabiny jsem mu poděkoval a ptal se ho, jak se mu práce líbí. Převažovala spokojenost, mrmlal jako zkušený mazák na věci, které štvou nás všechny. A nakonec povídá:

“Víš, že jsi byl úplně první, s kým jsem jel poprvý na mašince? Hned po nástupu k ČD, úplně první pasivní zácvik, kdy jsem se jen díval z okna, jestli se mi ta práce bude líbit.”

Byl jsem rád, že ho moje první jízda neodradila. 🙂

“V kurzu jsem povídal,” pokračoval potom, “že jsem z Pardubic a dost lidí tam čte tvůj blog. Se mě dokonce ptali, jestli tě znám. Když jsem řekl, že jsem s tebou i jezdil, ptali se, jakej seš. Záviděli a říkali, že jsem si nemoh nikoho lepšího přát…”

V mladém kolegovi jsem ten den okamžitě našel výrazně větší zalíbení! 😀

Nicméně jsem se musel – popravdě – v duchu smát. Moje znalosti se bez nejmenších pochybností ani nepřibližují mnoha zkušeným kolegům. Vymazlenost a preciznost blogu je pouze zásluha admina. Dobře si tedy uvědomuji, že jsem v reálu jak tlustá modelka, která po zásahu digitálních umělců vypadá líp než ve skutečnosti.

Je ale faktem, že mě těší, když lidi reagují na samotný obsah článků nebo textu. Do redakčního mailu občas prijde otázka, povzbuzení nebo žádost o informace. Pokud ovšem přijde e-mail tohoto znění, pak si říkám, že to, o co se s adminem snažíme, má zcela jistě smysl. Děkujeme!

Ahoj Hopo,
na své webovky by sis klidně mohl dát slogan: “Co Tě nenaučí v kurzu, naučí Tě HOPA.”

 

Chtěl jsem Ti poděkovat, protože Tvé zkušenosti mi pomohly se rozhoupat ke změně zaměstnání, pomohly mi s přípravou k licenci a k V06 a teď je hltám jako strojvedoucí v aktivním zácviku. Je přede mnou ještě dlouhá cesta, ale i tak jsi mi hodně pomohl. A vím, že kluci co nastoupili se mnou na Tvých stránkách ujíždí taky:-)

 

Díky moc za Tvůj čas a energii, kterou věnuješ Tvému webu. Rád bych Ti to oplatil lahví dobrého moku či krabicí proteinových tyčinek, aby se Ti lépe plavalo. Ale minimálně můžeš mít dobrý pocit, že jsi FAKT POMOHL partě kluků na cestě za změnou.

 

Měj se fajn, a ať Tě dobrá adheze provází 🙂

Poznámka: Text e-mailu byl již uveřejněn na Facebooku zvlášť, zde ho odkládáme jen pro zachování události. 🙂

2 komentáře

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt