Škola pro strojvedoucí (3)

Š

Zkoušky ZOZ

Jedna z nejdůležitějších zkoušek pojmenovaná Zvláštní odborná způsobilost byla před námi v České Třebové. Opět se skládá z písemné a ústní části, tentokrát je ale rozsah už opravdu úplný – doprava, technika, znalost stroje, postupů při mimořádnostech, zkoušející se může zeptat prakticky na cokoliv.

Přípravu na zkoušku jsme, myslím, nepodcenili. Nastal den D, dorazíme do depa a po oficiálním přivítání a zahájení zkoušky se psal test. A začal se lámat chleba. Bylo potřeba dosáhnout 80% úspěšnosti, měl jsem kolem 70 %, kluci byli dokonce o chloupek lepší, ale bohužel ani oni potřebné mety nedosáhli. Takže se jelo zhruba po hodině domů. Pokud se totiž nenapíše písemná část správně, ústní zkouška ani nezačne. Opět nálada pod psa. Nechci říct, že jsme vyhořeli. Ale bída to byla, ne že ne.

Zhruba za tři týdny se jelo na opravnou zkoušku, kdy už test nebyl problém a šlo se i k ústním. Zkoušející byli tři, bál jsem se hned u vstupu. Dostal jsem celkem 3 otázky, které mě budou do smrti strašit ze sna.

  1. Ptal se kontrolor vozby, Jiří Dubský, můj současný nejbližší rádce a člověk, který mi už mnohokrát dokázal po telefonu vytrhnout trn z paty, nehoráznej borec a znalec všech lokomotiv, co u ČD máme, lidsky naprosto super, velmi ochotný pán. Chtěl vědět postup při nouzovém ovládání brzdiče BSE u Regionovy. Něco málo jsem věděl, ale vůbec nic jsem netušil o jističi, který drží ventil rychločinného brzdění a pokud se shodí, letí vzduch ventilem ven. Ani o konstrukci BSE mi toho nebylo mnoho známo. Tzn. odpovědi chabé a spíše trapné.
  2. Ptal se Jaromír Špaček, bývalý šéf DVI v České Třebové, člověk, který nám všem vyšel mnohokrát vstříc a já stále ještě neměl možnost mu to jakkoliv vrátit. Chtěl vědět, jak pojede strojvedoucí na přivolávací návěst na automatickém hradle. Moje tehdejší odpověď: “Podle rozhledových poměrů, maximálně 40 km/h.” Špatně, zkoušející se po sobě smutně podívali.
  3. Ptal se Petr Kovář, tehdejší školař depa, člověk, který nám už před zkouškami ochotně poskytoval konzultace, nejen na techniku, ale i dopravu, vysvětloval různé chytáky a záludnosti. Chtěl vědět, jak se zachová strojvedoucí, pokud v čase pravidelného odjezdu nevidí na návěstidlo. Moje odpověď: “Pískne výzvu k pohotovosti a zahájí úkony dopravce.” Zase špatně.

Zkoušku jsem neudělal. Ani já, ani kluci. Výsledek hrozný, a když se na něj nyní dívám, je mi do breku a hanba. Zvlášť, když po sobě nyní text čtu. A správné odpovědi samozřejmě vím. A nedokážu pochopit, že bych na ně neuměl okamžitě a bez zaváhání kdykoliv odpovědět. Nějak jsem totiž tehdy po zkoušce nabyl dojmu, že nás při zkouškách zaříznuli. Že nám to prostě nechtěli dát a ptali se záměrně zmatečně.

Musím si nyní před vámi položit otázku, jestli je možný, že někde ve světě existuje ještě další takovej kokot jako já. Asi ne, je to dost nepravděpodobné.

Musím napsat, že mi potupa prospěla. A nejen mně, ale i klukům.

Naše další učení už mělo úplně jinou úroveň. Totiž, ta ostuda mi generovala vztek nad sebou samým. Že jsem debil, který je naprosto k ničemu. Bez jakéhokoli přehánění nám ČD zase podalo pomocnou ruku. Další uvolňování na konzultace. Nejen do Třebové, ale i do Prahy, kde nám Jaromír domluvil i dalšího cvičného kontrolora vozby, který se s námi skutečně nemazal.

K výletu do Prahy se váže vtipná historka, kdy nám po neuvěřitelném a prospěšném drilu plným otázek a odpovědí, nabídnul zdejší školař, zda si u nich nedojdem na oběd. S povděkem jsme přijali.

Krásná, nová jídelna v depu, samoobslužný provoz, tácy tlačíš po zábradlíčku a vybíráš si, na co máš chuť. Kluk z Moravy – Fanda, pravděpodobně uchvácen množstvím pochutin, které na chudém východě u města Chornice nikdy neviděl, naplnil tác až po okraj, dvě polévky, řízky vzal vepřový i kuřecí, přidal několik zákusků a k pití si naplnil nad rysku do půllitru červený i žlutý džus. U kasy jsme zaplatili, Fanda se nakládkou oběda docela zdržel, takže s plným tácem dorazil později a u našeho stolu bylo plno. Sednul si tedy jinam.

Cestou vlakem domů povídá, že se mu ta jídelna líbila a ještě klika, že to není u nich v depu, protože by prasknul, když je to všechno zadarmo. Vyšlo najevo, že neplatil, protože si myslel, že stejně jako na DVI, tak i v Praze ve škole účastník výuky nic neplatí. Pokud tedy zůstala ten den v pražské jídelně ztráta odhadem asi za 890 Kč, kontakt na dlužníka mohu kdykoli poskytnout.

Celkem bylo učících konzultací asi deset, k tomu mnoho dalších hodin zkoušení mezi námi čtyřmi navzájem, kdy jsme různé problémy a situace dokázali rozpitvat do nejmenších detailů. S nejastnostmi, na které jsme neznali odpověď, jsme otravovali na střídačku opět celý tým Špaček, Valdman, Kovář, Dubský.

Nejvíc Jaromíra Špačka. Ten velmi správně poznal, že jsem úplně nejtupější a dával mi neskutečnou školu. Oprávněnou a potřebnou.

Totiž – pro vaše laické pochopení. Předpisy jsou nádherně jednoduché, když je člověk zná. Nemusí vyprávět miliardu řečí okolo. Stačí dvě nebo tři slova, krátká věta, a je řečeno vše. A zkoušející to pozná. Ihned. Okamžitě. Neschová se před ním nic. Vidí zaváhání, nejistotu, náhodu. Nepomůže věta: “Myslím si…”

Ne! Musí tam zaznít: “Vím, že je to tak a tak.” Tečka. Žádné řeči okolo, co jsem mnohokrát zkoušel…

Jaromír mi povídá:
“Pane kolego, žádnou omáčku. Stručně a jasně, nějaké vyprávění okolo je zbytečné, na to se vás pak kdyžtak přeptám sám. Protože pokud vyprávíte věci okolo, nějaké vaše dojmy, může se jevit, že odbíháte od tématu, a to je pro mě potom znak, že jste nevyzrálý. A nevyzrálý člověk nemá na mašině co dělat, to se na mě nikdo nemůže zlobit.”

A měl pravdu. Totiž – opět jsem měl možnost si všechny konzultace nahrávat, učit se z nich cestou v autě, převedl jsem si je do MP3 podoby, k tomu jsem si psal a inicioval všechna zkoušení s klukama navzájem. A ke konci jsme na sobě všichni cítili neuvěřitelný progres. Byli jsme schopni být opravdu velmi solidními protivníky. Papír smrti mám schovaný dodnes, tam jsem si zaznamenal, co všechno musíme umět. A uměli jsme to opravdu bez zaváhání, jako když bičem mrská. Nejen základ, ale i chytáky, nejasnosti, lstivé nabídky, kdy zkoušející záměrně lákal učedníka do pasti.

Dnes chování zkoušejících dobře rozumím, obdivuji je! Totiž podepsat se pod někoho, kdo znalosti nemá, prostě nejde. Zvláště dnes, kdy je brutální nedostatek kvalifikovaných lidí, je vyvíjen značný tlak, aby případného nováčka pustili. Oni to neudělají. A za to jim patří náš i váš dík.

Nejde jen o to, že člověk řídí stroj za sto míčů. Lidi, které za sebou veze, stojí mnohokrát víc, spoléhají na erudovanost a odbornost strojvedoucího a vůbec si neuvědomují, co všechno má ten maník na starosti. Opravdu to není jen pákou dopředu a dozadu. O tom si ještě mnohokrát napíšeme.

K poslední zkoušce jsme šli zase se strachem. Ale průběh byl diametrálně odlišný, nervozita z nás spadla hned po startu. Test jsem napsal s jednou chybou ze sta otázek, kluci to samé. Ústní bez zaváhání, na 100 %, na konci zkoušky jsem dokonce dostal pochvalu za bezchybný výkon. Pepek, Fanda i Honza taktéž na výbornou. A rozhodně nás zkoušející nešetřili, spíše naopak.

Proč to píšu… Cesta nebyla lehká. Ale vyplatila se. A chci říct, že kdykoli si vzpomenu na podporu, kterou nám po celou dobu výuky všichni věnovali, musím upřímně přiznat, že nebýt jejich nadstandardní péče, nejezdíme dnes nikdo. Kluci potvrzují to samé.Takže, dámy a pánové, máme za sebou třetí zkoušku:

  1. Licence strojvedoucího
  2. V-06 – malá doprava
  3. ZOZ

Zbývají nám ještě:

  1. V-08 – velká doprava
  2. Řízení drážních vozidel na vlečce

Baví to vůbec někoho, nepíšu si to sám pro sebe na důchod?

Komentáře: 10

  • Vzpomínám si na svou první zkoušku z elektrotechniky ještě na průmyslovce v rámci které jsem dostal otázku od zkoušející Slovenky: “Ako sa vypočte obvod kruha?” Já: “Pí dé.” Ona: “Pí čo?”

    Byla trošku nahluchlá, ale skvělá 🙂
    No udělal jsem to, ale rudí jsme byli oba až na pr… 😀

  • Hopo, pokracuj! Sice byt masinfirou nechci, ale ctu to jednim dechem! Uz sem mel davno spat, ale nemuzu se donutit prestat cist.

  • Ahoj Hopo, díky za každý řádek 🙂 Prozradil by jsi prosím pro nás, kteří mají maximálně řidičák na tank správné odpovědi? Díky Honza

    • U první otázky šlo v zásadě o to, že u regionovy se při nouzovém ovládání brzdiče nevypíná jistič protože by napájeným ventilem rychločinného brzdění pz4, který je inverzní utíkal vzduch. Takže se pouze se přestaví zablombovaná páčka z polohy E -elektrické do N , tedy nouze. A potom se po splnění několika dalších podmínek a s určitým omezením brzdí ovladačem přímočinné brzdy.
      U druhé otázky, na automatickém hradle přivolávací návěst nenařizuje strojvedoucímu jízdu podle rozhledových poměrů, strojvedoucí jede nejvyšší dovolenou rychlostí-výpravčí který mu přivolávací návěst rozsvítil ví, že má oddíl volný.
      U třetí otázky chtěl zkoušející hlavně slyšet, že se bezprostředně před odjezdem zeptám výpravčího a teprve podle jeho odpovědi mohu zahájit úkony dopravce, případně musím dále čekat. A zase jsou další varianty, jak vše do detailu rozpitvat. Řekne třeba: “pojedem za 4 minuty” takže za 4 minuty opět vysílačkou zjišťuji.
      Nebo řekne: “čekáme na přestup od rychlíku” – bez upřesňujícího časového údaje a pak se mi ozve sám.

  • Je to skvělý, čtu všechno z vaseho blogu, výborná zábava pri nudě karantény. Dík a pište, lepší než Nesbo!

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt