Když občas zmiňuji zážitky a povídání s vlakvedoucími, nedělám to náhodou.
Zapsáno: 27. 5. 2023
Uvědomuji si, jak moc jsem s nimi propojený. Nejen po pracovní, ale i lidské stránce. Je pro mě neuvěřitelně uchvacující povědomí, že nejsme pouze kolegové, ale že jim při častých bolech nabízím první útěchu jako plešatá vrba. A doufám, že možná i jako přítel či kamarád.
Když si za dlouhé roky vyslechnete všemožné stesky na nejrůznější nespravedlnosti, příkoří a trápení, kterému jsou víceméně denně vystaveni, nezbývá než smeknout pomyslný klobouk. Přiznám se, že je velmi často obdivuji. A jsem přesvědčený, že bych u některých jimi popisovaných situací nedokázal reagovat s grácií jako oni.
Rozumím, že cvik a dlouholetá zkušenost člověka zocelí a připraví ho na nenadálé zážitky. Při řešení situace si pak ví téměř vždy rady. Okamžitě. Možná proto mi poslední vyprávění zalezlo pod kůži mnohem víc, než bych čekal.
Při popisu celkem exemplárního trestu za naprosto banální pochybení, kterých se denně na kolejích dopouštíme všichni, mi došlo, že ne každý nadřízený a šéf, který trestá, tak činí správně. Vůbec tahle móda biče a m*dání za kdejakou p*čovinu, na které ho*no záleží, mi přijde neuvěřitelně legrační. U takových nehrozí žádné nebezpečí, takže se k ní často vyjadřuje i ten nejposlednější vemen, který v bezpečné roli morálního arbitra a puristického kouče z bezpečí kanclu posuzuje předestřenou situaci. Odpočatý a po vydatném a osvěžujícím spánku.
Ilustrační foto: Hunters Race / Unsplash
Obzvlášť vtipné mi přijde, že výrazně palčivější problémy nechce řešit nikdo. Hrozí u nich totiž nutnost přijetí odpovědnosti a možné riziko nesprávného rozhodnutí. U takových zní pouze hrobové ticho a nehnutá tvář vyjadřující fakt, že problémy v podstatě neexistují.
S chválou se na druhou stranu šetří a věci navíc se berou jako samozřejmost, i když vůbec samozřejmé nejsou. Divný. Zvláštní. K po*rání!
Člověk, který byl naprosto zbytečně kárán, ustál nefér situaci s noblesou a grácií. Svým způsobem je mi jeho jednání vzorem. Přemítám si jen tak zadumaně nad faktem, který mi došel při pohledu na skepsí a lítostí poznamenanou tvář. Totiž jak moc si dráha tímhle debilním konáním a lpěním na kret*nských nastaveních v dlouhodobém horizontu škodí. A pevně doufám, že nedojde na řešení, které jsme poměrně dlouho probírali a vlastně se i logicky nabízí.
Strašně, strašně moc by mě to mrzelo. A jsem si jist, spíše však skálopevně přesvědčen, že by to mrzení nebylo jen u mě.
Vy jste famózní. Vaše články jsou ze života a v mnoha věcech sdílím Vaše názory. Děkuji za krásné čtení.
Děkuji za milý komentář. Potěšil. 🙂
Je to všude asi dost podobné. A proto naplňujme neustále platné staré moudro:
“Každý den se aspoň jednou pořádně pochval. Tuhle dřinu za tebe totiž nikdo neudělá…”
Zdravím, buďte rádi, že nemusíte řešit IDS JMK. 😀
Tbh to bude taková nemoc zkorporátnělých státních podniků nebo těch s velkou opovědností obecně, lidi se pořád střídají, vyštípávají, byrokracie bobtná a dveřník častonepustí zprávu dál ke kompetentní osobě🤔…. Kdo nic nedělá a jen “reportuje”, nic nezkazí. Pak se dá ještě jen přežívat a dělat, že ty vlaky jsou takový super lunapark a problémy jsou srdcervoucí. 😀
Protože je text nekonkrétní, připadá mi spíše jako něco, co je nějakým mementem pro všelijaké mučedníky, a mučedníky jde dobře propagovat v reklamních předmětech dané firmy jako hrdiny kapitalistické práce aspol.
Přeji však nadále stejně pozitivní přístup. Jak k tepání ohledně nesmyslů od “ohromně soft skilled lidí” :), kterým by samým úsměvem na klienty lehce vykloubila čelist z pantu, tak i ohledně toho, že vy jste tu od toho, abyste dělali tu tzv pořádnou práci v první linii ve spolupráci s ostatními kolegy, nemusíte o své práci lhát, ze vas baví, nemusíte si fabrikovat výkon. Marketéři oproti tomu jsou tu odtoho, aby motali lidem hlavy, posílali ten jed do “firmy” a motají je i sami sobě, aby byli dostatečně kreativní. Říct si toto je myslím osvěžující nejen pro call centristu nebo pojišťováka, kteří by taky ještě potřebovali najít o něco lepší job (asertivita a morálně volní kvalita ve finanční instituci je něco jako slabost a nedostatek obchodního ducha), ale i pro vlakvedoucí či strojvedoucí, kteří také musí řešit časy, styl jízdy atd, tedy lidi. 🙂