Vandalové

Někdy se mi nechce psát. Třeba dneska. Admin mi právě před chvílí vysvětloval, že moje rozvleklé úvody jsou zbytečné a nepodstatné. Polknu jedovatou invektivu, kterou bych mu normálně odvětil, neboť dnes jich bude v textu požehnaně.

Zapsáno: 6. 6. 2023

České dráhy, můj dlouholetý zaměstnavatel, představily naživo širší veřejnosti nové jednotky RegioFox, které zásadně pozvednou kulturu cestování v mnohých regionech. Jedná se o zcela nové stroje, vypadají náramně a myslím, že po dlouhých časech všemožných repasí a rekonstrukcí můžeme sebevědomě a pyšně říct: “Tak dívejte, takhle má to lokální cestování vypadat!”

Jasně se těší i fírové, ovšem v prvé řadě bude stěžejní posun v kultuře a komfortu pro cestující, které vozíme. Proto jsem se skřípěním zubů četl zprávu o tom, že hned druhý den se neznámý vandal na výstavním kusu vyřádil.

Autor: České dráhy

Své pocity z obdobné situace jsem tu již popisoval. Jen doplním, že i když se barva okamžitě smyje, je lesk a podklad originálního nátěru značně narušen. Pominu své prvotní úvahy, kdy se sám sebe ptám, nač je dobré dávat lidem nové jednotky, když je beztak zničí a že by jim možná bohatě stačilo naštětkovat ředidlem zjemněnou modrošedou 810ku.

Moc dobře vím, že 99 % cestujících je normálních a vděčných a zaslouží si upgrade. Jen jsem zvědav, jaké řešení a technika se zvolí, aby se podobné situace minimalizovaly. Doufám jen, že to nedopadne tak, že za odstavenou Lišku bude zodpovídat fíra, který ji přivezl.

Jak na to?

Věřte mi, že řešení, který mnohým z vás připadá jednoduché (chytíte holomka a zpřerážíte mu ruce), není bohužel realizovatelné.

Vidím to ale živě v barvách. Jdu ve tři ráno oživit jednotu v Hlinsku. Uvidím kapucáře s lybarkou a zařvu na něj (určitě sprostě). Hurvajz na mě vytáhne vyskakovák od Vietnamců a já, páč nechci mít o díru víc, borce dvakrát majznu vozmistrovským kladívkem přes kebuli. Ve výsledku to padouch přežije, veřejné mínění se díky aktivistům překlopí na jeho stranu (bude mu třeba jen 21 let), mě u soudu utopí jako kotě a půjdu do tepláků. Bohužel.

Nejde ani realizovat rada z Loupáku či snad brazilské řešení, které mi sem admin vůbec nechtěl dát. Upozorňuji, že brazilské video je totálně NSFW, sprosté, nemravné, zakázané a není vhodné pro mladistvé ani slabší povahy. Neklikejte na něj! Přesto se mi obě řešení docela líbí a uvítal bych je u nás velmi…

Sám ovšem váhám. Necítím se být v roli soudce nebo kata. Není to moje poslání, nejsem k tomu ani zmocněn, oprávněn, delegován… A bojím se omylu. Obvzláště po posledním zážitku…

Taška

Asi před měsícem jsem šel se svojí manželkou odpoledne na procházku. Vymyšlený okruh kopíruje obec, kde žijeme. Máme to tam rádi. Když jsme se vraceli k hlavní, vidíme kolem nás projíždět MPV šedivé barvy. Vzadu se stočilo okno, vysunula se ruka, mžik rozchechtané mužské tváře a z okna letí plastová igelitka plná bordelu.

Nevěřícně jsem zíral v přímém přenosu na akt největšího buranství a zastyděl se nad mírou nenávisti, kterou jsem k dementovi ve voze okamžitě pocítil. Ačkoli nepřeju nikomu nic zlého, potěšilo by mě, kdyby chcípnul.

Došli jsme k vyvalené tašce. Manželka, neboť je pracovitá a ekologicky založená, rozsypaný obsah poctivě sesbírala a doma hodila do popelnice. Já nedělal nic. Jenom jsem nadával a byl otrávený a navztekaný zároveň. Prostě jsem nechápal, čeho jsou lidi schopní.

Jasně že se umím ovládat, zvlášť po téhle zkušenosti, ale v daný moment jsem jen obtížně hledal klid v duši.

Traktor

Na příhodu jsem záhy zapomněl. Až do předvčerejška, kdy jsem na silničním kole spurtoval na plný výkon s tepovkou 178, abych naplnil anaerobní křivku. Při rychlosti 39 km/h jsem proti sobě zaregistroval silničářský traktor s dlouhým ramenem. Na něm zavěšená rotační sekačka ovládaná řidičem, kterou likvidoval metrovou trávu z hrany příkopu.

Vtom přímo od trakťáku, jen malý kousek přede mnou vylétla plechovka od energy drinku. Zareagoval jsem na překážku na trati Abdužaparovským ostrým komíhnutím a okamžitě, protože jsem pohotový a velmi chytrý, mi v mozku naskočila myšlenka: Tvl, další č*rák, kterej zahazuje odpadky! Jen tak tak jsem se tomu vyhnul. Beztak to bude fotr od toho ho*nohlava s autem! P*čo, teď to slízne, sr*č jeden! Průměr 31 km/h v haj*lu, hlavně musím vypnout Garminy!

Brzdím, otáčím se a protože jsem silný a mám napumpované svaly, jdu traktoristu ztrestat!

Ten mezitím spouští výstražné blinkry, otevírá dveře a omluvně se usmívá…

“Měl jste to tak tak, že jo?” povídá. “Ještě horší jsou skleněný láhve, to úplně džinkne, jak to vyletí. Ona má ta sekačka přes dva tisíce otáček, jak něco chytne, lítá to strašně daleko. V tej vysokej trávě to vůbec nevidím…”

Po jeho slovech mi samozřejmě ihned dojde, jak vedle tentokrát jsem. Jako zkušený kamuflážník a mistr přetvářky jsem ovšem neztratil glanc a ze svého trochu trapného omylu vybruslil se ctí.

“Chtěl jsem vám moc poděkovat, že to sekáte,” usmál jsem se. “Já jezdím brzo ráno, třeba ve tři, do práce, jsem strojvedoucí,” pochlubil jsem se pohotově. “A jak mám krásný auto, tak se o něj tuze strachuju, je tu strašně srnek a nejsou v tý trávě vůbec vidět. A díky tomuhle pruhu se to zase velmi zlepší. Tak jen ať víte, že si někdo váží toho, co děláte. Mějte se a nashle, určitě se beztak ještě potkáme, pojedu za chvíli zase zpátky…”

Traktorista, viditelně potěšen, že narazil na tak uznalého dobráka, řekl jen děkuju, ahoj. A pokračoval v práci.

Já se zase otočil, našel místo, kde jsem vypnul hodinky, roztočil nohy do pekelného tempa a pokračoval v tréninku. Jelo mi to po malém odpočinku jako ďas! 🙂

Úplný stud nad svou chybou jsem si přiznal až doma. Jsem zase o trochu více poučen.

A co vy?

Ale abych se vrátil k důležitějším věcem. Poraďte nám teda i vy, když já sám nevím. Co máme podle vás s vandalama dělat, abysme ty Lišky měli dlouho nový a hezký? Díky. 🙂