Podzimní zápisky

P

Zapsáno: 29. 9. 2022

Fírování je práce plná zážitků. U takových si vždy říkám, že pestrost oblastí, které se kolem drážních reálií točí, je prostě náramná. A jsem rád, že se při jejich vyprávění vlastně mohu opětovně vrátit k radosti a smíchu, které přinesly.

Sběratel

V neděli jsem vezl vlak do Poličky a ranní jízda byla poklidná. Drážní podzim. Vlakvedoucí se zastavil na kus řeči:

“Hele, jak seš ten sběratel příhod, jsem se smál. Vezl jsem včera dědka z Chrasti. Jel ráno do Krouny. Chlubil se mi, že má svý místa a jede tam na houby. Měl takovej hezkej košíček.

Když se vracel, něco tam měl, ale bůhvíco to nebylo, taková bída. Pár poddoubáků, jinak všehochuť, možná tak dvacet kousků dohromady. Ale bylo vidět, že je jako pyšnej. Dával si košíček na stolek, sundal z něj kapesník, furt s tím otáčel a rovnal ty prašivky. Nejhezčí dával nahoru a čekal, že se podivím nad jeho úspěchem.

A když jsme zastavili v Chrasti a vystupoval, šel proti němu borec a měl normálně ten velikánkej bílej koš na prádlo, ale hele – úplně narvanej houbama! Krásnejma! Muselo to mít aspoň třicet kilo, měl normálně uvázanej popruh kolem krku, rukama držel obě uši a míjel se s dědkem ve dveřích.

Jejich pohledy střetly a hochu, jak byl dědek nas*anej! Bylo vidět, že by frajera s košem nejradši viděl pod vlakem.

Smál jsem se strašně. Dědek jede do horoucí p*dele, najde ho*no a nějakej nevybavenej lufťák mu toho sesbírá desetkrát tolik hned za chalupou,” uzavřel vlakvedoucí historku potěšeně.

Inu

Smál jsem se taky, neboť množství houbařů ve vlaku je v tomto období značné. A vzájemné porovnávání úspěchu je samozřejmě nedílnou součástí výletu. Jenže ten je mnohdy ohrožen už na startu, neboť občasné nevyjetí vlaků z důvodu nedostatku personálu je aktuálně palčivým problémem, který nás dokáže nehezky zarmoutit.

Měl jsem tu čest být přítomen debatě důchodců, které pohoršovala aktuální situace. Ač jsem vysvětloval a obhajoval národního dopravce ze všech sil, na vyřčenou větu “Prosimtě, to mi neříkej. Todle nebylo ani za Hitlera, že by kvůli málo lidem nejezdily vlaky!” jsem nedokázal vymyslet trefnou odpověď.

Vůbec se staršími se nerad hádám a proto mě zaujal i zážitek dalšího vlakvedoucího, s kterým jsem jiný den několikrát jezdil.

40

“Teď jsem si teda zas šplhnul,” přišel mi popsat zrovna odehrajivší se situaci. “Říkám – paní, na důchodkyni vypadáte velmi slušně, tolik bych vám nehádal.

Ženská, tak štyrycetiletá, hned načuřeně a jedovatě – no já taky nejsem žádná důchodkyně! A já – no to jsem si myslel, ale máte to na lístku, že jste důchodce, heleďte.

Bába hned zkrotla a prej, že to teda koupila asi špatně a co s tim. Povídám, že se to může stát a že to normálně doplatí a není třeba panikařit.

Pak mi na rozloučenou ještě povídá – doufám, že nebejt toho lístku, tak byste mi důchodkyni nehádal, že ne. Dožadovala se prosebně ocenění vzhledu, tak jsem jí řek, že by mě to ani ve snu nenapadlo. Ostatně, milosrdná lež mě nic nestojí, ne?” 😀

Ilustrační foto: Mario BeqollariUnsplash

Formulář

Dojezdil jsem ten den, přerušil směnu a ráno dokončil zbytek. V depu v polici s mým jménem na mě čekal potěšující formulář. Zaměstnavatel se vyptával, zda bych měl zájem vyrazit si příští rok na dodatkovou dovolenou a kam by to mělo jako bejt. A kdy.

S kolegou, který mi dělá dvorní společnost, jsme nyní postaveni před nelehkou volbu zvolit lokalitu, kde naše znavené údy opětovně občerstvíme lázeňskou procedurou. Do Poděbrad, kde jsme byli už dvakrát, už nechceme, takže se asi přesuneme někam na sever. Stále ale váháme, kam se vydat. A uvítáme aktuální tipy nebo recenze. Zvlášť od kolegů, pokud jsou čerstvě po…

Včera jsem měl telefon a nestačil se divit. Hoch z Moravy, Fanda, s nímž jsem absolvoval fírovský kurz, mi volal, neb jede příští týden na svou první dodatkovou. Chtěl ode mě, coby zkušeného a protřelého harcovníka vědět, co by si měl vzít s sebou.

Rozesmála mě naléhavost a bojácnost v hlase. Strach z neznámého, neklid pramenící z úzkosti, hrůza, jak tento zásadní fírovský milník překoná.

Se vší vážností mu tedy povídám:

“Vem si nějaký peníze asi a dvoje trenky. Kdyby se stala nějaká nehoda. Víc, myslím, nebudeš potřebovat.”

Kdyby víc četl, např. moje stránky, už by všechno důležité věděl! Navíc, jede do Poděbrad.

A tak mi nějak přišlo na mysl, že bych zkusil poskládat ještě dva další kolegy, s kterými jsme fírování před deseti lety započali. Že bychom se společně dojeli za tím švihákem na kolonádu podívat.

Tuším, že by bylo o čem diskutovat, neboť jsem si jist, že mikrozážitky z práce mají i oni. A rozhodně by byla škoda je nechat jen tak bez povšimnutí zmizet.

Minimálně pro mě. 🙂

Komentáře: 4

    • Skvělá volba pane Hopo, nevím jak lázně, ale každopádně okolí Jáchymova je naprosto super a hlavně, na rozdíl od většiny českých hor, jsou Krušné hory stále dost divoké a nepřelidněné (s výjimkou pár exponovaných míst).

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt