Hodinový manžel (1)

Občas se mi doma nakumulují údržbové operace či výměny, které je potřeba řešit. Ačkoli nejsem úplně nešikovný, neznámé věci a práce, které z výše zmiňovaných činností vyplývají, se mnohdy neobejdou bez nečekaných problémů. Značná potíž je, že kvalitativní laťka nastavená otcem, bratrem, synovcem či tchánem a psem sousedky, je skutečně vysoko. Je pro mě nemožné ji překonat.

Sušička

Po tomhle nestandardním dreku má paní dlouho toužila. Vedla velké řeči, kterak se nám oplatí výkonnou bednu vlastnit. Moc se mi pořízení sušičky nezdálo, jelikož se domnívám, že šňůra na zahradě vykoná naprosto stejnou práci a zdarma, ale na mé pochybnosti se málokdy bere zřetel.

Mou nechuť za cokoliv nepotřebného utrácet zaregistrovali naštěstí babi s dědou a sušičku nám koupili. Chápou, že investice do veslovacího trenažéru či umělohmotného jízdního kola je v mých očích neporovnatelně důležitější. Navíc ví, že nádražácký plat a učitelská almužna nechřestí zlaťáky ve velkém, takže nákupem vyřešili i obavy z našeho obecného přežití. 🙂

Aby se sušička mohla rozběhnout, je potřeba ji na pračku dopasovat přes spojovací mezikus. Potom už zbývá zajistit zdroj energie a napojit ji na odpad. Úkony jsem zvládl na výbornou a poradil si i s odpadem.

Poté jsem se již blahosklonně vyhříval na paprscích manželčina obdivu, jímž zahrnovala moji zručnost a dodávala mi tak motor k dalším aktivitám. Poté nastavila pračku s odloženým startem na odpolední noční proud a odjela s dětmi kamsi za kamarádkou. Nejspíš se pochlubit mou šikovností.

Nechválit dne před večerem by se v tomto případě ukázalo jako správná volba. Po popsané odborné a náročné činnosti jsem spokojeně polehával a užíval si tiché domácnosti, když jsem byl vytrhnut ze zasloužené relaxace. Totiž pračka, která vypouštěla přes čerpadlo vodu do odpadu, využila k odvodu vody i netěsnou díru, do které jsem zasunul tenkou hadici od odváděného kondenzátu ze sušičky.

Když jsem chybu vyřešil a odstranil následky škod (nekonečné stírání dvoucentimetrové vrstvy vody v celé koupelně), litoval jsem se velmi, neboť mi přišlo nefér, že musím kromě montéřiny též uklízet. A to, jak se všeobecně ví, je pouze ženská práce. 😀

Dál

Týden poté nám lehla myčka nádobí. Její instalace je neporovnatelně složitější, protože je vestavěná. Bylo nutno dopasovat k ní přes úchyt i dvířka v barvě linky.

Pozval jsem si na pomoc bratra, ovšem ten mě naprosto podle zklamal. Po chvilce okounění bez tahu na branku tiše odešel s mumláním, že na podobné operace s nepřehledným návodem prostě nemá čas.

Zamrzela mě jeho zrada. Spoléhal jsem, že práci udělá za mě, načež ho odměním slovy “děkuju pěkně”, což je nejčastější mzda, kterou všem za práci platím.

A zase jsem se vztekal. Manuál úplně na ho*no, logika neseděla, počet děr a šroubků naprosto nekorespondoval s osazením úchytu.

“Práce pos*aná! Zlatý tahání za rajčáky na mašině!”

Nakonec jsem byl ale zase úspěšný a opětovně se dožadoval manželčina vděku.

Odpad

V koupelně přestalo odtékat umyvadlo. Rozebral jsem sifon a vyčistil ho, což nemělo na situaci žádný vliv. Bylo nad slunce jasné, že musím použít chemii.

Začal jsem do něj sypat šupinky louhu. Nepomáhalo. Použil jsem tedy nejsilnější rozpouštědlo, které dle znalců sežere opravdu cokoliv.

Účinkovalo naprosto bezvadně a nelze mít pochybnosti nad silou dřímající uvnitř žluté láhve. Během několika sekund se z odpadu prudce zakouřilo a žlutá tekutina se prodrala skrz trubku u sifonu ven, aby následně protekla do skřínky a nenávratně poškodila bílou dýhu.

Má paní, do té doby tiše pozorující mou profesionální snahu, v ten okamžik ztratila svůj klid a brunátně se rozhubovala, protože se jí zdálo moje počínání mírně neobratné.

Odpad bohužel dál neodtejkal. Takže sundat celou skřínku a ke slovu přišel šťourací drát. A voila! Ze zdi jsem vytáhnul asi třiceticentimetrový válec vytvořený primárně z vlasů, který efektivně blokoval odpad.

Obě ženy v domácnosti se totiž češou nad umyvadlem. Aby byly hezké a já si nad jejich krásou mohl potěšit oko. Mé vlasy na tvorbě té štangle rozhodně nepodílely. Neoddiskutovatelná výhoda plešatosti.

Sestavil jsem opětovně sifon, dokoupil potřebná kolínka, redukce a těsnění a posléze odškrtnul úspěšně další vyřešený problém.

Pokračování někdy příště…

Dodatek admina

Hopa mě instruoval, abych sem přidal svůj “kutilský” příběh z dob dávno minulých. Že je prý vtipný. Nevím… Posuďte sami.

Jako panelákové dítě jsem toho o technických aspektech domácnosti či domu mnoho netušil. Když se však rekonstruovala chalupa a řešily se věci jako vytápění, odpady, okapy a další, byl jsem z nich u vytržení. Lačně jsem hltal informace. Nucený oběh, termostaty, topné křivky, potrubí, sifony, přívody, spády a tak dále.

Tou dobou jsem se blízce přátelil s jednou spolužačkou na střední škole. Ta po relativně krátké době dospěla k názoru, že je třeba seznámit mě s rodiči. Pod záminkou opravy PC jejího bratra jsem se tedy jednoho dne vydal do jámy lvové. Primárně samozřejmě proto, abych urval trochu soukromí s dotyčnou, že…

Celá famílie bydlela v baráku, což se mi tematicky hodilo do krámu, protože jsem v případě ostýchavé trapnosti mohl nenuceně konverzovat o aspektech spojených s technickým řešením domu.

Dorazili jsme vlakem na místo. Za dveřma brácha a zjevně zvídaví a motivovaní rodiče. Představil jsem se, oni taky. A bylo ticho…

“Tak… Že bych se šel podívat na ten počítač,” povídám směrem k bráchovi.

“Ale kam ten spěch, dáme si nejdřív kafe, ne?” poskočila maminka a mávla rukou směrem dozadu.

V obýváku jsme si sedli. Sebevědomě rozdávám úsměvy a rozhlížím se. Přišlo kafe, sedla si i máma, ucelený lidský kruh. Oči všech spočinuly na mně. Bylo nabíledni, že musím otevřít konverzaci.

Odkašlal jsem si.

“Vy asi máte topení řešený samospádem, že jo? Neslyším oběhový čerpadlo.”

…

Návštěva i oprava kompu proběhly nakonec v pořádku. Sice jsem se nedostal ani na minutu s dívčinou do pokoje, ale zato jsem byl zaveden do kotelny, kde se ukázalo, že mám pravdu.

A ano – samotíží, já vím. 😀