Dneska dlouhý úvod fakt nebude. Ale ostřejší ho nechat asi můžeme… 🙂
Zapsáno: 21. 2. 2024
Aby smrt pojebala ocelovym č*rákem toho, kdo ty covidový breberky nechal z laborky utýct! Sundalo mě to skoro na 3 tejdny. 🙁 Ten první teploty přes 38, kovová chuť v hubě jak když lížu baterku. Necejtil jsem kyselý, nic – přesně jak u prvního covidu.
První test negativ, druhej po šesti dnech pozitiv. To jsem byl doma, na kontrolce. Nicméně i dalších deset dní, bez teplot i příznaků, jsem byl úplně na sra*ku. Neschopnej vůbec ničeho, vzteklej, naštvanej, línej. Zcela změněná nálada. 🙁
Proto si važte textu s rychlíkem, psal jsem ho s ukrutným otrávením pouze na sílu. A odhaduju, že to muselo bejt, aspoň myslím, z těch písmen cejtit!
Drážní čtenáři, přeskočte si na další odstavec
Ke sportu – obyč procházka s paní a tep 130. Zpocenej a unavenej. Veslo ještě horší, i na menší zátěž. Neběhám, na kolo se taky bojím. Bazén – dneska jdu poprvé.
Jako dobře, lepší se to každé jitro, nicméně na můj vkus teda ku*evsky pomalu! Vyptávám se obden admina, neboť ho ctím i jako mého bezplatného lékařského konzultanta na psycho i fyzično, zda je tenhle stav normální. A ten, páč mě dobře zná, ubezpečuje, že ano a ať vydržím. Nabízí mi též dárky, neb ví, že je mám rád.
Nejlepší na splín je jít něco dělat!
Těšil jsem se po nemoci do práce moc! Současný turnus je poskládaný vcelku vyváženě. Máme dost lidí, mezi směnama je volno na srovnání. První jízdy byly jako balzám na duši. Znovu jsem si připomněl, že mám luxus v podobě práce, která je mi zároveň koníčkem.
Nesměle se k tomu přiznávám a trochu i stydím, neboť se samozřejmě nehodí, aby se dospělý a vzteklý chlap dojímal nebo snad projevoval trapné emoce, nicméně se zde ve slabošské obhajobě odvolávám na prodělanou nemoc a její nesporný vliv na mé zcela prázdné nitro.
Bazén
No tak zatím stačí, nedá se svítit. Je ráno, 9 hodin, čekal jsem, až bude v bazénu prázdnějc. Mám volno a jdu plavat. Po třech týdnech budu asi shnilej a marnej. Ale už musím začít, těším se jen tak napůl. Nebudu spěchat a dřít se, spíš se jen protáhnu. Jsem zvědavej, zda jsem všechno nezapomněl.
LTO
Aby to zas ale nebylo úplně sladký a taky trochu drážní… Tohle už píšu v lepším stavu, před chvílí jsem se vrátil z vody. A schválně, jestli to bude aspoň trochu poznat. Dobrý to bylo, únava je, ale tu časem zlomím. 🙂 Ale na koleje…
Včera jsem frčel s vlakem dvakrát do Havlbrodu. Po první točce jsem jel kompletně Žraloka zbrojit. Moc jsem toho teď na něm nenajezdil, takže s určitými rozpaky akceptuji otravné a dlouhodobě neřešené bolístky, které se na něm vyskytují. Přibylo taktéž nově nějakým šroubovákem zničené a podrápané zrcadlo. K tomu začmárané grafitti na záchodě od vypi*ených a zaku*vených vandalů, kteří se neváží hezké jednotky, kterou pro ně ČD vypravují.
Dojedu k čerpačce, zastavím na určeném místě, odemknu nádrž, nazbrojím trakci, popojedu a zastavím na milimetr přesně tak, aby mi vyšlo načerpání LTO do obou nádrží pro předtápění.
Vyjde to epesně a nemusí se přejíždět. S uznalým a pochvalným zamručením si všímám, že jsou opraveny digitální stavoznaky, takže nemusím koukat v kabině na displej a stav nádrže vidím přímo na ní.
Vložím pistoli, zmáčknu a topný olej proudí… Najednou “vžůům vžůům” a mohutný zpětný hrkanec! Z LTO díry se valí proudem smradlavá a mastná kapalina, která zasáhla obě rukavice, rukávy mikiny i boty. Jelikož jsem hbitý jako leopard a ohebný jak vrbový proutek, stihnul jsem uskočit, takže kalhoty zůstaly bez vady.
Nadávám jak pohan. Vztekle se otírám o železný rošt, protože nikde není žádný hadr na utření. Páchnu jaxviňa, šílený!
Zahazuju potřísněné rukavice, ubrousky ze záchodu si utírám mastné ruce a jdu si pro další rezervní palčáky, které s sebou vozím v báglu. Dumám, jak je to možné. Nikdy se mi nic podobného nestalo. Kroutím nad tím hlavou. Divné, nerozumím, nechápu. Doberu přesně 90 %, to je 90 litrů LTO.
Natáhnu hadici, vložím pistoli do druhého otvoru na topení, zmáčku.. LTO teče, teče a po deseti sekundách zase “vžůům vžůům” zvuk. Mohutný a absolutně nepochopitelně mohutný zpětný hrkanec. Daleko větší než v prvním případě.
Nové rukavice v haj*lu, rukáv politej i přesto, že jsem díky předtuše stál bokem.
Vysvětlení je, že se při opravě stavozanku doplnilo do přepážky a hloubky trubky sítko, aby se zamezilo pronikání nečistot do nádrží. Což jsem se dozvěděl pri následném pátrání.
Naštěstí jsem v Pardubicích, takže jsem se osprchoval, ze skřínky vzal ten den už třetí rukavice, novou mikinu a vyrazil opět na cesty.
Nejsem první
Aby se podobná věc nestala někomu dalšímu, neb není příjemné být mastný a smradlavý, pochlubil jsem se svým neumětelstvím kolegům ve skupině, kam si píšeme rozpisy směn. Kolega Martin nebyl překvapen…
Kdybyste teda někdy v budoucnu viděli v Pardubicích fíru pouze ve spodním prádle, nedivte se a spíše ho politujte. Měl prostě smůlu…
Konec
Admin má rád fotky, líbí se mu, když v textu nějaká je. Takže během psaní, úplně sám a bez manželky, peru. Jsem bydlenka…
A covid necovid, nakonec mi ty 4 kilometry nedaly zase tolik práce. Fotka jen pro radost…
Se těším na zejtra. Mám celej den volno a doufám, že to bude ještě lepší. Ba ne, nedoufám, já to vím, jsem o tom zcela přesvědčen! 🙂