Někdy si říkám, že vypisování niterných úvah a těžko přenosných pocitů je pro čtenáře zbytečné. I když se vyjadřuji květnatě a detailně, těžko může chápat pochybnosti, které mnou často cloumají.
Zapsáno: 26. 7. 2024
Přecejen už to ku*va vypadá jako pořádné depo, i když už je to pouhé provozní pracoviště, letělo mi hlavou při nástupu na směnu po občerstvující dovolené v Jeseníkách poté, co jsem se rozhlédl na dvorku plném Foxů.
Určitá hrdost a pocit zadostiučinění, že se nám vyplatilo vydržet a přečkat zp*čené časy, zde dříve mocně popisované, mě naplnily sebedůvěrou a oprávněným velikášstvím. Jako feudál obhlížející panství, jsem se jako majitel všehomíra naposledy rozhlédl a začal potěšeně chystat stroj pro kolegu, aby si ho posléze převzal na ose.
17
Všechno jsem prověřil, zkontroloval, provedl zkoušku brzdy, zapsal výsledek, nachystal vysílačku, naházel výměny, vychladil stanoviště i oddíly na příjemných 23 stupňů a nahnal pr*elatou Oksanu s obligátním mobilem v ruce doplnit toaleťák a papírové utěrky.
Kolegovi jsem předal klíče a ten potěšeně ihned vyrazil k jednotce, zatímco já šel spokojeně na kebab. S macatou rolkou plnou vydatné proteinové náplně, neb dávám cizokrajnému hochovi s černým obočím o deset kaček navíc pro lepší příděl masa, jsem se navrátil ke svému stroji, abych se po neuspěchaném obědě mohl vydat na cesty.
Na stanovišti jsem našel několik zmeškaných hovorů od odjevšího kolegy, což dávalo tušit, že se nejspíš něco děje. Nenadával mi, jen se podivil nad faktem, že jsem sice ukázkově nachystal stroj číslo 17, jenže jsem měl připravit šestnáctku, neboť sedmnáctka jede úplně jiný oběh.
V pr*eli bych se viděl! Podobně jako při tomto opomenutí jsem zásadně chyboval a spletl se. Omluvný telefon, kterým jsem havlbrodskému strojmistrovi přiznal své trotlovství, byl naštěstí díky jeho chápavosti přijat s pobavením. Tímto mu zde veřejně děkuji za jeho kombinační um při záchraně mnou způsobené situace.
Kopyto
Se stane, no, omlouval jsem si pochybení, které mi viselo v hlavě a nechtělo zmizet. Převalovalo se tam během odjezdu z Pardubic i při přecházení mezi stanovišti v Rosicích.
Slušně zaplněná souprava. Docházím ke dveřím stanoviště a koukám, že jsou obě čtyřky před dveřmi osazené omladinou. A nějaká 16letá dorostenka boty na sedačce.
Ta sekunda, než mi situace došla, protože jsem v prvním momentu odmítal uvěřit, že je někdo natolik drzý, aby znečišťoval novou věc, se zdála jako věčnost.
“Heleď princezno,” oslovil jsem ji, “sundej si okamžitě ty nohy z fungl nový sedačky, protože tohle mi tady dělat nebudeš. A říkám ti, zkus jen pípnout nebo hodit otravnej ksicht, že se ti něco nezdá a máš to za litr pokuty a osobně tě vyloučím z přepravy, protože takhle ne! Dávej si kopyta v botech na sedačku doma, ale ne tady. Rozumíme si?”
Nikdo ani necekl, nohy se srovnaly do správné polohy a já si po zavření dveří potěšeně uvědomil, že jsem na ni vůbec nebyl sprostý. Což bylo dříve naprosto nemyslitelné.
Telefon
Toto drobné a potěšující vítězství mi vydrželo na mysli skoro 45 minut cesty. A potom se z telefonu ozvala Eva. Předtucha zlé zprávy byla rozmetána hlasem nejmilejší paní výpravčí. Ta mi oznámila, že si v mém vlaku zapomněla batoh její známá a zda bych se mohl pokusit ho zachránit.
Aplikace kontakty, kterou náš zaměstnavatel vytunil k dokonalosti, mi telefonicky umožňuje spojení s vlakvedoucím i během jízdy vlaku, což jsem ihned provedl. Po pár desítkách vteřin jsem volal paní výpravčí zpět, že jí bágl přivezu nazpět zhruba za hodinu dvacet, páč furt jezdím jenom do Ždírce, odkud se díky výluce v ostrém obratu vracím.
Potěšené “super, Hopo, díky moc” znějící ze sluchátka mi připomnělo, že zlatá provozní osa zaměstnanců profesí výpravčí-fíra-vlakvedoucí, jejich kooperace a vzájemná takřka absolutní důvěra je jedním z aspektů, které u své práce miluju. Batoh jsem předal, klaplo to.
Douška
Ještě se zastavím na momentík u těch výpravčích. Jejich zrušení a nahrazení kamerou, které se na trati 238 v letošním roce odehrává, mi přineslo jeden důležitý poznatek.
Sepisování příkazů vlaku, a že jsem jich teď během posledních dní smolil dost, mě osobně nebetyčně se*e, nebaví, trápí a zdržuje. Bylo bezva, když jsem takový jen dostal a stačilo ho podepsat.
Přizpůsobím se a zvyknu, jasně že jo. Co mi ostatně zbejvá. Ale…
Vaše květnatá čeština je strhující. Hezké čtení jako vždy. Klobouk dolů za umravnění princezny bez sprostých slov.
Kamery místo výpravčích jsou naprd všude.
Jiný drink Vám pořídit nejde?😉
Díky za komentář, udělal mi radost. Jiný drink zatím ne, i tahle fičura s odměnou je víc, než v co jsem kdy doufal. 🙂
S botama a nohama na sedačkách bojuju ve vlaku skoro pokaždé. Je to nechutné mít v létě špinavé nohy na sedačkách. Už jsem několikrát upozorňovala a jednou na mne byly agresivní 4 ženské. Sdělila jsem jim, že nechci čichat jejich nohy. To jste měl vidět. Tento týden jsem viděla matku s malou holčičkou, která měla tak s prominutím prochcanou a nasátou plenku a šmidlila prdelí na sedačce a její matka mobilovala. Dokud se nezačne trestat, tak se nic nezmění. O hluku a bezohlednosti lidí ani nemluvím. V rychlíku jsem upozornila tatínka s holčičkou, že nemůže tak hlasitě mluvit. Zvedla jsem se a upozornila ho na to. Nikdo se neozval, ale když pán uznal, že byl opravdu hlasitý 3 lidi mě poděkovali. Ale vlak byl úplně plný i chlapi tam seděli a všichni si to nechali líbit. Já to vydržela asi půl hodiny. Cestuji vlakem často . Ale kultura se zhoršuje.