Vichřice

V

Stalo se: 30. 10. 2018, 6:01

Mám jet vlak ze stanice, kde jsem spal. Večer odstavuji lokotku kolem 20. hodiny. Odjezd ve 4:30. Radši, páč foukalo, jsem si ji dal na kabel, tj. na prodlužku 220V, pro jistotu. I když nemrzne.

Stojím v takovém místě, kde nepřekážím, kousek od stanice, na koleji k tomu určené. Asi 400 metrů od peronu. Fouká jak pi*a! Spím.


Vstávám ve 3:30, radši dřív, než mám ofiko nástup, protože je lepší, když mám na všechno rezervu. A po otevření očí hned vidím, že je něco špatně. Nejde elektrika. Nikde. A už mi naskakuje scénář – nenatočím mašinu, lidi budou nas*aný.

Potmě dojdu k výpravčí, je tu úplně sama. Povídá, že jí nejdou přejezdy a že mi musí napsat opatrnou jízdu. To je rozkaz, který říká strojvedoucímu, jak se před takovým přejezdem chovat. Celkem 11 přejezdů, píše přesnou kilometrickou polohu atd.

Už to má skoro dopsaný, když zvoní telefon. Volá dispečer. A že nepojedu svůj vlak, ale až další, protože musíme čekat na zpožděný přípoj.

Jdu k lokotce, všude tma, svítím si baterkou, přes cestu je spadlej strom. Dojdu k mašině, nahodím baterky a modlím se. Startér líně pootočí motorem a ten naskočí. Paráda! Udělám potřebné úkony, ohlásím se výpravčí. Ta se také raduje, že pojedu, rozsvítí mi návěstidlo pro posun a já popojedu do stanice. Mám deset minut do odjezdu.

Všude pořád tma.

Jdu zpátky k výpravčí a mezitím odjíždí kolega na druhou stranu, než pojedu já. Za pár minut na to telefon, že stojí za druhou zastávkou a přes cestu leží strom. Paní výpravčí zastavuje jeho směrem provoz a volá hasičům a traťovce, aby se kolej zprůjezdnila.

Mě ale zajímá hlavně druhý kolega, který jel mým směrem. Ptám se, jestli projel.

“No ještě ne, jede pomalu, nejdou ty přejezdy, má navíc větrnej rozkaz,” povídá.

Fíra musí zastavit před spadlým stromem, když ho vidí, takže se jede pomalu, aby do překážky člověk nevlítnul, protože je odpovědnost na něm. Ten rozkaz nemá nikdo z fírů rád. Je to krapet vych*anost ze strany provozovatele kolejí stylem ‘jeď jak umíš, vůbec nevím, jak to tam vypadá’.

A už zvoní telefon – kolega také nedojel, páč je před ním spadlej strom s kmenem o průměru 30 čísel.

Za normálních okolností jezdíme oběma směry, ale teď není ani jeden z nich průjezdný. Jediné řešení je obrnit se trpělivostí, což doporučím i cestujícím.

Prošel jsem vláček a říkám, ať se nezlobí, že bych rád jel, ale nemůžu, protože jsou na trati popadané stromy. Lidi nereptají, jen se ptají, kdy zhruba vyrazíme. Říkám, že tam už jedou hasiči, ale že to potrvá.

Nemám ostatně ani průvodčího, ten zůstal ve vlaku, co nedojel.

O dvě hodiny později

Už jedu další vlak, zpožděnej jen o 30 minut. Lidi – nejspíš pos*aný strachy z toho větru – mi vyplácali všechnu vodu na haj*lu, takže se zablokoval. Musel jsem tam jít vysvobodit dědka a zaklapnout deklem nespláchnutou šišku.

Dveře WC jsem polepil nálepkou “nepoužívat”, zamknul a koukajícím lidem jsem měl chuť říct ‘neplačte, sami jste si to zavinili’. Když se bojíš, máš z nervů bobky. Doslova. 🙂 Jde potom i ten, kdo normálně nemusí. Plus zavřená čekárna, zatímco jen u mě je na WC teplíčko a světlo. A grátis. Nejsem nelida.

Kolem 10. hodiny dopoledne už jezdíme bez zpoždění, jak se sluší a patří. Než začne zase pořádně foukat.

2 komentáře

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt