Letní události

L

Poslední tragická událost v Bohumíně, kde se srazilo pendolino s posunem, mi znovu bolestně připomněla, že se od fíry očekává naprostá spolehlivost. Vždy a za všech okolností má konat správně, nesmí na nic zapomenout, má absolutní zákaz chybovat, jakkoli zmatkovat nebo konat ukvapeně.

Bohumín

Ten den ráno, kdy jsem se dozvěděl o smrti kolegy, jsem se chystal do práce nějak pomaleji a smířlivě si uvědomoval, jaké situace mnohdy rozhodují o lidských osudech. Neplatí žádné kdyby.

Po přečtení několika diskuzí a vyjádření amatérských vyšetřovatelů (do té doby nejspíš i vojevůdců, ekonomů a imunologů) jsem se dozvěděl zásadní moudra, jak nejlépe mám ve své práci do budoucna postupovat, aby mě výše zmíněné neštěstí nikdy nepotkalo.

Vlastně se na ně ani nezlobím. Chápu jejich fascinaci a touhu vysvětlovat, co a kdo měl udělat jinak. Je ovšem pozoruhodné, že ti, kteří na mašině někdy seděli či stavěli vlakovou cestu, a sami velmi dobře vědí, co a jak, většinou mlčí. Zádumčivě uvažují, kolikrát i u nich nastalo fatální a nepochopitelné jednání, které nemělo logického vysvětlení. Když mají štěstí a jsou dostatečně pokorní, poučí se z takové situace lépe, než by dokázalo deset živých školení a sto online kurzů s profesionální prezentací. A nezapomenou. Do smrti.

Mám za sebou podobných milníků několik. A uvědomění vlastní omylnosti je pro mě od začátku práce u železnice jedním z největších poznatků. Můžu se snažit sebevíc, přesto pokaždé všechno neuhlídám.

Jeden příklad za všechny, i když o nic moc nešlo. Samozřejmě moji událost vůbec nestavím na úroveň Bohumína nebo čehokoliv podobného. Stud byl ovšem maximální.

Opomenutí

Po třech nočních v řadě jsem před necelým měsícem končil jednu neděli směnu v 9 ráno. Nikterak mě neomlouvá, že jsem sotva pletl nohama. Jediný cíl, který jsem měl před očima, bylo co nejrychleji zahodit mašinu do šturcu a vypadnout domů. Konec směny na dohled.

Odstavit, klíče na háček a pryč. Do auta, okamžitě do postele a spát. Tři hodiny bezvědomí mě občerstvily a po probuzení jsem se zájmem vyslechl informaci od manželky, že mi zvonil služební telefon.

Kolega, kterému jsem měl předávat vyzbrojenou jednotku na ose díky mému diletantství a lajdáctví zažil skutečně nepříjemné chvíle. Musel vyvinout neuvěřitelné úsilí, aby napravil mé naprosto trapné pochybení a odjel s vlakem na čas.

Strašně jsem se před ním styděl. Jde na konci letošního grafikonu do důchodu a musí se nervovat kvůli debilovi jako já. Omluvy a upřímné sypání popela na hlavu s argumentem, jaká jsem nekonečná pí*a, přijal s velkorysým úsměvem.

Ilustrační foto: Hello I’m NikUnsplash

Ještě ten den jsem koupil plechovkové Pilsner Urquell patrony, dal je v práci do chladničky a navečer mu ještě jednou zavolal.

“To abys,” povídám mu, “až je doma po směně otevřeš, mohl říct své paní: To jsem dostal od jednoho chybujícího kolegy. Ani ti to nebudu vyprávět. Snad ani není zlej, ale ještě se prostě musí hodně učit. A ona uznale pokýve hlavou, neboť jako manželka fíry za ty roky bude vědět, že jsi mu pomohl vlastně docela rád.”

Padák 2022

Tohle všechno mi při smutném pondělí probíhalo hlavou. Do toho další průšvih přímo před domem. Také začala nová výluka. Odstartoval jsem ji hledáním správné mašiny a díky sedmi telefonátům se dozvěděl, že je s ní zase všechno úplně jinak.

Nic neobvyklého, pustím to ze zřetele a jedu do Havlíčkova Brodu. A zpátky do Žďárce. Pak mám směnu přerušenou, spím na nocležně a druhý den ráno pokračuji.

Z Brodu odjíždím opožděný, někde se přepálila trolej. Čekám na přípoj. Konečně barva, úkony dopravce a jedem. Volno, volno, volno, volno, výstraha, stůj, volno, volno. Na předvěsti volno, na vjezdu volno…

Strach z vlastního selhání mi opětovně vymazal krátkodobou paměť a já si v duchu přemítal: A máš to, frajere. Právě jsi to naprosto kardinálně pos*al! Tentokrát to nebude jen za pivko. Taková ostuda, projet vjezd! Na tuhle práci prostě nemáš.

Uff, tohle je prostě zlo. Zase!

Opět mi trvalo několik sekund, než jsem si byl napevno schopen uvědomit, že tam prostě nejdřív bylo volno. A jak všichni víme, po volnu nemůže nikdy padnout rovnou Stůj!

Telefon výpravčímu, co se stalo a kde. Obejít lidi, jestli nikomu nic není a vysvětlit situaci. Další telefon, pojedeme dál, jak a kam, úkony dopravce a frčíme.

Večer jsem se převaloval v Hlinsku na posteli a nemohl zabrat. Byl jsem rád, že se vlastně skoro nic nestalo. I když stalo – získal jsem novou zkušenost. Moje stresová křivka se zničehonic umí vyšvihnout kriticky vysoko. Bez infarktu.

Tohle poznání je pro lidi, co vlak neřídí nebo nejsou výpravčí, pravděpodobně nepřenosné.

 

Komentáře: 12

  • Nejhorší je to píchnutí na levé straně hrudníku když se něco takovýho stane. Aspoň mi to tak přijde. Není to nic co by ukazovalo na špatný zdravotní stav – jen okamžitý přísun adrenalinu v takové situaci.

    Všem kolegům přeju spousty bezpečných a klidných kilometrů a čistou hlavu.

  • Dispečer:Čau,stojíš před nebo za? Já: Před,ale málem jsem se posral. Dispečer: Sorry,sorry,sepíšem rozkaz. Já: Vydrž, ještě mi lepí, jdu si na druhou stranu pro papíry (všeobecný rozkaz)…. V ten moment je člověk jak vymytej,a až zpětně si řiká,tvl,dyť tam bylo volno,byl to padák,buď v klidu.Ale v tý vteřině si řikáš:si to projel vole,se poseru.Přesný:)
    Tuto situaci znám,a že by byla příjmná pro srdce či řiť říci nemohu:) Ale dispečer se mi pak revanžoval nápojem 8°C ,tak už jsem se nezlobil,tolik.

    • Pro mne je tohle ujištění od kolegů, co to také zažili prostě náramné. Já mnohdy váhám, jestli nejsem jenom měkouš co se hroutí z každé kraviny a lituju se,že nejsem pořádnej tvrďák. Díky.

  • Áno, my, Slováci aj Česi, sme národom hokejových a futbalových trénerov, virológov, imunológov a samozrejme aj expertov na železničnú dopravu. Je to už raz tak. Lenže skutočnosť je taká, že táto vlastnosť (komentovať veci, o ktorých nič neviem) je spoločná pre snáď všetkých ľudí na svete. Nedávno som si čítal o veľkom železničnom nešťastí, ktoré sa stalo v Kanade začiatkom roka 2019: v Skalistých horách v strmom svahu sa nákladný vlak dal do nekontrolovaného pohybu, vykoľajil sa, a jeho trojčlenná posádka prišla o život. Diskusia pod týmto článkom: https://www.cbc.ca/news/canada/calgary/tsb-train-cp-railway-derailment-field-bc-calgary-investigation-1.5006374 má 483 príspevkov a mnohé sú veľmi podobné tomu, čo sa píše na weboch ako iDnes, Zdopravy a podobne, t.j. fundované rady ľudí, ktorí o vlakoch nevedia nič, dokonca často ani nevedia, ako sa správať na železničnom priecestí.

    Takže hlavu hore, nie je to s nami také zlé, toto je celosvetová “choroba”. 🙂

    • To hej!
      Na druhou stranu, já když o něčem vím málo, radši mlčím. Nebudu Daně Drábovvý pomáhat s jadernou energii, nemohu profesoru Benešovi radit jak operovat mozek..
      Neodvažím se adminovi vysvětlovat jak pracovat s kompem.
      I když. 🙂

  • Naprosto chápu, shodou okolností jsem byla zrovna s mužem na mašině, když přišel padák na ešusu před Prahou, naštěstí jsme to neprojeli úplně. Už jsem s ním něco zažila, ale tohle byla velká zkušenost. Vím, že se to prostě stává, ale najednou pro mě byl SUPERHRDINA, jak to všechno zvládl vyřešit, zachoval chladnou hlavu a v pořádku dojel. Jen lehce rozklepané ruce svědčili o tom, že to fakt není běžná situace. Jste úžasní a měli byste si to každý den opakovat, když to nikdo neopakuje vám. Já to svému fírovi doma opakuju jak nejčastěji můžu 🙂

  • Tři noční po sobě, to je strašný. Respekt za to, že i po takovém nášupu jsi schopný udržet pozornost a perfektně fungovat. Imho mám za sebou již úspěšně psychotesty, ještě mě čekají zdravotní a bude i nadále přát štěstí, od srpna nastoupím a za rok bych vám mohl alespoň trochu pomoci zalátovat ty mezery v mužstvu 🙂

    • Paráda! Držím pěsti ať to klapne.
      Nikde se neloudej. Už Tě nedočkavě vyhlížime. 🙂

  • Mohli byste vy, fírové, mě laikovi vysvětlit ten padák? A v komtářích zmíněné “sepíšeme rozkaz”? A jaké má protí červené pak následky (tedy zastavení až za návěstidlem)-“jen” prcačka na firmě nebo třeba i drážní inspekce?

    Díky.

    • Samotného mne zajímalo, čím to je že návěstidlo nečekaně “spadne”
      Poprosil jsem o odpověď znalce na “Káčku” a dle jejich vyjádření jsou nejčastější důvody tyto:

      Agent: Projetí navěstidla( vlak proti) ,poškození závor PZZ, PZZ v poruše nebo nouzi, obsazení kolejovýho obvodu v postavený cestě (i falešný, typicky přepálená pojistka) a (asi se to moc nestává) ztráta dohledu vyhybek.

      Sonic :Obsazení kolejového obvodu (a tím padák) mi přijde, že se relativně často děje různou nesymetrií trakčního proudu (upadlé propojky, apod.), tj. když je někde blízko a vhodným směrem ku měnírně nějaká lokomotiva ve výkonu (typicky moderní s vyšším výkonem).

      Hajnej: Zvednuté břemeno závor.
      …………….
      Důsledky pro fíru nejsou žádné. Sepíše hlášení stojvedoucího aby vysvětlil kde a co ho potkalo. Pro případné dovysvětlení ho poté kontaktuje vyšetřovák.
      Jak to mají výpravčí netuším.

  • Nejsem přímo z oboru ale železniční signalizace se jako každá automatizační technika řídí hlavní zásadou a tou je priorita bezpečnosti. Čili obecně: pokud se stane cokoliv nestandardního, všechny prvky systému se musí automaticky nastavit do nejbezpečnější konfigurace. To znamená, že návěstidla přejdou (spadnou) ihned na signál stůj a zůstanou tam do vyřešení situace. Má to prostě tuhle logiku, že stojící vlaky ať jsou kdekoliv, jsou v tom okamžiku mnohem lepší než jedoucí… Bohužel to leknutí z fatální chyby na stanovišti fíry bych snad ani zažít nechtěl. Díky za vaši práci chlapi a jezděte pro radost naši i svoji.

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt