Člověk se nenudí

Pokud je nějaký problém ignorován, vrátí se většinou v nejméně vhodný okamžik, aby udeřil s daleko větší razancí.

Zapsáno: 21. 6. 2022

Minulý týden vskutku nebyl příliš zábavný. V platnost vstupující vyhláška o údržbě vozidel totiž udělala pořádný vítr i v našem malém pardubickém rybníčku.

Značně našponované obraty vozidel se (díky pekelnému vedru a nechladícím Reginám, které šplhaly do kopců na Hlinsko) stávaly ještě napjatějšími a do toho si oba Žraloci usmysleli, že prostě nebudou klimatizovat. Jak moc je potom strojvedoucí vytížen laborováním, co, jak a kde vypnout, zapnout, shodit, nahodit, diagnostikovat, hlásit, resetovat, vysvětlovat, volat, větrat, komunikovat s kdekým a hlavně zlobením se, vám asi nemusím ozřejmovat.

Jelikož bohužel nebylo opakovaně v záloze ani kolo, rychle nám cynicky zdomácněl název “baby žralok”. Ten označuje renovovanou a spolehlivou 810ku se silnou wifi, která operativně zaskakuje za kleklé PESA stroje na spěšných vlacích.

Musím ovšem vyzdvihnout přístup cestujících. Ačkoli  je jasné, že je musí způsobený nekomfort určitě štvát, nenadávají, neberou si klacky a ani neplivou. Mnohdy je to naopak. Možná i proto, že cesta autobusem by byla nejspíš mnohem horší.

Pátek

V pátek, za plné odpolední špičky, mi během cesty opětovně lehla klima pod rukama. Provedl jsem za jízdy a ve stanicích celkem sedm resetů. Nakonec jsem s použitím ventilátoru (chvilku klima, chvilku větrání a zase klima) dokázal sundat v oddílech teplotu na přijatelných 28 stupňů a dovezl pouhé dvě minuty zpoždění.

Jelikož jsem měl sám modré triko s logem národního dopravce durch mokré, odmítl jsem další kolo s hendikepovaným strojem absolvovat. Strojmistr po mém nářku nad bídným fírovským životem rozehrál jako zkušený virtuoz koncert mnoha zúčastněných, aby se situace vyřešila. Vyměníme Žraloka za boudu v Rosicích nad Labem.

Přesně ve 14 hodin jsme se sjeli a dokázali prohodit strojvedoucí a hlavně cestující mezi dvěma po okraj naplněnými vlaky. Že se to stěhování národů stihlo bez chyb, opomenutí a vad za pouhých pět minut, navíc pod dohledem kontrolora vozby, mi na tváři vyloudilo pousmání nad pestrostí povolání, které mám možnost vykonávat.

Naivní předpoklad nezasvěceného, jak monotónní činnost a jaká rutina musí řízení vlaku být, by bylo dále rozmetáno hned následující týden.

Velký šéf

Návštěva z ředitelství, která si osobně přijela poslechnout názory zúčastněných v místním rajónu, mi udělala upřímnou radost. Debata byla vášnivá (hlavně z mojí strany i dost za hranou), ale zcela jistě přínosná a popravdě mi dává určitou naději. Obešli jsme se bez prázdných a nicneříkajících frází, nezazněly ani plané sliby. Zato poznámky a překvapivě trefné glosy dávaly tušit, že pan ředitel není vůbec odtržený od reality, provozu či jednotlivých trápení, jak jsem si původně myslel.

Velmi oceňuji, že se vše odehrálo beze spěchu. K názorové náloži přispěla i vrchní strojmistryně. Upřímné a pro mě bolestné vyznání přidal též mladý kolega, aktuálně jednou nohou na odchodu.

Jeho ztrátu (nejen já) skutečně oplakávám a ředitel Arrivy by měl tvůrci našich výkonů poslat minimálně bednu Veuve Clicquot Brut jako poděkování. Je totiž téměř jisté, že tak špičkového a ochotného borce z našich řad už nikdy podobně lacino nezíská.

Když jsem se rozloučil s panem ředitelem a ten vyrazil na Prahu s radostí, že mu vypečené město Pardubice s rozohněným Hopou za zády zmizí z dohledu, zbývalo mi otočit posledních pár spěšňáků a jít se přerušit.

Byl bych býval jel spát domů a ráno se vrátil, abych mohl ve 2:37 pokračovat v práci. Jenže člověk míní a příroda mění.

Bouřka

Lokální buřina, která se v několikakilometrovém pásu prohnala Chrudimí a okolím, pustošila kromě obydlí a zahrad též stromy i v místech, kde dříve nikdy nic nespadlo. Dle mého laického názoru SŽ zareagovala velmi bryskně a prostě zastavila provoz.

Odnesla to lehce pouze jediná Regina, ovšem její fíra je značně zocelený profík, kterého trocha klestí nerozhází.

Rozhozený jsem byl spíše já. Bez jídla a pouze v krátkém tričku jsem mrzutě ve Žďárci u Skutče sledoval naskakující minuty, které se posléze změnily na hodiny. Od smrti hlady mě zachránil turnusový kolega. Šestým smyslem vytušil mé potíže a neváhal nastartovat ve svém volnu vlastní automobil, aby mě dovezl do střediskové obce k asijskému bistru. Tam, podobně jako fírové, na nějakou tu hodinu v práci navíc nehledí, takže dokázali bleskem na čisté pánvi vykouzlit kvalitní a nutričně hodnotnou krmi.

S plným pupkem jsem se snáze smířil s rozhodnutím strojmistra a dispečera, kteří díky strojvedoucím rozházeným po kraji, opětovně s flexibilitou sobě vlastní změnili zaběhnuté pořádky.

Spal jsem v Hlinsku, nikoli doma. Vadou na kráse bylo, že když jsem ve čtyři ráno vylezl z vyhřáté postele pouze v tričku a kraťasech, zatímco venku zuřilo 8 stupňů a vítr, postavily se mi prsní bradavky do tvaru zátky od Maggi. Tento indikátor mě přiměl vzpomenout si na přísloví, že se člověk nejlépe zahřeje prací. Jal jsem se tedy RG jízdou přesouvat do Žďárce, kde jsem oživil Reginu a odvezl vlak 5340 do Chrudimi. Tam jsem přeskočil na Žraloka a dojezdil směnu.

A zase mi došlo, jaký mám hlad. Nebylo moc času, obrat v osmi minutách, ale blízkost vzpomínaného bufetu je značnou výhodou.

Odvézt poslední vlak, vyzbrojit (včetně AdBlue) a klíče na věšák. Na bazén jsem jít nemohl, únava si znovu vybrala svou daň a já sport raději odpískal. Strašně jsem se těšil domů, abych se dospal.

Další den vstávám brzo, do bouřky. Další den totéž. Mám zase Hradce, ale ty snad sepisovat nemusím. O nich už přece všechno víte. 🙂

A nakonec

Abych trochu našponoval očekávání… Už dvakrát jsem odsunul pokračování komplexu. Strašně se u něj směju a mám v tabletu rozepsané pojednání o školních výletech.

Takže minimálně dva články přes léto ještě vyplodím. Jestli bude kdy.

Hezké prázdniny všem!