Někdy je signálů, že něco není v pořádku, skutečně moc. A jejich společná vypovídající hodnota v součtu je natolik přesvědčivá, že se nedá ignorovat.
Mé stesky, že jsem v práci častěji, než by mi bylo milé, zhusta opakuji. Stav z poslední doby se ovšem vymyká všemu, co jsem kdy zažil a bohužel není pravděpodobné, že by se měl v nejbližší době zlepšit.
Že v krátkém čase odejdou někteří moji velmi blízcí kolegové v nemalém počtu do důchodu, je jistá věc. Ani to situaci nevylepší. Naprostou novinkou ovšem je, že dřívější sporadické výpovědi jednotlivců, kteří se díky osobní statečnosti dokázali vzepřít systému a odejít k soukromníkovi nebo mimo koleje, nyní narušila výpověď hromadná. I mě osobně tato akce nutí k úvaze, kolik umu ztratíme díky zmizelým zkušenostem a profesionalitě tolika lidí.
Obdivuji jejich odvahu a schopnost říct dost. Dobře rozumím stavu, kdy si prostě někdo řekne, že takhle to dál už nejde.
Dilema
Že to takhle nejde, si říkám i já. Šnůra dnů, kdy jsem v práci narostla do rekordní délky. Je báječné, že se díky přetržené směně a odpočinku na lůžku mohu skvěle adaptovat na další dvou- a poté třídenní směnu. Jeden den volna, pak hned noční bez postele, páteční denní směna od 5 ráno, přerušená na tři hodiny kolem oběda, abych skončil v šest večer a v sedm byl doma.
V sobotu slavil bratr jubilejní padesátku a vyšlo to skvěle. Spousta kamarádů, dětí, přátel a příbuzných. Malou vadou na kráse snad bylo jen to, že jsem ve 21:30, za nevěřícného údivu veselící se společnosti, místo opustil, abych mohl odjet do práce na další noční, která mi skončila v neděli před polednem. Nešlo o nic mimořádného, ale blízcí si začínají myslet, že jsem workoholik. Nebo blázen.
V pondělí jsem neměl volno, to by bylo moc snadné. Makal jsem od 9 do 21 hodin. Směna mi pěkně utíkala i díky přítomnosti kolegy na pasivním zácviku, který má před sebou kurz na licenci. Vyšlo najevo, že máme hodně společných známých. V blízké budoucnosti uspořádám ustavující plenární zasedání a schůzi, kde se potkám s bývalými ČD kolegy, kteří teď vozí vlaky Radimovi a Arrivě. Strašně se těším! Mám dokonce chuť si debatu a informace nahrát, aby množství témat neupadlo v zapomění.
A přede mnou bylo něco úchvatného. Dva dny volna! Nerušené úterý a středa. Prostě paráda!
Prostě ne
V úterý ráno jsem vstal s dětmi do školy, došel na nákup a… nejel plavat! Únava si vybrala daň, dnešek bude ryze odpočinkový. Samozřejmě jen obrazně, protože nemohu ignorovat stav, že jsem díky kolejím nevzal motorovku už víc jak deset dní do ruky a hromada dřeva zahálí.
Asi po hodině mi zazvonil soukromý telefon. Volali z práce, jestli bych nemohl večer na noční. Že nikdo nemůže. Jinak prý pojede autobus. Hmm.
To by ovšem znamenalo, že bych nemohl odvézt dcerku na angličtinu, nedořezal bych další dřevo, nešel s manželkou na procházku, neměl teplou večeři, nespal ve své posteli, ráno bych nebyl ready, nemohl bych do bazénu a hlavně bych pokračoval v nekonečné skládačce dnů bez volna. A to by v žádném případě nebylo bezpečné. Do práce musím chodit odpočinutý.
Vzpomněl jsem si na všechny ty “záchrany”, které jsem v uplynulých 25 letech u dráhy prováděl. Kromě hřejivého pocitu pomoci a mzdy za to zřídkakdy přišlo jakékoli poděkování. Vždy se to bralo za samozřejmost. Jistě, Hopa půjde, on to udělá, ukecal jsem ho, dá tupláka (mimořádná směna navíc – tuplovaná noční v počtu dvou kusů, kdy je konec a nástup v jeden den).
Jindy tam byl ovšem vždy čas na srovnání a odpočinek. Ten ovšem díky současnému šílenému turnusu není. Neexistuje.
Už to nejde. Už nechci. Už nepůjdu.
V hlavě mi během rozhodnutí rezonuje zvláštní a zcela nový jev. Úleva.
No nic, jdu zase řezat.
Vynikajúco napísané. Som rušňovodič, mám 2 malé deti a aj kvôli tomuto sa mi v podstate rozpadla rodina. Stále v práci, žiadne ďakujem, žiadne ohodnotenie navyše a keď človek nevzal zmenu tak už počúval, že je taký a onaký. Tiež ma to unavuje a prestáva baviť. Navyše ľudia nás majú za úplných hlupákov.
I jinde to bývá podobné. A jeden se stále učí, kam až je to ochota a kdy už s ním je zametáno. Jeden rok jsem takto za kolegy zaskakoval (ve fabrice) a vyšlo mi z toho, že jsem půl roku strávil 12h směnama (a to 5pracovních dní + 1 přesčasový den). Tohle nechci opakovat. A to jsem v té době ještě neměl rodinu.
Udělal jsi dobrou věc, že ses postavil za svůj soukromý život a doufám, že drahá polovička to náležitě ocení.
Nezbývá, než přání aby se situace výrazně zlepšila a tys nebyl nucen z milované práce jít jinam.
Hopo,
osobně se neznáme, ale něco jsme si propsali na jiném fóru o hodinkách 🙂
a mám pro Vás od dráhy věc co se Vám nebude líbit. Dělal jsem chvíli nějaké analýzy pro LeoExpress a ostatně třeba jsme dělali ty zaátky LeoBus. Celý problém toho je, že těch vlaků jezdí prostě moc a na úplně nesmyslná místa. Ten autobus je mnohdy mnohem lepší řešení. Celé se to pak promítá zhoršenou kvalitou služeb a samozřejmě podplacenými zaměstanci= je jich málo. Já bych to normálně privatizoval a subvencoval nějaké ztrátové trasy, co si stát/kraj vyhodnotí jako podstatné- ostatně jak už to funguje často v autobusové přepravě. A to vlaky jezdím moc rád a jezdím téměř výhradně s ČD. Jen je to hrozně neefektivní firma. Je to dlouhodobě absolutně neudržitelné a ta změna bude muset přijít. Jeden příklad za všechny je třeba Pendolino (a je to vlak který pouřívám nejastěji mimochodem). Je úplná hloupost aby na trase kde je max rychlost 160, jezdil vlak za miliardu. Kdy jeho náklady na provoz jsou hrubě nad 500kč cesta a lístek stál 330kč. A to se nebavím o jakékoliv návratnosti z ceny vlaku, jde čistě o provozní náklady….
Vojto, do tohohle nevidím vůbec. A nepřísluší mi to řešit.
Když se k nám přijedeš někdy podívat, uvidíš že je 70 procent vlaků nasypaných až po střechu. Ano-některé pozdní večerní nebo úplně první ranní spoje jsou prázdnější, ale beru je jako službu a vklad pro základní dopravní obslužnost. Hodnotím pouze zachmuřeně a subjektivně svůj pocit, který pramení z nedostatku volna. Chceš slyšet, jak se to aktuálně zlepšilo?
Začal jsem v pátek, měl jsem noční na sobotu. V sobotu večer nástup na další noční a končil jsem v neděli. Dneska je pondělí mám další noční a končím zítra, v úterý-v 9hod. Ve středu mám odpolední směnu krátkou 5hodinovou, ve čtvrtek od 9 od rána do 21 večer. Měl bych mít volno v pátek a sobotu. Doufám. Mám proto při pohledu na svůj aktuální směnář naprosto minimální touhu poslouchat vyprávění, jak jsme neefektivní.
Protože jsem si ale dneska dobře odplaval a trénink mi sednul, jsem momentálně naplněn smířlivostí. Nepošlu Tě někam. …… 🙂
Dyk víš, že Tě mám rád. 🙂
Vojto, všechno se penězmi vyčíslit nedá a z Prahy se na to taky dívá jinak… Až to zprivatizuješ a nedostaneš se do práce či starý člověk třeba k doktorovi, budeš čumět… Dopravce ti řekne sorry nejedu, nezaplatíš to…
I autobusům kraje topí neskutečné peníze… A ty taky platíš z daní
Ale jo, vsechno se penezmi prave vyciclit da. Penize jsou prostredek smeny. To neni neco nahodneho. Je to v podstate takovy hydraulicky olej, proste prostredek na preneseni uchovani sily/prace.
Tedy pokud bude jezdit vlak s par lidma nekam. Tak dusledek toho je, ze se zhorsi kvalita zdravotni pece, skolstvi atd…
ČD se k tomuto stejně rozhodne. Soukromníkovi třeba ztrátu nahradí stát jak už se to děje u obojého. Rozdíl mezi soukromníkem a ČD je ten, že vedení si nenominuje politik. Tedy je menší předpoklad unáhlených změn, korupce, dosazení kamarádu. Jo a mimochodem dělal jsem na projektu s Petrem Žaludou a o tomhle mluvím. To je fakt katastrofa, co tam někteří dělali.
A neefektivní to kluci nemluvím o Vás. Mluvím o nákupu vlaků, a třeba jezdíte všechny vlaky co mají smysl a mají jezdit…. mluvím víc o vedení a dozorčích radách atd..
To je stejné, jako proč je úplná blbost aby stát vařil pivo… vždyť má i spousty prostředků jak tu dopravní obslužnost zajistit…
Ale Hopo úplně Ti rozumím a chápu.
Vojto, já bych se třeba zrovna Petra Žaludy moc rád ptal. Tolik bych se toužil dozvědět, abych si nějak vnitřně ujasnil některá rozhodnutí, které se během jeho působení udály. Domluvíš to? Uděláme sraz?
Je to veľmi zložitá téma. Niektoré veci fungujú lepšie, keď si ich štát objednáva od súkromníka, niektoré veci fungujú lepšie, keď ich štát vykonáva sám. Diabol je skrytý v detailoch a nedá sa povedať, že stačí sprivatizovať a všetko bude super. Nebude. Takýto naivný ranokapitalizmus už máme hádam za sebou. Áno, treba problémy pomenovať a riešiť, ale nie vždy to je také jednoduché.
Lidí co vše poměřovali penězi už bylo a je dost a jsou za nimi i takové “skvosty”, jako třeba krajské IDS: to se nevyplatí, tady zrušíme vlak, tady vám stačí dva busy denně, tímhle směrem nic nepojede, vždyť je tam cizí kraj a výsledkem je stav, že kde se soukromníkovi bez dotací vyplatilo držet šest párů busů všemi hlavními směry a o víkendu čtyři, tak IDS vede egocentricky jen do krajského města, do okresního města se rozumně VHD dojet nedá, osobní vlaková doprava na půlce trati není a na té druhé je tak přehuštěná že přes den znemožňuje projetí nákladních vlaků, co je dva km od obce na západ už nikoho nezajímá, bo tam je hranice kraje – dřív tam přitom byla druhá nejvýnosnější linka o kterou se bus linkoví dopravci bili a taky je tím.směrem největší zaměstnavatel v okolí.
Takže ne, děkujeme, vyčíslovačů peněz a toho jak se to vyplatí už bylo dost a jediný jejich “přínos” byl ve zrušení některých spojů a nutnosti mít dvě auta (když je jedno v opravě, je potřeba stejně jet do práce, bohužel VHD už je k tomu nepoužitelná – “odborníků” a ekonomů se v IDS JMK a VDV našlo dost). Takže teď začli v těch několika nyní omezených, dříve hlavních přepravních, proudech brečet, kolik že se objevilo aut a že nejsou parkovací místa a kapacita silnic – přitom to začalo rozvrácením léta fungující veřejné dopravy a násilným převedením na “lepší” IDS model.
Naprosto súhlasím! Kto sa v práci neustále nasadzuje, aby všetko a všetkých zachraňoval, môže si byť istý len jedinou vecou: dostane ešte viac práce. Treba vedieť povedať NIE. Pre dobro cestujúcich (aby ich neviezol vyčerpaný fíra), pre dobro rodiny aj pre vlastné dobro.
Keď takýchto ľudí bude dostatočne veľa, firma to bude musieť riešiť. Ak sa vždy nájde niekto, kto to bude hrdinsky zachraňovať, nikto z manažmentu nebude mať záujem nič riešiť, lebo z ich pohľadu bude všetko perfektne fungovať.