Nečekaný pasažér (2)

N

Občas tu zmíním, že se člověk snadno ukolébá klidnými průběhy směn. Aplikací monotónně nadrceného skilu a postupů, které získal za roky práce. Nic ho nepřekvapí a bohorovně řeší drobné provozní anomálie.

Zapsáno: 4. 5. 2022

Tu je zpoždění, zdehle jiný obrat stroje, dřívější nástup na směnu či její konec. Něco mu netopí nebo nejede, jak má. Odlišné zbrojení či podobné vlnky, které se po vyřešení opět změní na klidnou jízdní čáru. A tak to bylo i před 2 týdny.

Výtky

Ve výlukovém rozkazu jsem se dočetl, že mnou vedený vlak bude přerušen, abych mohl skočit na jiný, ten uklidit, přeskočit pak na další, ten odvézt někam jinam než normálně a posléze dalším spojem jet spát, abych mohl ráno čile pokračovat.

Nejsem za zelena utržený a kromě nastudování si detailů jsem raději preventivně vyzvěděl od kolegy, který směnu odjel den předem, detailnější info, které se ve výlukovém rozkaze nikdy nedočtete. A takto vyzbrojen jsem vyrazil na cesty.

Usmálo se na mě štěstí, protože se mnou ten den jel kus cesty i kontrolor strojvedoucích. Ten mi, kromě odpovědí na některé nejasnosti, též vytkl dvě dílčí pochybení, kterých jsem se nerozvážně dopustil. Nutno říct, že tak učinil zcela oprávněně a já se nevymlouval, ani neprotestoval. Jelikož ten den rozdal i peněžní postihy, byl jsem celkem rád, že se u mě spokojil pouze s ústním pokáráním.

V klidu

Ve Žďárci u Skutče, kde jsem měl plánováné 45minutové čekání na stroj, abych vystřídal kolegu na ose, jsem se při vyvalování na lavičce a kousání do rustikální bagety z Globusu (naplněné neošizeným salámem Poličan dle receptury z roku 1977) věnoval četbě nové knihy. Pozdravil jsem taktéž dorazivší vlakvedoucí, která mě informovala, že povezeme nenahlášeného vozíčkáře. Tuto informaci jí telefonicky sdělil kolega, který měl ve Žďárci též končit.

Zvěst o vozíku mě vůbec nezneklidnila. Handikapovaný bude vystupovat v Pokřikově, já vyndám plošinu, vlakvedoucí mi čtyřhranem odblokuje dveře, nandám plošinu a frčíme dál.

Ilustrační foto: Tim MossholderUnsplash

Vlak dorazil, vystřídal jsem kolegu (“Čau, jak to jelo? Dobrý? Nafta plná, jede s námi vozejk do Pokřikova, klíče máš na pultu. Dík a čau.”) a bez meškání vyrazil na cestu.

Inkriminovaná zastávka je ve stoupání, takže vypnout ARR, zatáhnout přídavnou brzdu, zabrzdit průběžnou, zamknout stanoviště a honem na druhou stranu jednotky. Paní vlakvedoucí už měla otevřené dveře a odemknuté nájezdy. Po jejich umístění jsem si ovšem uvědomil, že mám tentokrát problém.

Nízká hrana rekonstruovaného peronu vytvářela mezi nástupním prahem Regionovy poměrně značný zub a krátké hliníkové nájezdy působily díky prudkému sklonu dost nebezpečně. Vozík s pasažérem byl elektrický – velký a těžký. Paní na něm sedící a její doprovod byli titíž, které jsem vezl před rokem. Rozdíl byl ovšem v jiném stroji a jiné plošině.

Paní zařadila redukovanou pomalou rychlost, najela na nájezdy a já jsem vyhodnotil, že tohle nebude jen tak. Vší silou jsem brzdil vozík zezadu za madla, vlakvedoucí přidržovala paní, aby se nám nesesunula dopředu a doprovod nás při tom kontroloval ostřížím zrakem. Když se nám podařilo dostat vozík bezpečně na peron, v duchu jsem si slyšitelně oddychnul. Paní s doprovodem poděkovali, rozloučili se a zmizeli z dohledu.

Umístit nájezdy do držáku, rychle za knipl, vlakvedoucí zapnula blokování dveří, výzva strojvedoucího a jedem. Pětiminutové zpoždění mi přišlo jako malá daň za tak komplikovaný výstup, zvlášť když se podařil úspěšně zrealizovat.

Od průvodčí jsem se dozvěděl, že paní bude vlakem cestovat častěji, protože je s našimi službami spokojená. To mě samozřejmě potěšilo. Zároveň jsem si ale uvědomil, že nechybělo mnoho a úspěch se mohl rázem otočit v naprosté fiasko. A viník bych byl nejspíš já. Sice bych se bránil, vysvětloval, ale marná sláva – fíra je nejvyšší technický orgán na vlaku a měl předpokládat.

Předpisy

Vím, že prostě hodně věcí nevím a často se ptám. U přepravy vozíčkářů jsem si ovšem vůbec nebyl jistý, zda jsou někde předpisem definované povinnosti strojvedoucího. Sepsal jsem hlášení, kde jsem detailně popsal situaci a telefonicky posléze kontaktoval nejvyššího předpisáře u ČD. Abych se doptal, co a jak mám dělat při podobné situaci v budoucnu. Nejde ani tak o mě, ale podobný problém může potkat i některého z kolegů.

Je to, ať chceme nebo ne, citlivé téma. Je nutno brát ohled na bezpečnost hendikepovaného a zároveň se neprotivit předpisu. A je velmi záludné, že se podobná situace nemusí roky objevit.

Dle výkladu se má věc tedy takto:

České dráhy umožňují objednanou přepravu hendikepovaných osob na svých vybraných vlacích. Strojvedoucí s vlakovou četou asistuje při nástupu a výstupu vozíčkáře, obsluhuje plošinu. Vlaková četa dopomáhá a řeší přepravní náležitosti. V případě, že strojvedoucí usoudí, že výstup či nástup není bezpečný (zvlášť když doprava není objednaná), může – nebo je dokonce povinnen – odmítnout tento úkon provést a hendikepovanou osobu přepraví do určené (cílové) stanice vlaku.

Dává to smysl, že?

Poděkoval jsem za detailní výklad, který jsem obdržel v neformálním duchu. Ze strany specialisty pro dopravní technologie jsem cítil zájem a uvědomění, že to na kolejích není pořád jenom pohoda.

Já osobně bych v žádném případě nepřevezl vozík jen tak. Informoval bych dispečera, vlakvedoucí by hledal řešení se ZAP supervizorem a prostě bych si pohlídal, že udělám víc než maximum. A vyzkoušené řešení bych měl v záloze.

Žralok, který má plošinu delší a výstup a nástup probíhá bez problémů, jezdí každé dvě hodiny. Mělo by jich být u nás v kraji brzo mnohem víc.

Těšíme se. 🙂

Přidej komentář

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt