Jak stárnu a ubývá mi sil, uvědomuji si, co všechno jsem v životě nezažil. A tak se snažím víc než dřív, abych vykročil z bezpečné bubliny, v níž se dlouhodobě pohybuji.
Těžko říct, zda se jedná o krizi středního věku a marnou touhu vzepřít se ještě naposledy nemilosrdnému běhu času. Nebo je za tím jen marná snaha dělat radost nejbližším. Možná kombinace obého.
Zajímavé ovšem je, jak moc se mi po nových zážitcích změní nastavený pohled.
Praha
Prvním zážitkem, který mi dramaticky vylepšil květnové dny, byla návštěva Národního divadla v Praze. Díky manželce, která k narozeninám dostala lístky, jsme se vypravili na balet. Na balet!
To mě značně znepokojilo a zachmuřeně jsem tušil, že se pravděpodobně bude vyžadovat moje osobní účast. Protože paní Hopová ví, jak na mě, naplánovala vše tak, abych nemohl vůbec nic namítat. Z domu se odjíždělo beze spěchu. Až po bazénu. A po obědě.
Jelikož s námi do divadla kráčel další manželský pár, u kterého jsme v metropoli spali, bylo jasné, že se nemusím starat vůbec o nic. Díky zařízenému hlídání dětí se můj vklad sestával pouze z lítostivých úvah, že se nemůžu na nic vymlouvat.
Dojmy vesničana
Je mi jasné, že všichni zdejší čtenáři už v Praze a Národním několikrát byli. Proto se omezím pouze na postřehy, které mi jako novici vytanuly na mysl.
Parkování v Praze musela vymyslet nějaká neuvěřitelná k*nda, protože systém modrých zón, přerušovaných čar, jednosměrek se zákazem odbočení, soukromých karet, ambasád, průjezdů a provozu dle mého laického pohledu vylučuje možnost jakkoli legálně a smysluplně odstavit vůz.
Samotná budova divadla je opravdu nádherná a na prostého člověka z ní dýchá monumentální nadčasovost a energie. Značně překvapený jsem byl ovšem z neformálních oděvů diváků, kteří šli na představení s námi. Mikiny, džíny, viděl jsem dokonce kraťasy. Ačkoli chápu, že ne každý návštěvník musí jít na balet v žaketu či večerní róbě, měla by se podle mě dodržovat alespoň určitá úroveň.
Uvaděčky nás nasměrovaly na místo a představení začalo. Naživo je to zkrátka jiné. Čekal jsem nudu plnou vaty, kdy si budu otráveně kousat nehty a dumat, jak dlouho to peklo potrvá. Namísto toho jsem užasle pozoroval detailně a precizně dotažené mistrovství.
Ilustrační foto: Kazuo ota / Unsplash
Fyzicky neskutečně náročné vystoupení, u něhož jsem bez větších komplikací dokázal přiřadit Puškinovy figury k jednotlivým protagonistům, mě okamžitě vtáhlo a obdivoval jsem nespornou řeholi a výkony jednotlivých tanečníků.
Po prvním dějství jsme korzovali po galerii a občerstvovali se sektem a chlebíčky. Zde mě potěšil jiný divák, který zakoupený program zapomněl v předsálí. Jeho dotaz “Prosimtě, kde je ten návod?” mi ozřejmil, že vyjádření děje tancem a hudbou nemusí být pro každého snadným soustem.
Finále, kdy paní Taťána sebevědomě odolá Evženovu lákání, mi evokovalo vzpomínky na mnohé nezdary, které mě na životním poli lásky potkaly. 🙂
Když jsme se po skončení představení procházeli po Náplavce, pozorovali ruch velkoměsta a já držel manželku za ruku, nějak silněji mi docházelo, že na tom vlastně nejsem vůbec špatně.
Tohle poznání si zkusím uchovat do budoucna.
Jenom sebevrah jezdí do Prahy autem. Od železničáře bych čekal spíš cestu vlakem – zvlášť, když Národní divadlo je v pohodlné docházkové vzdálenosti od nádraží 🙂 Anebo když už je to nutné, tak aspoň použít parkoviště P+R na některých stanicích metra. Já jsem nabyl dojmu, že pokud člověk není přímo z Prahy, tak snad ani legálně v centru města na delší dobu neumí zaparkovat. Ale možná jsem jenom nepochopil ten jejich geniální systém.
No holt parkovani v praze neni pro uplny blbce 🙂 Pohodova dochazkova vzdalenost k Narodnimu divadlu prosim od kteryho nadrazi?
Budu trochu cynik, ale narodni divadlo je to u Vltavy a ne to vedle Hlavniho nadrazi, vzdusnou carou cca 1,5 km realne pres dva kilometry rozpalenou Prahou propletajici se mezi davy turistu, atd,… Jako vecer jo ale pres den je to peklo 🙂
Jo a Hopo s tim parkovanim si hlavu nedelej, ona je to ted velka moda mit vsude modry pruhy a tak je postupne mame po cely Praze. Ono v Praze muzes legalne parkovat prakticky vsude (kratkodobe), rozdil je v tom kolik za to zaplatis. Z vlastni nemale zkusenosti poprosim Admina, aby ti ukazal jak funguje aplikace mpla.io a priste to parkovani zvladnes na jednicku. Ridis masinu a na to je potreba dost mozkovy kapacity, tak tohle zvladnes levou zadni 🙂
Hezky den
Je to ostuda, jsem vaše vrstevnice a byla jsem v ND jen jednou, v sedmnácti. Parkování musí být hrůza, od devadesátek jezdím do Prahy na bigbít a dycynky vlakem, včetně v noci domů za Beroun, nebo spát v metropoli u příbuzných. Ale příspěvek – ten se dobře četl, o baletu i že máte VOLNO a pohodu.
Akorát teda ti burani v kraťasech, to se divím, že je nevyhoděj. Blbce.
Velmi často parkuji v Praze v jiné zóně než mi je milostivě systémem legálně dovoleno, prostě to ignoruju, pár pokut přišlo, ale zatím se mi rebelie finančně vyplatila 🙂
A ano, je to vymyšleno tak, aby erár vydělal, a návštěvník odjinud byl zmaten 🙂