Můj leden

Vypadá to, že se nám dlouhá zácviková žraločí epizoda chýlí ke konci. A já zažívám lehce ambivalentní pocity.

Zapsáno: 29. 1. 2025

Hodně mi dala, ovšem něco málo i vzala. Nejprve zmíním klady, který je popravdě mnohem víc, než by se mohlo na první pohled zdát.

Nebylo to hned, ale z ho*na stal se květ

Protože jsem měl možnost zažít ježdění a zafixovat si ETCS zástavbu na důvěrně známém stroji, dovolím si vyřknout nezpochybnitelný ortel. Totiž že je tahle fičura ku prospěchu věci. V řadě 844 se chová předvídatelně, spolehlivě, čitelně a s jejím provozem do budoucna doufám nehrozí větší komplikace.

Štěstí, které nemá každý účastník kolejového provozu a každá lokomotiva. To jsem si uvědomil při míjení kolegy s nákladním vlakem, který po zastavení a zaúčinkování zabezpečovače ve stoupání na koridoru zablokoval na dlouhý čas jednu z kolejí a ve finále se nedokázal sám rozjet. Tohle naší jednotce nehrozí. I zmiňované sněžení a namrzání, hojně propírané v médiích, se Žraloku zcela vyhnulo, ačkoli ve dnech chumelice lítal neúnavně a prakticky bez zastavení dlouhé štreky maximální povolenou rychlostí.

Tato téměř učebnicová prezentace a dotaženost zástavby mě přivedla na myšlenku, že předvedu zájemcům z řad kolegů i laické veřejnosti komentovanou ukázku, jak se bájemi opředená věc chová a co všechno požaduje, aby mohla své umění předvést naplno.

Kvalt? Ne!

Občas se zde mračím a hubuju, že se na všechno spěchá. Tento nešvar se zcela vyloučil u zácviku strojvedoucích z České Třebové. Tamní lidé s rozhodovací pravomocí se usnesli, že je nutno vypsat skutečně neošizený a plnohodnotný zácvik, aby se předešlo problémům a vše probíhalo hladce. Poctivý trénink tedy zcela jistě omezí trable či anomálie, které by jinak díky halabala šup-šup osahání mohly přijít.

Bez výjimky všichni, které jsem potkal, mají jízdu, ovládání i nečekané situace pevně ukotvené a poradí si tak, jak bych to dokázal i já sám. Při výkladu jsem omezil nedůležité věci. Zásadními poznatky z vlastní praxe, podpořené sprostými slovy, jsem zdůrazňoval vážnost a bezodchylně přesnou posloupnost operací, abych svým bratrům ve zbrani u kniplu minimalizoval mrzení, s kterým jsem se sám často potýkal. Podobně jako já, možná daleko pečlivěji, se chovala celá vyčleněná pardubická školicí letka, které za sebe ještě jednou děkuji.

Vysvědčení za naši snahu předat znalosti a zkušenosti od cvičných strojvedoucích-instruktorů, kteří právě v těchto dnech autorizují první třebovské kolegy, je plné uznání, pochval a působí úlevně. Snad jsme tam ten měsíc nejezdili úplně na p*ču! 🙂

A protože jsme se teda asi osvědčili, nadále se s námi nejspíš počítá, jak demonstruje zcela zaplněný směnář. Holt lidí má ta Třebová opravdu spoustu, takže se tam ještě párkrát otočíme.

Nega

Když jsem v úvodu zmínil, že ne zcela všechno bylo v topu, musím si v rámci objektivního a vyváženého útvaru postesknout na hoře, které mě potkalo. Kvůli prakticky do poslední minuty využitým směnám a jejich nelidsky laděnou skladbou a hlavně maximální četností, jsem některé dny vůbec nesportoval!

Frustrace, vztek a rozhořčení, které jsem se snažil maskovat a dál světu ukazoval svou krásnou, jemnou, oduševnělou a vlídnou tvář, mě zcela vyčerpaly. Připomínám světu, že se odmítám při sportu komukoli podřizovat a v životě by mě nenapadlo, že se na stará kolena dočkám takového výsledku. Toto nastavení velmi pravděpodobně nemile působilo na mou imunitu. Chřipko-viro-nachlazení, které mě nakonec skolilo, jsem nesl velmi těžce.

Už tak do pos*ání přetažené a vyčerpané pardubické kolegy jsem svým výpadkem přivedl do ještě většího zápřahu. Jen a pouze díky jejich ochotě zaskočit (a strojmistrovským kombinačním dovednostem) všechny vlaky odjely. A já se dokázal v rekordním čase cca tří dnů vzchopit, abych mohl znovu pracovat tak, jak se od fíry národního dopravce čeká.

Svým způsobem mě deptá, že jsem takový slaboch a nedovolil jsem si jít na hulváta k doktorovi pro neschopenku, protože řešit nemoc nevyčerpanou loňskou dovolenou určitě není správné.

Svou manželku jsem celý měsíc téměř neviděl. A když už jsme se doma potkali, byl jsem k ničemu. Je sice zvyklá, že často tupě koukám do prázdna, ovšem věcí, které musela řešit a já jí díky zácviku nemohl pomoct, bylo mnoho. Omlouvám se jí tímto zamilovaným textem a dávám vědět všem, že ji mám rád, jsem jí věrný a že za mým dlením mimo hnízdo radosti není žádná mladá ču*ka nebo OF ťapka.

Na učení z elektrik jsem ani nesáhnul, nemám na ně chuť, touhu a ani trochu náladu.

Asi poslední povzdechnutí dnešního dne souvisí se stavbou domku. Moc rád bych se účastnil osobně. Realizační činnost firmy značně pokročila a skokově se odehrávající změny, u nichž nejsem přítomen, mě značně frustrují. Nečekal jsem, že mě to tak moc chytne za srdíčko.

Na začátku jsem psal o rozdvojení pocitů. Střídaní radosti a smutku, výher a proher, přínosu i ztrát. Takový byl můj leden 2025.

Asi se tomu říká život.

Ilustrační foto: Annie Spratt / Unsplash