Lidé: provoz versus kancl

L

Za dlouhé roky u dráhy jsem mnohokrát zaznamenal postesknutí na “lidi z kanclu”. Jednalo se většinou o systémové nastavení či opatření, kdy “dělník” nezvládne docenit genialitu určitého nařízení nebo úkonu. Chtěl bych se tady těch obviněných netáhel z kanceláří zastat.

Proč? Protože chci, můžu, a nikdo mě nenutí.


Dumal jsem jednou nad tím, jak nefér je podobné paušalizování a dělení na my (špindírové od kolejí) a oni (bílé košile, polstrované židle). Ať je to jak chce, pořád jsme si potřební navzájem. Jedna firma.

Vysvětlím na pár ukázkách, které se dotýkají přímo mě. Tedy oblast, na kterou ve své omezenosti dohlédnu.

Přímý nadřízený strojvedoucího je strojmistr a nad ním vrchní strojmistr. Oba sedí v kanceláři. Ani jednou, když jsem za nimi přišel s problémem, se nestalo, aby mě odbyli a nepomohli. Jejich pozice je důležitá, nutná, potřebná a nedoceněná. Mají na starosti lidi a stroje, a řeší všemožné problémy, které kombinace obou slov přináší. Zbláznil bych se z jejich práce za tři dny. Takže tihle jsou první.

V kanclu sedí také mzdová účetní. Paní, co počítá výplatu. Jsem rád, že ji mám včas a každého dvanactého na účtu. I ta je potřeba. Pro mě tedy určitě.

Máme vedoucího, co sedí v kanceláři. Jak jsem měl bouračku na přejezdu, přijel v neděli odpoledne, se živým zájmem se podílel na odstraňování následků nehody a ty v*le! Osobně a sám sháněl novou Reginu a náhradní díly na opravu, aby se v pondělí mohlo jezdit. Rozhodně nepůsobil dojmem, že ho nedostatek strojů nezajímá. Spíš naopak.

Z kanclu jsou také školaři, tedy školitelé. Nikdy, vážně nikdy mě nikdo z nich neodmítnul pomoc. A bez nich bych tedy určitě nejezdil. Nebudu jmenovat, to už jsem dělal v seriálu o škole strojvedoucích.

V kanceláři taky sedí ředitel, který mi pomohl s plošinou pro VDV. Tenhle pán mě nikdy neviděl, jsem od něj ve struktuře vzdálený milion světelných let, a přesto mě neodbyl a pomohl.

Dále paní personalistka z osobního. Taky kancl. Mnohokrát mi poradila, zařídila nejen benefity, ale i spoustu dalších drobností, které na první pohled nesouvisí s fírovskou prací.

Moje neobratné psaní na tomhle blogu je svým způsobem výsada, kterou mám povolenou také člověkem z kanceláře. Bez cenzury. Bez omezení. Bez schvalování článků.

Existují další lidé z kanceláří, které jsem nezmínil. I oni se samozřejmě značnou měrou podíleji na fungování drah. Myslím si, že mnohdy někteří čelí tlaku, který si já, ve své bezstarostné spokojenosti při tahání za páku dopředu a dozadu, ani neumím představit. Nutnost vést jednání s kraji, politiky, řešení kompromisů a ústupků, nepopulární rozhodnutí…

Nejsem natolik naivní, abych si myslel, že jsou úplně všichni v kancelářích nepostradatelní a bezchybní. Nejsou. Ale to ostatně nejsme ani my z provozu. A protože si tyhle skutečnosti moc dobře uvědomuji, jsem dalek zjednodušených a kategorických prohlášení, že “kdo je v kanclu, je v pohodě, a ho*no dělá!”

Podobná paušalizace není fér. A přestože tyhle řádky nezmění militantní názory některých kolegů, třeba jim uvedené příklady nastíní, proč s nimi jednoznačný názor na “kancl” nesdílím. A lidi z “kanclu” budu občas bránit. 🙂

3 komentáře

  • Dělám v elektru jako prodejce. Často se vztekame na centrálu, i když vím, že taky tam jsou lidi, bez kterých by to nešlo. Ajťáci, zařizování zboží, pomoc s vybavením prodejny a to pro pobočky po ČR i SR. Ale taky tam jsou zbytečné jevy, které prostě pochopit nelze…takže plný souhlas, hezky napsáno 🙂

  • Moc pěkně napsané, také se mi nelíbí,když se někdo naváží do profesí,o kterých ví kulové,a že ve školství si toho užiju (nestavkovala jsem). Díky za takový příspěvek.

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt