Svazující krása

S

Uplynulé týdny z pohledu strojvedoucího skutečně nebyly vůbec radostné. Nebudu rozebírat smutné události z médií. Mám pocit, že vše důležité již bylo řečeno.

A vlastně mi nějaká vysvětlující moudra ani nepřísluší. Během psaní příhod z práce občas uvažuji, zda podáním legračních zážitků nesnižuji odpovědnost, kterou cítím při usednutí na mašinu. To bych samozřejmě nechtěl a pro jistotu připomenu, že některé z neveselých či truchlivých událostí, byť by byly jistě atraktivní, na těchto stránkách vynechávám. K smrti nerad se hádám a preventivně nechci řešit či vysvětlovat případná nepochopení, která by z textu mohla vyplynout.

Odpovědnost naší práce je neuvěřitelně svazující. Člověk nesmí udělat chybu. Nesmí! Nesmí!!!

Ilustrační foto: Kyran AldworthUnsplash

A když už k nějaké dojde, zlobí se našinec na sebe víc, než kdokoli dokáže pochopit. A pozor! Stále se nad ním pořád drží stín možnosti chyby fatální. S nedozírnými následky.

Mnohokrát jsem opakoval, že mám při fírování neuvěřitelný respekt. Neztrácím pokoru a preventivní opatrnost. Nikdy na ni nezapomínám. Každodenní pestrost práce a časté vytrhávání ze stereotypu mě přesvědčují, že si nemohu dovolit luxus přezíravého nadhledu, který umím jinak a jinde velmi dobře aplikovat.

V naší profesi zkrátka rutina neexistuje, ačkoli se to může těžko chápat. Přesto bych jednu věc uvítal. Často jsme svědky (nereálně) dramatických a akčních reportáží ve sdělovacích prostředcích. Moc by mě bavilo, kdyby si některý z novinářů domluvil třeba měsíční stáž jako “poznání”. Nemusel by řídit vlak, stačilo by si jen sednout a koukat.

Vstát ve 2:48 ráno, vyzkoušet si nějakou tu nepravidelnost směn. Konec v noci, ošizené jídlo, dělenou šichtu a při tom všem nezapomínat na nutnost 101% výkonu. Ten jeden bod navíc je potřeba téhle práci dát. Je totiž neustále nutno předvídat. Protože právě tou předvídavostí, šestým smyslem, tušením a odhadem můžete a musíte mnohdy věci zachránit – coby poslední instance. A že to děláme dnes a denně, tím si buďte jisti.

Proč o tom nemluvíme? K ničemu by to nebylo. Stejně jako o podobných nutnostech nemluví řidiči autobusů, lékaři a další životně zodpovědné profese.

Přes výše uvedené stýskání svoji práci miluju. A v následujících střípcích zážitků a videí, které dotváří obraz práce, možná pochopíte proč.

Závod

Některé z mých zážitků balancují na hraně chlubení. Mnohdy i překročí akceptovatelnou mez. Snad za to dnes nedostanu bídu.

Naivní představa, jak většina fírů znuděně klepe na knoflík, svačí a kouká na tabletu za jízdy na Rychle a zběsile 9, zatímco si sebe představují v kůži Vina Diesela, je vážně mylná. Přesto se může stát, že jste během práce nečekaně vtaženi do závodu, který svou dramatičností i napětím deklasuje současné bezpohlavní kroužení vozů Formule 1.

Krome přetahování o vedení dává jasně připomenout i faktu, že spalovací motor ještě stále neřekl – v souboji s elektrikou – své poslední slovo! Podotknu jen, že jsem až do poslední chvíle byl sám napnutý. Výsledek klání jsem se skutečně neodvažoval předem odhadovat.

Kdo vyhrál? Mrkněte…

 

Komentáře: 5

  • Protože jako starej tramp jsem se vlakem az těch skoro 40 let co jezdím ven najezdil dost a stále jezdím, díky Tvému blogu mám jednak větší respekt k posádkám vlaků a taky různé trable na dráze beru s mnohem větším nadhledem než dřív … díky za Tvůj blog 👍👍👍

  • Když ještě jezdili klasické soupravy = brejlovec a čtyři pět vozů z Bautzenu, byla rájem podobných dostihů Česká Lípa hl.n. na falešné dvojkolejce na Bakov a Liberec….S vybudováním výhybny Žizníkov v roce 1989 byla spáchána možnost současného odjezdu ze stanice (do té doby stanice nedisponovala odjezdovými návěstidly vůbec- což u stanice té velikosti bylo minimálně na významné pozvednutí obočí)….A také se do Liberce začlo jezdit mimo Lípu město a na trati považte svršek instalován ve stavu, že bylo možno Vmax 100 kmh !!! Což je přesně taková maximálka, kterou uměli všechny tehdejší deriváty brejlovců (750,753,754….a myslím, že dnes ty rekonstrukce asi ani neumí víc). Párkrát za den “výzvu strojmistra” reflektoval i jízdní řád = odjezd směr Bakov a Liberec ve stejnou minutu, současnost startu byla závislá jen na vypravení vlaku výpravčím a rychlostí jakou dokáže přejít “o kolej vedle”, proto start býval letmo až okolo odjezdových návěstidel při rychlosti cca 40 kmh. A pak byly coulombové na generátorech donuceni k maximálnímu konání elektrické práce na hranici zásahu tepelné a nadproudové ochrany a pyrolýzou bylo dokonale vymeteno výfukové potrubí dieslů 🙂 🙂 🙂 Často to býval závod mezi technikou dep ČLípa a Liberec (rivalita podobná jako u městysů Pardubice a Hradec Králové)a projevovala se stará pravda = staří fírové dělí svěřenou techniku pouze na “brusky” a “držáky”, ale jinak jaká páka jim do ruky padne tou točí….

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt