Věřím na opakování. I zdánlivě jasná věc se drilem a doptáváním nechá lépe a jasněji pochopit, čímž mi zůstane v paměti natrvalo.
Zapsáno: 14. 6. 2025
Můj dopravce, tedy České dráhy, dej mu pánbůh dobrou finanční kondici a neprohraný krajský výběrka, mou odbornost nepodceňuje. A záleží mu na tom, abych nechyboval. Už jsem to tu psal – sice daruji v plen a na oltář podniku den volna, který by se mi šiknul, na druhou stranu dostanu možnost získat odpovědi na otázky.
Tentokrát jsem se úplně neradoval, neboť kombinace směn a nástupů mi znemožnila vyfiknout si školení v Pardubicích. Byl jsem společně s dalšími méně oblíbenými kolegy přihlášen do škamen depa v Hradci Králové. Svou nelibost nad nutností cestovat o hodinu déle jsem si v hlavě okomentoval sprostě a podrážděným rozčilením. Nad tou smůlou, která se mi v životě imrevére lepí na paty. (Haha, vtipálku! – pozn. admina)
Jestliže je v mém životě nějaký problém, snažím se jeho dopad minimalizovat a vyp*čenou komplikaci přetavit vypiplanou kombinační dovedností v pozitivum. Sr*t na vlak, pojedu autem. Před školou si tam eště odplavu a poté plný lásky a pochopení vydržím tu obligátní nalejvárnu, běželo mi hlavou.
Tentokrát to bude ještě lepší než jindy, neboť po skončení dopravní části bude pokračovat ještě obsah s ETCS a končit budeme až v 15:30. Nutnost stihnout neošizený trénink a dopravní situace ve městě způsobily, že jsem do lavice usednul až minutu po osmé hodině. Zastyděl jsem se za svou nedochvilnost – s ohledem na výše uvedené – jen velmi krátce.
D1, D2, Z11, v15 a část o posunu probíhaly díky přednesu lektora Martina. Ten díky praxi dobře ví, co říká předpis, jaká je skutečnost a jak tenká hranice někdy bývá mezi nutností dodržet literu osnov a reálitou nutnou pro úspěšné provedení vlakového či posunového úkonu. Vyprávěl i dvě příhody, které díky zábavnosti a poutavosti zařadím do některého budoucího podcastu, protože by se psanou formou vytratila údernost vyřčeného.
Skrček
Zmíním též debatu o projetých návěstidlech. Kolega za mnou, netuše, že jsem autorem, vyprávěl o tom, jak viděl nový video z Třebový, kde to ňákýmu fírovi spadlo a on si všimnul a neprojel to. Ani jsem nedutal a v lavici jsem se dokonce nepatrně přikrčil. Stále vnitřně toužím být naprosto anonymní, pamětliv výchovou vštípených zásad, že světská sláva, polní tráva. Na dráze se totiž nejvíc vyplatí, když se o člověku vůbec neví. Takový neviditelný pracovník je hodnocen jako nejlepší.
Mé mimikry byly nedostatečné. Všímavými kolegy jsem byl rychle označen. 😀 Nezbylo mi nic jiného, než doplnit ve videu záměrně nevyřčenou situaci, která se zákulisním šetřením ukázala jako značně překvapivá. A nejen pro mě.
ETCS
Dopravní vyprávění uteklo jako voda. Po krátkém obědě nastoupil čerstvý a odpočatý lektor č. 2. Specialista, který se jal školit problematiku ETCS se skillem a tempem, které nám nedovolilo vydechnout. Byl skvělý! Umožňoval nám doptávat se na nestandardní situace, které se dějí poměrně často. Za zhruba půlrok ostrého provozu se nasbírala hromada poznatků, které se díky snaze a pečlivosti dotčených strojvedoucích poskytují v množství hlášení a telefonů směrem k SŽ, aby se mohl systém nadále zdokonalovat.
Značně zpupné prohlášení, které zaznělo v článku mi přišlo odvážné. Očekával bych v něm spíše mnohonásobné děkování nám všem, kteří plníme zdarma a bez milionových odměn funkci ladění a testerů, aby se mohl nový systém prezentovat jako nejvíc nejlepší na planetě.
Stejně jako mnohokrát předtím, i teď si člověk musí uvědomit, že se u fírovské práce zkrátka vděku nedočká. Ten příkop mezi perspektivou provozu, což prezentujeme my tažní, a pohledem těch chovných z klimatizovaných kanceláří je značně hluboký. Možná i nejspíš nepřekonatelný.
Mnemotechnická
Dovolím si tedy v rámci osvěty přispět dorbnou, pro sebe vyvinutou, zjednodušenou, ovšem zcela zásadní poučkou:
- Konec oprávnění k jízdě? Na vjezdu svítí přivolávačka? Koukej, furt buď ve střehu! OK, pojeď a mačkej potlačení. Buď ale určitě blíž než na 350 metrů! Jinak stojíš. A počítej, že budeš ještě potvrzovat. Maximální rychlost 40, dívej se ven, je to na odpovědnost strojvedoucího.
- Konec oprávnění k jízdě? Na vjezdu svítí stůj? Proboha živýho, hlavně nic nemačkej a čekej! Na přivolávačku, až se rozbliká. Na vysílačku, na mobil, na rozkaz.
Je prostě nutná posloupnost úkonů, stejně jako před odjezdem vlaku. Že se člověk soustředí na ETCS a kouká na displej, je pro mě zcela pochopitelné. To je to pověstné rozptylování pozornosti. Žádný filmy!
U jízdy samotné mnohokrát děláte to, za co nás dřív všichni nemilosrdně mr*ali a trestali. Čtyřicet pojedeš od návěstidla, ne až od výměny. Rychlostník pro tebe neplatí, tahle trať je s dodatečnýma opatřeníma, tahle je bez dodatečných opatření, tady je zatím zkušební provoz. Ne, na ETCS není žádný předpis, nemáš se kam podívat…
No nic, lepší bude, když se vrátím k samotné škole. Byla fajn, poučná, skvělá a hlavně potřebná. Bavila mě, jsem za ni vděčný.
Až budete někdo nahoře psát odměny, nezapomeňte na školaře. Zaslouží si je.
