Nové a nezažité činnosti mi jako strojvedoucímu přinášejí stres. Když je zvládnu, třebas i s problémy, posílí mi to sebevědomí a začnou se mi třeba i líbit.
Zapsáno: 10. 10. 2025
Opakováním, přemýšlením a rutinou je posléze dokážu vypilovat prakticky k dokonalosti. To mi dává potřebný pocit jistoty a hlavně klidu. Vymizí vyplašenost a nervozita. Opakování je matka moudrosti.
Na co si ale asi nikdy nezvyknu, jsou závady strojů, které zažívám dnes a denně. Legrační je, že jsou nejčastěji způsobeny vlivy, které jsou zcela mimo jakoukoli kontrolu. Vzniknou na první pohled banálním úkonem, jakým je například přechod stanoviště, spojování, jízda ve vícečlenném řízení, zástavbou zabezpečovače apod.
Když jsem měl za poslední čtyři směny celkem třikrát zpoždění z technických důvodů, začal jsem naprosto pochybovat o svém umu. Vzpomněl jsem si též na tátova oblíbená motta: Na co sáhneš, zku*víš! Ničeho si nevážíš! Tobě patří nas*at do rukou!
To poslední používal ve chvílích, kdy jsem u něčeho chyboval. 😀
Inu…
- Den první… Neodjel jsem z Úval. Zadní jednotka nepovolovala a zůstávala přibržděná. Vyřešeno pomocí telefonu a mocného supportu elektronických kouzelníků z ONJ.
- Den druhý… Neodjel jsem z Poříčan. Porucha driveru, ztráta napětí na řídícím členu zadní jednotky. Pořešeno díky telefonu a zásadnímu vedení mágů z ONJ, kdy se postupným restartováním ovlivňujících členů probudila paralyzovaná jednotka k životu.
- Den třetí… Nefungoval mi informák z Masaryčky. Nevyřešeno. Nepomohl reset ani z jedné strany. Nebylo kdy to koumat, rychlé obraty v odpolední špičce znemožňovaly bádání. Závada byla minimalizována vlastním vkladem, kdy jsem přes interkom medovým hlasem plným lásky a něhy prakticky bezchybně recitoval názvy stanic a zastávek, kam s vlakem přijíždím. K výše zmíněnému jsem byl vyzván vlakvedoucím, který mi vysvětlil, že je na tento úkon obecenstvo zvyklé.
- Den čtvrtý, ráno… Kouslá vysílačka na dvojkovém Panteru. Ta mi znemožňovala plnohodnotné vedení vlaku složeného ze dvou jednotek. Pomohl až dvojitý reset pomocí jističe u malého záchodu. Celkem třikrát provedené testy ETCS. Mirell si totiž bezdůvodně na druhém stanovišti po resetu vypsal error, takže znova na první stanoviště a pak stejnou věc i na druhé jednotce.Den čtvrtý, dopoledne… Spadnul automat, pokles napětí mimo povolenou toleranci. Dále mi nezmizelo KN po přechodu na Syslovi. Nepomohla kvitace, nepomohl reset, pomohl až kolega Ondra na telefonu, který mi poradil vypnout řízení a počkat, neb nejspíš zůstalo viset relátko, což se mu stalo též. Znova naházet ETCS, zkusit si cuknout, informovat výpravčího… jedeme.
Takovéhle opakované martyrium člověka, který rád vlakem jezdí, skutečně znejistí. Umím to vůbec? Jak je možné, že se mi tyhle vyp*čený situace stávají tak často? Přitahuju se snad nějak? Neměl táta nakonec pravdu?
Ilustrační foto: David Pupăză / Unsplash
Předávka
Když jsem předával nachystané Pantery kolegovi, ten se mi, aniž bych ho ponoukal, sám vyznal větou, že ho ježdění přestává bavit, protože se mu každou směnu něco pose*e a že není šichta, aby neřešil nějaký komplikace a taky že to takhle rozjebaný snad nikdy dřív nebylo. Dodal nabytý dojem, že má po 25 letech u dráhy úplně volšový ruce.
Ačkoli jsem se tvářil účastně, jeho trampoty mě vcelku zásadně potěšily. Je dobré vědět, že člověk není v potížích sám. 🙂
Optimismus
Aby to dnes nebylo pouze pochmurné a negativní… Letos jsem byl, stejně jako loni, zaměstnavatelem vyslán na strojvůdcovský trenažér, kde jsem měl potvrdit znalosti a zdokonalit dovednosti v situacích, které nejsou zcela obvyklé.
Přiznám se nerad, že jsem poprvé po dlouhé době odjížděl z DVI učebny nadšený, neboť mi nasimulované události přišly pravděpodobné a lze se s nimi jistě setkat. Jejich zacílení bylo tentokrát nově k ETCS, což bylo prospěšné.
Potěšilo mě, že jsem obstál na výbornou. Velmi významně bych zde rád pochválil lektora Víťu. Krom pečlivého vysvětlování látky, přidal nad rámec všeho i postřehy z vlastní praxe strojvedoucího, které pro mě byly nové a neznámé. Děkuji!
