Když se nám nedaří

K

Píšu tady na stránkách většinou legrační a pozitivní věci, občas i smutné. Nechci dělat PR Českým drahám, že jsme úplně bezvadný a bez chyb. Nejsme! Spousta věcí u nás mě trápí a občas i nehorázně se*e.


Mimo jiné zažíváme čas od času situace dvojího druhu. Když něco pokazíme sami svou hloupostí a pak ten další. Takový souvisí se stavem, že i když se člověk rozkrájí, prostě nejde nic udělat a je vše předem prohrané, ať se snaží sebevíc. Pocit zmaru je nepopsatelný a věřte mi, že se tím trápíme.

Fírové to mají mnohdy jednodušší, že se zlobí na neživou techniku. Průvodčí a vlakvedoucí to v takových případech mají výrazně těžší.

Komunikovat  s cestujícími, kteří jsou navztekaní na celý svět, je něco nepředstavitelného. Zkusím ještě podotknout velmi důležitou a klíčovou věc. Bez přehánění – 99,98 % cestujících je naprosto v pohodě. I když se zlobí, mají úroveň a nechají si hodně vysvětlit.

Jako zaměstnanci jsme připravováni a školeni – asertivita, empatie, pochopení, případně pracovní zkušenost a rutina, to vše dokáže zachránit mnohé nepříjemné chvíle. Stále se snažím brát na zřetel, že náš zákazník, náš pán. Přesto se občas najde někdo, kdo se chová neuvěřitelně neurvale.

Moje dnešní psaní patří speciálně jednomu člověku, kterého mám moc rád. Těžce nese situaci, za kterou bohužel nemohl a kdy se snad všechno, co bylo v danou chvíli k dispozici, spiklo proti němu.

Ten den byl už od rána fakt na ho*no! V nohách příšerně dlouhá dvoudenní směna, k tomu stroj naprosto na pí*u, s vypadávající klimatizací a kvanta lidí, že se nedalo je naráz odvézt. Navrch k tomu ještě někteří z nich brutálně podráždění. Vysírací styl, hrubé urážky, ponižování.

V tu chvilku bych si povolal na místo prstenem z Arabely všechny učené a znalé lektory asertivity, aby mi v téhle situaci a přímo na místě předvedli, jak má jednotlivec čelit rozlícenému davu. Ne v klidu, v učebně. Ale pěkně na vlaku.

Velmi mě potěšilo, že se někteří cestující zastali jednotlivce proti přesile a správně identifikovali, že za nepříjemnosti bohužel nemůže. Uff.

Naštěstí jsou takové jízdy opravdová výjimka. Daleko častěji je situace řešitelná v klidu a míru. O jedné, naprosto ukázkové, která se také nepovedla, napíšu pro pochopení příště. Už ji mám zpracovanou.

3 komentáře

  • Zažila jsem to loni v létě,40 nad nulou,mezi Prahou a Berounem a vím,jak málo stačí skoro ke rvačce,spadla trolej,k tomu špatné informace pro vlakvedoucí i cestující a do toho nakonec přestavované berounske nádraží..se to s..lo pořádně.

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt