Jak jdou dny

Události jdou mnohdy za sebou. Nejinak tomu bylo i minulý týden, kdy jsem v poklidné nedělní odpoledne spokojeně vezl spěšňák do Hlinska

Zapsáno: 29. 10. 2022

Před zastávkou Chrudim jsem si v rychlosti všiml učebnicově zahaleného kapucáče, u jehož nohou se povaloval batoh, zatímco on sám se s nečekanou hbitostí odvracel od zdi, kterou sprejoval.

Lybarku s barvou zamaskoval v ruce bleskovým připažením, což by necvičené oko se smyslovou skupinou jedna jen těžko zahlédlo. Mě ovšem ten pacholek neobelstil.

Počkej ty zmetku, beztak seš ze stejného vrhu jako ten ku*da, co mi nedávno zmaloval interiér! A já pro takový haj*ly nemám ani to nejmenší pochopení! Fotroj na barák by sis to určitě nedovolil, takže to nebudeš dělat ani nám!

Ještě za jízdy jsem volal čerty a našeptal jim, že pokud se promptně vydají do určené lokality, mohou si připsat snadnou kořist. Ti skutečně nemeškali a za necelých 30 minut již volal vyšetřovatel, že výlupka vší špatnosti mají na služebně a plný batoh barev a přichycení přímo při činu mu nedává příliš možností, jak ze situace vyklouznout.

Smrad

Tentýž den jsem též vezl megasmradlavého cestujícího, na což si mi přišel postěžovat vlakvedoucí. Jelikož byla trojdílná Regina v prostřední části prosycena neuvěřitelným puchem, povolal jsem na konečné do zbraně (mimo plánovaný obrat jednotky) přítomného uklízeče. Ten, ač zvyklý poklízet po lecjaké čeládce, nevěřícně vraštil čelo.

Připomínám jeho úlohu při dnešním psaní spíš pro formu, neboť těžce nesu, když se nám mnohdy dostává kritiky ohledně úklidu a nečistoty.

Já se snažím mít vlak čistý a nesmradlavý vždy. Zároveň ovšem připomínám, že v krátkém čase vytvoření neuvěřitelného bordelu nebo haj*lu zes*anému až po prkno bohužel z kabiny nezabráním.

Rezident

Když jsem se dalším obratem vracel s vyvoněnou jednotkou na Chrudim, měl jsem vzácnou příležitost zahlédnout, kterak se nový obyvatel zdejšího nádraží úspěšně zabydluje pod nákladovou rampu. Což je cca 60 cm vedle koleje. Protože přímo nad jeho hlavou (cca 15 cm) vstupují vlakvedoucí do šatny, zamyšleně jsem pouvažoval nad novým využitím jinak plonkového prostoru s přiznanými kójemi. Došlo mi, že je to taková amatérská drážní náplavka z Wishe. Pro architekty SŽ je to ovšem možnost, kterak fotek-chtivým šotoušům dopřát zážitkové přespání a intenzivní vjemy v těsné blízkosti milovaných drážních artefaktů.

Trojbouda

Když už jsem zmínil to trio, jeho nová přítomnost je vítaným a kapacitně zásadním posílením přepravy cestujících v naší lokalitě. Občasný žraločí výpadek a náhrady 810kou skutečně nelze dlouhodobě obhájit.

Jsem tedy velmi rád, že se nám daří jejich nasazováním pokrývat špičky v přepravě, kterých opravdu není málo. Snad mohu i za další kolegy napsat, že se se strojem jezdí velmi dobře. Díky dvěma motorům hravě dodržujeme jízdní doby ostře nakreslených spěšňáků. Též zásluhou několika dveří navíc, jakožto i absence výsuvu a zásunu schůdků mnohdy dojíždíme s náskokem.

Kdo by to byl řekl, co? ČD nejezdí opožděně…

Teda takhle… Popravdě, úplně pokaždé to samozřejmě není. Zdejší čtenáři si ze zkušenosti pamatují někeré dílčí neúspěchy. Ale na druhou stranu – opravdu se snažíme!

A to nám, ku*va, prostě nemůžete upřít. 🙂