Plošina

P

16.4.2019

Odpoledne, jsem v praci, z ničeho nic telefon, cizí číslo. Zvednu to. Paní ředitelka Výboru dobré vůle, Monika Granja.


Krátké vysvětlení – Výbor dobré vůle Olgy Havlové mi pred dvěma roky pomohl zastřešit sbírku pro pomoc rodině v nouzi a dokáže zcela transparentně dávkovat finanční prostředky, takže nehrozí jejich zneužití. Sbírka Eliška. Ukázalo se, že podobná věc není možná dělat z kabiny lokomotivy, jak jsem si ve své naivitě původně myslel. Jejich neuvěřitelná ochota a rychlost pomoci mi dodnes kouzlí usměv na rtech. Jako jediní z mnoha oslovených organizací dokázali kritéria nastavit tak, že se nemusím bát lidem kdykoliv podívat do očí. A mít neochvějnou jistotu, že se u nás nekrade a nezneužívá. Nutno dále zmínit, že vše pro mne dělají zcela zdarma.

“Dobrý den tady je Monika Granja, pamatujete si na mě?? (ředitelka Výboru dobré vůle)

“Dobrý den, samozřejmě,” povídám (v duchu si říkám – problém s prachama, máš po ptákách, frajere).

“Pane Hopa, máme výroční předávání cen Olgy Havlové, nově v Národním muzeu, a protože je to tam úplně poprvé, narazili jsme na problém. Jsou tam schody a na pódium se nedostanou imobilní laureáti. Hledala jsem, kdo má zdvihací plošiny pro imobilní občany a našla jsem, že České dráhy. Nikoho tam ale neznám, jenom vás. Nevíte, jestli by šlo plošinu půjčit?”

Byl jsem polichocen, zároveň jsem si ale vědom svého mrzkého vlivu a pravomoci. Říkám jí tedy popravdě, že netuším, ale ať mi dá chvilku čas a zkusím zjistit, jestli se mi podaří zaklepat na správné dveře.

Systém řízení u ČD je vcelku složitý, spousta odborů, různé rozhodovací pravomoci. Na pyramidě jsem já úplně dole a na vrcholek nedohlednu. Na druhou stranu, lidi mě bůhvíproč mají rádi, tak zkusím natvrdo přeskočit všechny poddané. Hned mi naskočila slova věštkyně Jolandy:
“Hodně vysoko míříš, ale ze sraček můžete vytáhnout se.”

Večer po 21. hodině jsem tedy ještě z lokotky napsal mail nejvyššímu obchodnímu řediteli. Už jednou jsem s ním měl co do činění a asi se mu nějak líbím, páč mi dal na památku krásné ČD hodinky. Text nebudu zveřejňovat, každopádně mi odpověděl za necelých deset minut. Snad se nenaštve, když budu jmenovat – Ing Jiří Ješeta. Že mi nic neslíbí, ale zkusí zařídit.

Ihned po jeho odpovědi jsem si v duchu říkal:
“Tvl, dobře on, maká i večír, je jak fíra!”

Pro vaši představu o mojí drzosti… Asi jako když děláte u O2 prodavače tarifů a napíšete přímo Kellnerovi, jestli by šlo půjčit unikátní a potřebné firemní auto na víkend pro dobrou věc.

Přeskočím detaily. Druhý den ráno mail, paní Mgr. Pavlína Žáčková, systémová specialistka. Frajerka vše vytelefonovala, zajistila zkoušku, poslala návod k plošině… Prostě přichystala mi všechno na stříbrném podnose. Vše se domluvilo i na VDV, zapůjčení na akci klaplo bez chyb a překvapení.

Po skončení akce jsem ještě dostal info od paní ředitelky VDV, že jim plošina opravdu velmi pomohla, nominovaní by se jinak na podium s vozíkem dostali jen velmi těžko.

Tak jsem potěšen, že i u ohromného anonymního molochu stále ještě funguje chuť obyčejně pomoci. Prostá osobní osa, rychlá, úderná a prospěšná. Nikdo o tom neví, takže to napíšu alespoň tady. Jsem dlužníkem.

Díky moc!

3 komentáře

  • Vždy to je jen o lidech, jak se říká a pan Ješeta je člověk, kterému asi není vše jedno. A proto za jeho ochotu pro něj dávám palec nahoru.
    klempi

  • Víc takových lidí, kterým není jedno co se kolem nich děje a mají srdce na správném místě. Zvlášť když jde o lidi, kteří tu pomoc potřebují větší měrou. Klobouk dolů.

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt