- Předchozí část: Mimořádné události (1)
Další modelová situace, jak se poměrně snadno projede návěstidlo, pramení ze souběhu několika nepříjemných okolností.
Díky úsporným opatřením se často během směny střídá tzv. „na ose“. To znamená, že fíra jak veverka přeskakuje z lokotky na lokotku, klidně i několikrát během dne. Každého strojvedoucího takové střídání stroje nehorázně rozčiluje. Když už se svlíkne, vybalí tašku na jídlo, papíry, osahá si stroj a ví, jak jede či brzdí, koho má vlakvedoucího, kolik veze lidí a další věci, které v něm vyvolají falešný pocit, že je „ve svym“, musí se najednou zase sbalit a táhnout o dům dál.
Těžko říct, jak by se líbilo někomu z kanclu se třikrát denně stěhovat mezi patrama. Nejspíš moc ne.
Přejímka stroje na ose znamená, že si s kolegou řeknu důležité informace. V omezeném čase, např. během dvou minut. Sednu na sedadlo, napíšu se do rychloměru pod svým číslem a od té chvíle už je odpověnost jen na mně. A za pět minut jedu!
Napíšu se taky do knihy předávky, když to stihám, mrknu na knihu oprav, abych věděl, jestli nehrozí nějaká nepříjemnost, pozdravím se s vlakvedoucí. Nastavím všechny ovládací prvky, vyzkouším živák, kouknu na návěstidlo a vidim, že můžu jet. No tak jo.
Modelový příklad třeba z Pardubic.
Přijel mi Žralok ke druhému nástupišti, služebně desátá kolej. Kolega, co mi lokotku předává, vzorně zastavil dveřma u obou podchodů, takže lidi jen vylezou a opouští nádraží.
Řeknem si ahoj, dostanu klíče a vezu vlak dál. Kouknu na návěstidlo a vidím – povoluje jízdu. Super! Jsem od něj asi 150 metrů, ale jasně vidím, že na něm svítí dole žlutá a nahoře zelená. V mém světě to znamená, že pojedu 40kou a potom traťovou rychlostí.
Žádný výpravčí tu není. V čase pravidelného odjezdu zahájím úkony dopravce. Zavřu dveře, jedu. A zhruba za deset vteřin průser. Proč?!
Další obrázek nebude ještě úplně zřetelný, ale dobrému pozorovateli leccos vysvětlí. Dejme tomu, že jsem ujel asi 30 metrů. Nosný prvek střechy nástupiště (mimochodem – zvaný vlaštovka) zakrýval moje návěstidlo pro 10. kolej. A tam je stále návěst stůj! Díky oblouku (zatáčce) to vizuálně mate a na dálku je mýlka nasnadě.
Návěstidlo dovolující jízdu, na které jsem omylem koukal, bylo pro 12. kolej! A já už jedu 40 km/h a pořád mi ještě nedocvaklo. Koukám do kamery, jestli někdo nedobíhá. Koukám dopředu, zda mi někdo nepřebíhá před mašinkou, neb to se stává ve stanicích často. Chystám si vysílačku – budu se odhlašovat z GSM-R na TRS, přepínám informační systém na mód pro obsluhu vysílačky. V hlavě mám uloženo, že jsem odjel na správnou barvu a věnuju se dalším povinnostem.
A najednou…
Když jsem kousek od návěstidla, vidím, že je červená! Rychlobrzda, ale vlak už nezastavím…
Tahle situace se mi naštěstí nestala, je čistě ilustrační. Ale už se stala některému z kolegů, kteří i když si nakonec všimli a brzdili vším, co měli po ruce, stejně návěstidlo projeli.
V televizi potom samozřejmě jede dramatizace na úrovni „bába pod kořenem„.
POZOR – nijak nesnižuju závažnost pochybení. Jen ukazuju, jak snadno a lehce se taková věc může stát. Proto je velmi důležité, aby měl každý strojvedoucí perfektní znalost stanic, místních zvyklostí, předpisů, správných postupů, názvosloví a mnoha dalších věcí.
A taky fakt, proč nemůže libovolný fíra jezdit jen tak, kdekoli se mu zamane. A proč potřebuje parťáka s místní znalostí. Tomuto tématu a komentářům z různých diskuzí jsem se ostatně věnoval v článku Pilot fíra.
Zdravím, nedávno jsem našel link na tyto stránky, na webu konzolisty. 😉 Tak mě to chytlo, že jsem přečetl všechno co šlo a těším se na další příspěvky. Díky za super čtení.
Pišto, děkuju za pochvalu a info. 🙂
Tady je to fakt blbý. Jednou jsme tady večer stáli s 810 do Hradce. Před námi na stejný koleji stál žralok, ten odjel do Chrudimi a fíra se usmál a vyklonil se na mě ze stanoviště a říká „By mě zajímalo, jak poznám, že máme jet, když je klacek schovanej za střechou.“ A když s tím přijel, tak tam neviděl, protože tam byl jinej vlak.