Profese: vozmistr

P

K téhle profesi mám blízko. Deset let jsem pracoval jako vozák a do poslední směny jsem ji vykonával moc rád. Samotné moje strojvůdcování vzniklo pouze náhodou a nenapadlo mě, že mě to může bavit ještě mnohem víc než práce s kladívkem.


Kladívko. Vozmistrovský odznak. Jednou jsem šel s dívkou na rande a ona se ptá:
„Co děláš za práci?“

„No, jsem vozmistr,“ povídám.

„Aha, vím. To je ten, co mlátí kladívkem do kolejí!“

V ten okamžik bylo jasné, že tohle děvče za ženu nepojmu. Ještě nějaký čas jsem s ní strávil, ale potom jsem na ní našel ještě další zásadní vady a šel hledat o dům dál. 😀

Tak jen pro pořádek – vozmistr samotným kladívkem kontroluje přilehlost a odlehlost zdrží. Podle poklepu a následném zvuku na samotné kolo dokáže vyhodnotit, zda vlak správně zabrzdí a odbrzdí. Taky poslechem pozná, zda nemá kolo nějaký defekt a díky dlouhé násadě mu umožňuje dosáhnout na místo se špatným přístupem. Je to taková prodloužená ruka.

Kromě brzdy a mnoha dalších věcí, vozmistr zodpovídá za technický stav vagonu. Zařizuje jejich předtápění, posoudí správnou funkci toalety a tekoucí vody, všech dveří, osvětlení. Kontroluje i čištění a případně rozhoduje o vyřazení vagonu z vlaku pro závadu, která by mohla ohrozit cestující. Vše se navíc pečlivě eviduje. Jakýkoli postup, který vozmistr provádí, je stanoven předpisem a není radno jakkoli podcenit správnost přesně definovaného úkonu. Vede se pečlivá počítačová evidence a lze díky ní dohledat, co, kdy, kde a kdo udělal, mohl udělat a třeba neudělal.

Je to velmi odpovědná, náročná a složitá profese. Stejně jako strojvedoucí, vozmistr pracuje i ve svátek, o víkendech, v noci, takže nepravidelné směny nepomáhají klidnému rodinnému životu.

Mám i nějaké zážitky, ať je to pestřejší.

Když jsem dělal tuhle práci, měl přijet z Prahy přibržděnej rychlík. Výpravčí mě volal rozhlasem, ať to jdu prohlédnout. To se stane – brzda vlaku nepovolí, takže je nutné vše pečlivě vyhodnotit, závažnou závadu odstranit a brzdu opět pořádně vyzkoušet. Není to žádná sranda.

Čekal jsem na přijíždějící vlak s kladívkem a přišel ke mně nějaký pán – cestující – a ptá se mě:
„Co musí mít člověk přesně za školu, aby mohl hov*o dělat a jen tak si chodit po peroně s kladivkem?“

Díval jsem se na něj, jestli si dělá srandu a borec naprosto seriozně pokračoval:
„Kluk končí základní školu, tak bych ho na to dal vyučit. On není žádnej velkej myslitel, takže myslím, že by ho to bavilo a nevypadá, že by se tu předřel.“ 😀

A jindy, už jsem měl brzdu na osobáku hotovou, jsem k tomu šel bez kladívka. Nebylo potřeba, protože úkon zkoušky se nechal udělat jen díky indikačním okýnkům, která jsou na novějších vagonech. Provedl jsem, brzda v pořádku. Jdu zpátky na stanoviště a nějaký cestující na mě huláká:
„Vozmistr bez kladívka, to je jako ženich bez vocasu!“

Hned mě napadlo: Staromilec, nemá rád tuhle novou dobu.

Kluky, co u vozáků pracují, často potkávám a vzpomínám. Měl jsem se u nich dobře.

Komentáře: 8

  • Ten pán byl buď hodně odvážný, nebo hodně hloupý, povídat tohle chlapovi s kladivem na dlouhém štylku.. 😀

  • Pokud se dobře pamatuji, tak vozmistrem byl i Roman Onderka, nynější místopředseda ČSSD a bývalý primátor města Brna. L

    • Vláďo, to je správně, používá se to dodnes. 🙂

  • Panebože,to jsou blbci..
    No,u mého oboru je taky spousta chytrých zvenku, jde o školství..se zkreslenými představami

  • Diky za tenhle serial. Je to fakt zajimave cteni, zeleznice mne zajima (nemam rada auta) a cesty vlakem mne provazeji prakticky cely zivot (dojizdeni na stredni, na vysokou, do prace, ted s deckama vsude mozne … ). A i presto o provozu prakticky porad nic nevim. Rada si ted vedomosti doplnim a budu deckam na cestach rozsirovat obzory. Jo a taky mezi holkama trochu machrovat, ze jo (treba jako kdyz opravuju, ze vlak jezdi do oblouku a ne do zatacky). 😉 At se dari!

    • Díky moc za komentáře. Kromě představení drážních profesí je v plánu i slovníček základních pojmů, názvosloví a slangu. V konceptech a nápadech je zapsáno a přichystáno mnoho materiálu. Právě pro veřejnost a cestující, které vozíme. 🙂

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Činnost webu můžete podpořit jednorázovým příspěvkem, pokud se vám tu líbí 😊.

Archivy

Kontakt