Stalo se: 6. 7. 2018, 18:54
Včera situace, dovezu vláček do cílové stanice a za 20 minut mám jet zpátky. Čekám na další vlak, z kterého ke mně prelejzají lidí, a vezu je do Pardubic.
Telefon od dispečera:
“Ahoj, hele, je to narychlo, nevím, jestli o tom víš, ale je objednaný vozíčkář.”
Říkám:
“Nevim, ale ok.”
S vozejkem je to tak, že pokud je to obyč, nechá se přenést. Ten těžkej ale bohužel musí vyjet plošina nájezdová, což nese značně časově zdržení. Měl jsem čas, nachystám si plošinu. Vlak přijel, kolega měl sekyru asi deset minut, a paní nemohl vyndat. Jemu se plošina zasekla, nešel otočit zajištovací čtyřhran. Takže to trvalo, nakonec ale paní vyjela.
Ten vozejk elektrickej ji musel dělat Elon Musk na zakázku, monstrum 350 kilo, bába měla tak 100, říkám, že bych ji prostě nepřenesl ani náhodou.
Vezl jsem ještě nějaký návštěvníky na Rock for people do Hradce Králové, říkám jim:
“Poprosím, uhněte se, mám tu paní s vozíkem.”
Seděli rozvalený na místě pro postižený, klasický s sebou čokla bez náhubku, čučo v PETkách, všelijaký stany, karimatky a kotlíky. Viděli, že je tam napsáno ‘Vyhrazeno pro vozíčkáře’, neuhnuli se. Vedro jak prase, docela jsem spěchal, jdu tam za chvilku znova, už naštvanej.
Říkám:
“Paní jede s vozíkem, ještě jednou vás prosím uhněte se, nebo volám benga. A pojedete do prdele a ne se mnou na fesťák.”
Neochotně se uhnuli.
Bába najela, já složil plošinu a pálím k Pardubicům. Že zpoždění jsem nestáhnul vůbec nic, neuvěřitelně množství lidí jezdilo, stavěl jsem všechny zastávky na znamení. I v nejzapadlejší prdeli, aneb jeden dovnitř, jeden ven, dej nám panbůh dobrej den.
Dojedu do poslední stanice před cílovou, kde se přechází na druhou stranu. Už postavený odjezd, zelená najednou červená. Říkám si pro sebe – tvl, to je něco špatně, že to spadlo! Vidím, jde ke mně výpravčí a říká:
“Hopo, nepojedeš, někde na vjezdu u Pardubic se zamotal rychlík do drátu, všechno stojí.”
Říkám si – noo, pěkný.
Pustím lidem dvakrát hlášení, že vlak bude opožděn z důvodů technické závady na trati a jdu za ním do dopravy.
Vylezu že stanoviště a tam pán, bez pozdravu:
“Proč nejedem?”
Říkám:
“Dobrý den, nevím, výpravčí mi povídal, že strhli trolej.”
“No to si ani nedělejte prdel, já mám v Pardubicích přestup na Regijojet, to jak mi ujede, tak se nedostanu, jedu až do Ostravy.”
“Pane je mi to líto, skutečně s tím nic neudělám.”
“No snažte se, protože jinak mi vrátíte peníze!”
Už sem toho měl dost, ale nás zákazník náš pán a říkám:
“Mrzí mě to, bohužel nemůžu za to, že nás výpravčí nepustí.”
Normálně bych s ním vůbec nemusel mluvit, to je věc průvodčí a vlakvedoucí, já mám své starosti a povinnosti, ale beru to, že pokud mají lidí info, reagují většinou s pochopením. Uvědomuji si, že nám nosej peníze, na druhou stranu nenechám si srát na hlavu, pokud to není vyloženě nutné.
Jdu k výpravčímu a říkám:
“Hele, neprotáhneš nás někde přes nákladovou spojku? Že bysme prokličkovali, já bych si klidně přešel. Mám tam paní na vozejku, lidi na přestup na rychlík na Ostravu.”
Jen to dopovím, zvoní v dopravě telefon od traťového dispečera a že můj a jeden vlak proti pustěj. Říkám že super, jdu zpátky na lokotku, říkám cestou lidem:
“Máme kliku, podařilo se, že nás nechají projet.”
Pánovi se to stejně nezdálo a povídá:
“Zajímavý, jen sem vám pohrozil, že budete platit a najednou to jde.”
Dojel jsem do Pardubic, vyndal plošinu pro paní s vozejkem, ta poděkovala a jedu do depa, mimo hlavní trať. Jen jsem projel kolem návěstidla, slyším ve vysílačce, že je znova zastavená doprava. Díky teplu se opět někde natáhla trolej a nějakej rychlík se do ní zamotal. Tentokrát zastavenej provoz úplně a na dlouho. Takže sice jsem projel, ale spíše náhodou.
Až někde pojedete vlakem a budete mít sekyru, vzpomeňte si na tenhle post. Sedí tam nějakej chlapík jako já, kterej by rád jel, ale nemůže.