Pozitivní nádech

Mám teď už nějaký čas dobrou náladu. Zachmuření z minulých časů je aktuálně zapomenuto. Důvod, proč nejsem v depresi a mohu se vcelku svobodně nadechnout, je nasnadě…

Je pravděpodobné, že jsem ve svém psaní někdy dost nefér. Některé z mých stesků souvisí pouze s mým vnitřním nastavením. Následná obvinění, v nichž porce výtek směřovala i k mým nadřízeným a potažmo i k ČD, souvisela především se zlým turnusem a nedostatkem lidí. Což vyústilo v přetížení, kterému nepomohl ani často žalostný stav strojů.

I když vždycky hledám chybu nejprve u sebe (Haha! – pozn. admina) a podezřívám se ze změkčilého slabošství (způsobeného infantilní ufňukaností), vnímal jsem zároveň i dlouhodobě sestupnou tendenci ochoty akceptovat další podobné bolesti.

Změna nepřišla okamžitě. Nicméně k ní dochází. Bez debat ji vidím, cítím a registruji. A je jednoznačně pozitivní!

Mládí

Než jsem odjížděl na dodatkovou dovolenou, byl jsem si v pardubickém bazénu odplavat trénink. A když jsem končil, čekal na mě mladý plavčík. Skoro mám chuť podtrhnout slovo mladý. Už to, že slušně pozdravil, mě potěšilo. A další věta vysvětlila, proč jsem dál nespěchal a usedl s ním na lavičku k delšímu rozhovoru.

Dozvěděl se, že jsem fíra a rozhodl se vydat vstříc rozhovoru, protože ho naše profese láká. Moc o ní ovšem neví a nemá kolem sebe nikoho, kdo by mu poskytl informace nad rámec obecných věcí z internetu. Ptal se, jak vypadá pohovor a co by měl znát a jak se připravit.

Když každý den mluvíte s lidmi, školíte je a vlastně i vychováváte, dokážete poměrně přesně poznat chuť, zápal, touhu a motivaci. U kluka, který před pár lety dokončil školu a ví, že chce být jedním z nás, mi nevadilo i mimo pracovní dobu rozšafně a trochu otcovsky pohovořit o tom, co dělám. Navíc s láskou a těšením na to, že třeba budoucího kolegu i já částečně zaškolím, aby se mu práce líbila.

Kdybyste měli možnost vidět, jak úzkostná maska na jeho obličeji roztála, tak vás asi nepřekvapí, že přijímací pohovor dopadl na výbornou. Ukázalo se, že přesně takové zájemce potřebujeme. Takže už teď se těším, jak mu určitou část ukážu časem naživo a pozná, co všechno na dráze děláme a jak věci fungují.

Mládí 2

Hned týden nato dorazil další mladý kolega, t.č. po licenci v aktivním zácviku. Nenajezdil toho zatím mnoho, ale vlak vedl pod mým dohledem zcela bez potíží. Drobné korekční pokyny vstřebával rychle a přesně. Věc, kterou mi vštípil můj vlastní školitel a já ji aplikuji na své nováčky, tedy že si nahlas předříkáváme a opakujeme návěstní znaky, názvy návěstí či rychlostí, mi jasně ukazovala, že bude konat přesně podle toho, co vidí.

To mi umožňovalo klást i opatrně formulované otázky stran jeho zájmu o naši profesi a pracovní historii. Tedy dotazy, které mi umožní navázat se zcela cizím člověkem pozdější pokrevní bratrství.

I tady bylo brzo jasné, že není o čem. Hoch, který je skromný, pokorný, mluví hezky o rodičích, nepotřebuje z mašiny dřív domů, vstane si ráno i na Přelouč ve 2:47, aby ji s chutí odjel, má v očích zápal a viditelný zápal, mě doopravdy potěšil! Dalším výzvědným působením jsem se dozvěděl, že k nám přišel od policie.

Bylo příjemné utvrdit se v tušení, co všechno musí řadový příslušník kousnout, jakým rizikům je v současné korektní době vystaven a jak smutné je poté poznání, že má kdejaký drban, fetka, ožrala či jiné individum víc práv, než ten, kdo má dobro chránit.

Deziluze a prozření, které přijdou poté, co se vás v napjaté situaci nadřízený nezastane, ba má naopak snad i radost z pochybení, mi zapadá do obrazu, který jsem si namaloval po rozhovoru s jiným ex-uniformovaným kolegou, kde se ovšem nemohlo vše naplno napsat.

Radost

Spokojeně jsem si pokývl, neboť fakt, že ČD dokáží odloudit a nabídnout atraktivnější pozice i etablovaným státním organizacím, mě zkrátka blaží.

Pozor na to – výcvik a všechny potřebné zkoušky nedávno v Pardubicích úspěšně složil taktéž bývalý hasič, řidič kamionu a nově i autobusák. Ano, ten, o kterém tady už byla řeč.

Všichni výše zmiňovaní už hoblují pardubické koleje, až jim od zdrží lítají okuje. A když mi líčí své nováčkovské trable, poznání, úspěchy, neubráním se mirnému dojetí. Jako když táta pozoruje své syny, kteří dělají první vratké krůčky, absolvují maturitu a nakonec nečekaně rychle otce přerostou. Ten ovšem nesmutní, neboť je spokojen, že mohl být dílčí součástí jejich rozletu. A možná, že se svým nastavením i nepatrně podílel na jejich růstu.

Ilustrační foto: Mahdi Dastmard / Unsplash

No a dál…

Vylepšený turnus jsem zmiňoval, o nových jednotkách, co mají dorazit, už víte také. Linkovat na ty články nebudu, nicméně se prostě začínám dívat kupředu výrazně sebevědoměji. Zvlášť, když poslední část dlouhatánské výluky Pardubic a okolí už se blíží do úplného finále.

Už teď se rýsuje viditelné zvýšení rychlosti na odjezdu z Rosic, které bude po rovný. Tam, kde se teď ploužíme dlouhé metry čtyřicítkou. Doplnění světel a závor kus od Jesenčan pravděpodobně zlikviduje tu proklatou sedmdesátku, což s dynamikou nových Foxů přinese časovou úsporu jako hrom.

Odměna to bude nejen pro nás fíry. Ten progres a kvalitativní skok poznají hlavně cestující, kteří se na nás mnohdy (nutno říct, že občas i oprávněně) hněvali, ale i přes všechno zlobení nám zachovali věrnost.

Je parádní, že se po určitém váhavém přešlapování a rozpačitém tápání znovu rozmáchle nadechneme k drtivému a silnému ježdění, které bude prostě epic! A já jsem ku*va rád, že mohu byt u toho a že Vam to s mými zde zmíněnými kolegy už brzo naživo potvrdíme.