Tenhle vlak nikde nekončí

T

Milý deníčku…

Zapsáno: 2. 9. 2022

Jak moc jsem nas*anej, znechucenej, otrávenej, frustrovanej, unavenej a zničenej, si pravděpodobně vůbec nedokážeš představit. Minulý týden jsem si fyzicky sáhnul na úplné dno a bez jakékoli přikrášlující dramatičnosti konstatuju, že v mnoha různých situacích selhávám.

V přímém přenosu na sobě pozoruji známky naprostého vyčerpání, které si vybírá smutnou daň. Skutečnost, že vůbec začínám chybovat, mě zásadně děsí.

Rozplétat jednotlivosti situací a ukazovat příklady svých omylů nebudu. Protože si ovšem uvědomuji závažnost současného stavu, snažím se o svém zoufalství seznamovat své nadřízené, aby pochopili, že jsme fakt na dně.

Jejich reakce jsou rozmanité. Asi nejmíň účinné je aktuálně psaní e-mailů, které zůstává povětšinou bez reakce. Lepší výsledek přináší telefon. A zdaleka nejlepší je osobní kontakt. Jenže, co si budeme nalhávat, pořád se jenom bavíme, ale reálný skutek či řešení nepřichází.

Uvěřitelnost a naléhavost mého dnešního psaní se některým kolegům třeba bude jevit jako zveličující nebo nevhodná. Možná jsou sami v pohodě, makají v dobrém turnusu, mají super volna nebo nadřízené a nepotkávají je bolesti, kterým aktuálně v Pardubicích čelíme. A já jim to věřím. Rozhodně nezávidím. A přeju, aby se s novou metodou maximálního vytěžování za hranu nikdy v životě nesetkali.

Dopady

A co se tedy bude dít teď? No prostě začínáme odříkat vlaky. Nemá je kdo vozit. Zní vám to dramaticky? Pobuřuje vás to?

Věřte tomu, že mě už vůbec. Je mi to úplně, ale úplně jedno. Proč bych se tím, že nemá kdo pracovat, měl já ze své pozice stresovat? Jak víc mám pomáhat nebo zachraňovat? A čím?

A dál?

Dnes už nic dalšho psát nebudu. Nemám chuť. Je pátek odpoledne. Jsem po dvou duplikovaných nočních bez postele. U jedné jsem nastupoval ráno kvůli výluce o dost dřív. U druhé jsem přijel na přání síťového dispečera z domova dvě hodiny předem. Bylo totiž operativně potřeba zaskočit za náhle nemocného kolegu.

Mohl jsem tedy odvézt ještě víc vlaků, strávit v práci víc času a díky dobré organizaci mazáckého dispečera minimalizovat počet spojů, za které musí vyrazit autobus. Ale nevadilo mi to. Zkušený veterán, který záchranu vymyslel a zrealizoval, byl fakt dobrej. Jeho jednání, komunikace i odhad se ukázaly jako naprosto přesné.

Nic… další luxus utrácení soukromého času na vyprávění o dráze už si nemůžu dovolit. Venku na zahradě slyším své děti ječet na trampolíně, půjdu je trošku poškádlit a potýrat. 🙂

Skončím pozitivně. V sobotu mám po mnoha dnech v práci velké a naprosto luxusní jednodenní volno. Naprostá špice a jsem za něj strašně rád. Ovšem v neděli už od brzkého rána naskakuji do nového kolotoče nekonečného fírovského maratonu bez oddechu.

Nevěříte? Přijeďte se k nám do Pardubic někdy podívat. Určitě mě a ostatní kolegy ve vlaku potkáte. Těšíme se na vás.

Komentáře: 16

  • Teda Hopo zeptam se mozna nevhodne a mozna jsi to už nekde psal, ale stejně jak dlouho uz jezdis?

    Ptam se i proto, že táta to dělal a vydrzel asi deset let a Pak musel z dráhy pryč a to bylo ještě před tím nez se zacala dráha reorganizovat a dřív než vám zavedli tyhle legracky co teď mate.

    Vím že možná spoustu lidi nastvu, ale nepremyslis o tom ze z toho kolotoce vypadnes třeba na naklady nebo úplně ven.

    Normálně se na tvoje clanky tesim, ale ta dnesni bezmoc ktera z textu cisi me dostala. Sikovne jsi nerekl co se stalo a doufám, že jsi nemel žádnou mimoradku, ale to jak Vás teď drou az na kost by pri te odpovědnosti skolilo i největší srdcare.

    Doufám že budeš mít co nejvic casu na své oblibene aktivity a že svůj stres splachnes v bazenu. Kazdopadne Ti preju aby ses nedostal az k úplnému pocitu vyhoreni, protoze z toho se spatne dostava pryč. Máš moji hlubokou uctu, protoze já bych takovej zaprah dlouho nevydrzel.

    Drzim Ti palce do dnů příštích.

    • Jezdím 11 rok, u dráhy jsem ubytovaný 26 roků. Popravdě čím dál víc mi přichází na mysl, že se budu muset preventivně začít rozhlížet i jinde. Možná i pro ostatní kolegy kteří přestávají být ve své práci spokojeni bude přinosné info, jaké podmínky by mi případně nabídnul jiný etablovaný dopravce. A srovnám si poctivě pro a proti.
      Jen mne trápí, že se podobnou úvahou vůbec začít zaobìrat.
      To mne tak strašně deptá, že si to neumíš představit…….

  • Když jsem minule četl ten Váš rozpis směn rovnou jsem byl vděčný doktorce že mě na dráhu nikdy nepustila. Miluju vše okolo vlaků, ale tohle bych vydržel asi tak týden. Chápu že jste unavený a zhnusený. Děláte správně že Vám je spousta věcí jedno. Vaším úkolem je dovézt cestující tak jak Vám to infrastruktura, mašina a ostatní okolnosti dovolí. Na ostatní jsou jiní zaměstnanci. To byste (byť jste silnej chlap) brzy totálně vyhořel. Snažte se využít každou chvilku na odpočinek a relaxaci. I když by mě to strašně bolelo – Vaše články by chyběli jak píše kolega níže – neuvažujete o změně? Já Vám držím palce a přeji hlavně zdravíčko. Držte se.

  • Dobrý den,
    moc rád čtu Váš blog. Pracuju jako lékař, ale často si (spíše romanticky) představuju, jak by se mi líbila práce strojvedoucího – jezdit krajinou, obsluhovat parádní stroje, nemuset stále komunikovat s lidmi. Váš blog moje vzletné představy někdy umocňuje a jindy zase vrací hezky na zem.
    Byť dnes píšete o frustrujících věcech, tak se mi velmi líbí Vaše odvaha je takto pojmenovat – není lehké být vždy takto upřímný k sobě, natožpak veřejně.
    Také si říkám, jak moc mají práce na dráze a ve zdravotnictví společného – velký složitý systém, často dřina nejvíce řadových zaměstnanců, tlak na to, že se vždy práce nějak udělat musí, i když na něčí úkor, jakási společenská nezbytnost celé služby, spousta nespokojenosti lidí při neznalosti provozu zevnitř, nedostatek personálu…
    Umím si Vaši frustraci a znechucení představit. U mne tyto pocity probíhají ve vlnách, takže věřím, že se časem zase dostanete do lepší fáze.
    Jinak pod čarou velmi oceňuji, jak píšete – i své manželce jsem předčítal určité pasáže Vaši článků a shodli jsme se na tom, že máte talent! 🙂
    Přeji hodně sil a především péče o sebe sama.

    • Potěšil jste mne, takováhle rekace je balzám. Když někdo dokáže oloupat vatu, kterou tam umně pověsím a domyslí si nevyřčené-jak často s člověkem zmítají pochybnosti a zná to ze své profese, vidí podobnost….. Diky moc. 🙂

  • Musíš hlasovat nohama. Základní věc, co jsem se naučil. Tvoji kolegové, co už vzali roha, to udělali správně.
    Až teprve někomu nahoře začne v excelové tabulce uubývat fírů, začne možná někdo něco dělat.

  • Musím napsat, že po přečtení článku jsem, jakožto cestující, trochu znejistěl ve své bezmezné důvěře v neomylnost strojvedoucích 🙂 No ale vážně, někdo by se měl trochu zamyslet, kdo za pár let bude vozit vlaky, když stále utahují šrouby. Aby to nedopadlo stejně jako BusLine v Pardubickém kraji, když vyhráli provozování linek, měli stroje, ale jaksi pozapomněli na to, že by měli mít řidiče.

    • Honzo, neboj se tvg, kdo se má utopit, toho vlak nepřejede. K bus a dalším už má admin text v zásobníku, při psaní jsem se smál, takže je možné, že budeš i ty… Článek vyjde brzy. 🙂

  • Důvod, proč ke Cargu nebo ČD nejdu. Jo raději budu mít méně peněz, ale jistá práce Po-Pa 6-14 v SŽ mi stačí. Je to fakt těžký tohle přežít a mít šťastnou rodinu. Dost vztahu tyhle směny rozbily. Držím palce a drž se n

    • Vidíte, a já se i přes toto po 16 letech vzdám práce v režimu 7 – 15:30, a vyměním ji za nástupy ve 2:15. A už se na to těším…

    • Tohle s ČDC nemá nic společného, čistě problém ČD. Jak jste přišel na ČDC? Že je dceřiná?
      Být u nad takove podmínky, tak už tu nikdo není. Ale je fakt že ty Pce u ČD je nějaký extrém, jinde napříč všemi PJ
      To není taková srajda

  • Proč neodmítneš nastoupit do práce,že si unavený? Chceš zabít sebe,kolegu,cestujíci???? Dělám tady 32 let a jezdím 29,ale unevený bych nikdy,nikdy nešel. Ať odříkají…

  • Ještě během školy jsem očas chodil za známími na mašinu, docela mne to bavilo vidět co to vše obnáší taky pomáhat při posunu a natvrdo si vyzkoušet i fakt tu těžší část tohoto povolání a pak přišlo v posledním ročníku probuzení a to na druhém konci naší země brno-hrušovany na krokodýlu kdy mi postarší fíra během poklidné jízdy vše reálného vysvětlil, že už to má do důchodu za pár a že je rád že už to trápení na stará kolena končí, nevěděl jak velké ale tušil že příjdou velké změny, to se ještě nevědělo že se ČD trhne na třikrát a o desítky let nastoupí spousty konkurence co namísto vytvoření zdravého prostředí udělá z toho všeho zeleninový protlak smíchaný se smradlavým bahnem. A tak jsem po škole na dráhu naštěstí nešel, faktem je že bych ten řízený bordel dlouho stejnak nevydržel a taky jsem ještě rád za vzpomínky na dráhu jako jeden celek, kdy byl i dostatek lidí… asi před 5-ti lety mě kolega co opouštěl firmu lanařil na sž, dnes už také uvažuje o odchodu jinam, a tak jsem rád za vlastní osobní vůz s malou spotřebou (cca 5-6l/100 N95), mohu kamkoliv kdykoliv a to je pro mne důležitější, nemám prostě čas čekat až přijede vlak nebo pojede autobus, to si nyní dovolit nemohu a to nejsem sám. Vlakem jako opravdu z bodu A do B jsem nejel už několik let, jen nostalgickými vlaky.
    Jako více povolání jde do kopru ale dráha tohle dlouho takto vydržet nemůže…

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt