Obvyklá podzimní starost při ježdění vlakem – smekání – se díky upgradu na nové stroje hlásí s neúprosnou naléhavostí.
Azrael
A
Nejsi normální
N
Čím se vlastně definuje, jestli je člověk normální? Taková myšlenka mě napadá po posledním týdnu… Kde je hranice, kdy pouhá myšlenka, jen krok od realizace, začne být nebezpečná? A jak lze zásadně pouhou sebekázní, slovem, tónem hlasu obrátit rozčilení v lásku?
Významné výročí
V
Jak ty roky letí. Neřekl bych, že je to vůbec možné.
Sváteční den
S
Přísloví, že je hněv špatný rádce, u mě neplatí. Většinou na mě totiž zloba a vztek působí očistně. Ačkoli se poslední rozhovor s kolegou, který odešel k RJ, povedl, byl jsem nucen ho stáhnout. Důvody, které mě k zařazení zpátečky dovedly, mi přijdou legrační a zbytečné. A dochází mi, že takhle do budoucna fungovat nechci.
Nastavené zrcadlo
N
Nové a nezažité činnosti mi jako strojvedoucímu přinášejí stres. Když je zvládnu, třebas i s problémy, posílí mi to sebevědomí a začnou se mi třeba i líbit.
Dvě historky od kolejí, prosím
D
Občas na mě někde vyskočí zážitky cestujících. Ti si nějakou formou stýskají nebo se nám dokonce posmívají. Často jsou psané tendenčním a značně zaujatým tónem, který opomíjí nebo záměrně vynechává relevantní atributy.