Minulá neděle byla dnem, kdy se naposledy jezdilo postaru před dlouhou výlukou. Ta zcela zastaví na více než dva měsíce provoz na ose Pardubice-Chrudim.
O lidech
Nedá mi to. Musím se vrátit v této krátké úvaze ke stále přetrvávajícímu nedostatku kvalifikovaných lidí.
Na hodinách
Téměř pokaždé, kdy se stane blízko mě nějaký incident, z kterého není nikdy daleko k mimořádné události, vnímám souhry jednotlivých okolností. Jejich řetězení ve výsledku přinese problém, z něhož se člověku nepěkne orosí čelo.
Běžné dny / 400!
Uvažuji, jestli bych se neměl vrátit k nadávání a nas*ání na celej svět. Jednak mi to jde a potom je zřejmé, že pozitivní aspekty z minulých článků jsou většině lidí ukradené! Chápu, že hrot, vztek, vášeň a krev prodává lépe a čísla na počítadle návštěv se potom točí jak elektroměr v pěstírně bylin.
Zlobím se též setrvale na admina, který stále odmítá schovat část mého necenzurovaného psaní za paywall, kam by neprověřený čtenář neměl přístup a kde bych s mohl s bonusy vyřádit dosytosti. Bez obav nad očima případných udavačů. (Tak určitě… – pozn. admina)
Nová doba
V návaznosti na minulé články je nutno doplnit pár dalších střípků. Ty lépe osvětlí úvahy dlouholetého kolejového zaměstnance, který, ač vůbec v ničem nevyniká, touží svět obšťastňovat vlastními buřičskými názory a revolučními moudry.
Pozitivní nádech (2)
Admin, který vidí za mou pečlivě a umně vytvořenou fasádu dobrácké duše, se při naší neveřejné komunikaci velmi často neudrží obdivnému úsměvu. Především z toho, kterak dokážu při svém strojvůdcovském psaní vynechávat či maskovat rebelské a smělé úvahy, kterými ho tu a tam obohacuji. Možná, že i dalším lidem nejde na rozum, proč nejen já, ale i další kolegové z ČD stále tak umanutě a zatvrzele bráníme modré barvy.