Citlivá duše

C

Týdenní sumář fírovského drážního jara, kterým si zaznamenávám tendečně a nekorektně své vlastní postřehy, se mi s ohledem na pracovní i jiné aktivity potěšeně zaplnil, a tak mohu zcela bez obalu nechat nahlédnout chtivé obecenstvo do niterných hlubin mé citlivé duše.

Činím tak s vědomím, že se to nemusí každému pozdávat. Rozesmívá mě touha cizích lidí mi radit, usměrňovat mě či snad doporučovat směr témat. Tato výsada je určena pouze nejbližším kolegům a kolegyním. Rodině, přísnému adminovi nebo mým nadřízeným. Ovšem pouze za předpokladu, že si jich lidsky vážím.

(To narážíš na ten první a poslední “komentář” s tímhle nádechem, co přišel, jo? – pozn. admina)

Role

Přicházím k prvnímu rannímu vlaku, který mi kolega nachystal, a mám vyrazit. Společně se mnou přichází k jednotce vlakvedoucí a říká mi:

“Ahoj, vezu to do Kolína a potom hned do Třebový zpátky. Pojedeš se mnou?”

Je sice 3:20 a já jsem rozespalý, neb budík zvonil ve 2:35, ale s určitou nevolí vnímám, že se nám kapku otočily role. Udržím se, odemykám soupravu a povídám:

“Heleď, pojedu moc rád, jestli mě s sebou vezmeš.”

Dívám se mu do obličeje. Nezdá se ovšem, že by mu ta nepřesnost, jíž se dopustil, vůbec došla. 😀

Úkony

Stojím v nejmenované stanici. Na odjezdovém návěstidle v dálce vidím červenou barvu. I ETCS zakazuje jízdu. Je blíž než na 1000 metrů a jsem ve stanici bez dodatečných opatření.

Na vedlejší koleji má postaveno rychlík. Je čas odjezdu. Tyhle věci vnímám, aniž bych nad nimi musel dumat. Nepřemýšlím nad tím díky drilu a naučené posloupnosti, kterou strojvedoucí získá praxí a pozorováním. Zacvrliká vysílačka…

“Ahoj, projede rychlík a hned za ním druhej. Udělej si výpravu vlaku a můžeš si popotáhnout proti, abys pak mohl na okýnko hnedkonc vyrazit.”

Vím, co mám dělat, chápu, o co jde, přesto mi v uších i hlavě škubne, neboť v instrukci zazní něco, za co u zkoušek na fíru vyhazuje. Potlačím touhu chytračit a opakuji nevzrušeně pokyn, pouze místo chybných slov použiju to, co tam má skutečně být. Poděkujeme si, rozloučíme se a protože víme a známe, konáme.

Čas

Ty k*ávo, to to letí, dumám se zachmuřenou tváří při pohledu na pozvánku na školní sraz po 35 letech. Dochází mi, jak ukrutně nemilosrdné tohle číslo je a spojuji si ho s vědomím, že roky, ač jsou ke mně milosrdné a vypadám naprosto báječně, neměří čas všem stejně.

Zazvonil mi telefon a v něm kolega, s nímž jsem absolvoval přerod z vozmistra na fíru, oznámil, že z důvodu ztráty zdravotní způsobilosti pověsil strojvůdcovské řemeslo na hřebík. Byli jsme na začátku čtyři, nyní už jsme jen dva, protože i druhý, mému srdci blízký druh, nemůže svou práci díky posudku od doktora vykonávat.

Jasně, lidi přicházejí a odcházejí, ale stejně. Během krátkého času z Pardubic odejde do důchodu dost kolegů, kteří naprosto zásadně formovali postoj, který jsem k fírování získal. Láká mě velmi pro ně a pro kolegy, kteří už v důchodu jsou, uspořádat důstojné rozlučkové točení, které by v prostorech, o které velmi pravděpodobně diky cizím loupežníkům brzy přijdem, udělalo za jejich kariérou důstojnou tečku. Nikdy jsem u ničeho podobného nebyl a troufnu si říct, že by si takové poděkování zasloužili. Odhaduji, že by i mladší kolegové rádi potřásli pravicí těm, kteří je učili a vzdělávali.

Brutal

Jedna věc mě na mém webu zlobí. Moc rád bych čtenářům a sledujícím ukázal i odvrácenou stranu kolejového ježdění. Tedy věci kolem nehod nebo úrazů, které vlak ve spojení s člověkem dokáže natropit. Jsem významným odborníkem a specialistou na tragické a fatální střety, nadto i vlastníkem spousty videí či záběrů, které by zasloužily publikovat.

Nečinil bych tak bezúčelně. Má touha je vedena spíše výchovným a preventivním aspektem. Mnohdy totiž žasnu, co všechno jsou lidé u vlaku schopni vyvádět. A když v záznamu vidíte následky, působí to preventivně lépe než 159 nařízení a zákazů.

Admin, vzdělaný a jemný člověk, ovšem zastává stanovisko, že nasyslené materiály, které mu ukazuji, jsou ku*evsky silný tabák a nehodí se, abychom sklouzli k ukazování surové reality. Já, protože vozím vlaky, jsem přirozeně otrlý a vím, že díky tomu, co jsem měl možnost zkoumat, dokážu spoustě věcí předejít a činí mě to zásadně opatrnějším.

Možná by bylo fajn umožnit podobnou edukaci i dalším zájemcům tady…

(Nebylo. A ne kvůli “surovosti” a mé jemné duši, jak se tu snažíš podsouvat. Podobnejch materiálů je plnej internet, každej si je může dle libosti najít a sledovat do alelujá. Nejsi majitelem ani jednoho z nich, protože jsi žádný sám nenatočil. Že je máš stažený v tabletu z nějakýho webu, z tebe vlastníka fakt nedělá. Takže ne, tohle tady nemá místo. Na videa klidně odkazuj v textech, to není nic proti ničemu. – pozn. admina)

Přidej komentář

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Činnost webu můžete podpořit jednorázovým příspěvkem, pokud se vám tu líbí 😊.

Archivy

Kontakt