Před dvěma lety

Občas mám v práci okamžiky, kdy jsem jako strojvedoucí blízko nepříjemným situacím. V krátkém ohlédnutí mi článek ohledně závěrečné zprávy na zdopravy.cz připomněl, že už jsou to dva roky.

Zapsáno: 6. 6. 2026

Je to zvláštní. Když jsem si nyní text četl, abych se v dnešní úvaze nějak moc neopakoval, okamžitě mi naskočila nepříjemná a velmi pochmurná nálada. Tehdy mě vůbec nenapadlo, že budu někdy elektrický jezdec. A že si budu moct lépe a mnohem přesněji uvědomovat, co všechno promlouvá do fírovského konání.

Některé večerní vlaky odjíždím úplně stejně. Je tma. Vidím barvy návěstidel před sebou, vidím i ty další za nimi a dokážu si představit, že se jako člověk prostě můžu splést. Ačkoli vím, kam koukat a jak jet, stačí cokoliv, co rozptýlí mou pozornost a ačkoli vidím v dálce zelenou, která, ačkoli jsem rychlík a valím imrvére na volno, protože jsem zvyklej mít prakticky pořád přednost, nemusí vůbec být moje. Jedná se buď o návěstidlo autobloku nebo barvu semaforu u silnice, která platí pro přímý směr k Dubině nebo pro odbočku na Karlovinu.

Vím, kam koukat, jedu podle toho. Jsem extra soustředěný a maximálně opatrný, přesto to můžu pos*at. Oh wait, nemůžu, protože mě, a díky bohu za to, v současné době hlídá ETCS.

Psal jsem už několikrát o tom, jak jsem vděčný všem, co se o jeho vybudování a nasazení zasadili, byť to nebylo bez bolesti. Jasně že to s ním není pokaždé snadné. Obsluha občas přináší trampoty, něco je zdlouhavé nebo otravné. Na druhé straně dohled a benefity, které jsou díky jeho provozu neoddiskutovatelné, nelze zpochybnit. Na lepší se zvyká snadno a že je to s ním takové, vůbec nepochybujte. Zkrátka plníte to, co po vás tahle digitální hračka chce a ona vás za to výměnou chrání před průšvihem.

Jedna věc ovšem bezvadná není. Její pochopení, naučení a osvojení všech variant, které jsou potřeba, určitě nezvládnete za týden zácviku. Myslím, že ani za měsíc. Krom věcí, které se opakují a přejdou vám brzdy do krve, se nepravidelně setkáváme i se stavy nebo ikonami, které vyžadují konzultaci a doptávání. Jsou složité právě tím, že se jedná o anomálie, které svou vzácností působí velmi nepříjemně. Nedovolíte si je ignorovat a hodit za hlavu, protože si v duchu říkáte, co kdyby se jednalo o něco zásadního?

Asistence

Byl u mě před časem kolega na kus řeči. Odešel dělat ke konkurenci. Mám ho moc rád, neboť ho dobře znám, protože se jedná o hocha, kterého jsem pomáhal spoluvychovávat. Byl neskutečně šikovný, skromný a ochotný. Je jasné, že jsem se ho vyptával, jak to u nich chodí a co mi nabídne kromě peněz a královského zacházení, až mě dobré bydlo omrzí a zatoužím po změně.

Poctivě mi vypočítával věci, které mají lepší a přiznám se, že jsem mu místy záviděl. Jedna z nich je plná podpora pracovníka technického školení, vyšetřováka, strojvedoucího instruktora či technika na telefonu. Střídají se mezi sebou a mají pohotovost, pravý 24hodinový dohled. Nejede ti mašina? Nefunguje ti vysílačka? Máš problém s teplotou? Dveřmi? Schůdkem? Zavoláš někomu, kdo je díky opakujícím se závadám oproti tobě zcela v klidu, a ten s tebou projde všechny možnosti řešení, které ti trampoty vyřeší.

Když ti na konci takový člověk řekne – Heleď, zkusili jsme úplně všechno, je to opravdu rozbitý a v poruše. – jsi v daleko větším klidu a je málo pravděpodobné, že jsi na něco zapomněl. Staří harcovníci se možná smějí, protože ti dokázali opravit úplně všechno a vždycky si poradili. Já úplně klidně přiznám, že nejsem tak dobrý a vůbec se za to nestydím. Za minulý měsíc jsem si mohl zajezdit na mašinách řad 810, 814, 844, 847, 162, 471, 640, 641 a 743. Určitě bych pokaždé v případě závady netriumfoval.

Bavilo by mě mít vždy přítele na telefonu, obvzlášť v nelidských časech od půlnoci dál. Podobně jako to májí na ONJ s Ešusy, kdy technici při trápení ví a poradí.

K věci

Ale abych se vrátil zpět k tématu – podobná věc s radou by byla fajn i u ETCS. Využil bych ji. Včera v noci jsem odjížděl z Pardubic na Přelouč do výluky zabezpečovače s Traktorem (743). A jen malou chvilku před odjezdem vlaku se mi z plného dohledu náhle přerušilo spojení. A já si prostě nebyl jistý. Nemám plný dohled, je výluka. Dobrý, vypínat to nesmím, i když nastavím úroveň 0 nebo NTC, stejně je parůžek červený a přerušený. Zkusím to nastavit znova, vypnu řízení, zapíšu údaje, zvolím úroveň, start mise. Nic.

Komu bych měl volat? Je sobota, 0:55 ráno. Jsem na to úplně sám a nejsem teda v zenu. Ku*va, ku*va, ku*va! Nesnáším ten pocit nejistoty, když nevím, jak se ETCS v takovém nastavení může zachovat. Ha, tamhle stojí Panter, třebovský kolega. Najdu číslo vlaku, díky kontaktům najdu jeho telefon a volám, prosím a vysvětluji.

Kolega se nejprve diví, poté si ověří, že i u něj se na DMI změnila značka na přerušenou a uklidní mě. Že prý stejná situace se děje při jízdě na Svitavy (tam nejezdím) a že se poté spojení obnoví. Jsem mu vděčný, děkuji a omlouvám se. Nevadí, v pohodě, stejně za chvilku jedu, přátelské rozloučení.

Barva, potvrdím, rozjedu se z 8. koleje, dojedu do Svítkova, pípnutí a parůžek se obnoví. ETCS je ve výluce, ale funguje LS a ukazuje barvy jak z učebnice. Raduji se nad tím, jak úspěšně a s mistrovskou grácií jsem zvládnul nečekanou anomálii a vím, že až nastaven příště, budu prostě vědět. Vlastní zkušenost je tisíckrát lepší než čtení teorie.

Zároveň, ačkoli vidím barvy na návěstidlech, mrzutě vnímám, že mi plné zabezpečení jízdy svým způsobem chybí. Samozřejmě se bez něj obejdu a zvládnu to. Ale zítra, kdy mám skoro stejnou noční směnu, budu jezdit už pod stoprocentním dohledem. Hlavně proto, že prakticky vylučuje riziko, že něco nevědomky přehlédnu. A tohle vědomí, obvzlášť při ohlédnutí dva roky nazpět, je k nezaplacení!

A že se mnou třeba někdo nesouhlasí? Hm.