Venku je docela hezky

Moc času na vytvoření hodnotného textu mi nezbývá, dumám zaraženě při pohledu na našlapané jezdící dny, které leží přede mnou. Ačkoli mám v zásobě témata, kde s hanbou odhalím svá hloupá zaváhání, odsouvám je, neboť dobře chápu, že tím utrpí moje bezvadná a umně pěstovaná image. Zároveň ovšem vím, že zveřejněním nešvarů pomohu někomu jinému vyhnout se podobné hlouposti, na jejímž počátku stála klasická a stále stejně blbá fráze ‘když já myslel, že…’

Zapsáno: 22. 5. 2026

Strašně by mě zajímalo, jestli podobné a v čase se vracející sebezpytující myšlenky mají i další kolegové. Snad právě proto jsem opětovně sáhnul do své notně prázdné kapsy a uvolnil další peníze na nákup třetího mikrofonu. Do garážstudia totiž kromě dohodnutého hosta přijal pozvání i mladý a neuvěřitelně nadaný kolega. Je asi správné podotknout, že oběma výše zmíněným velmi často volám o radu.

K uzoufání trapné samozřejmě je, že ačkoli jezdím 4x déle než oni, jejich technická i předpisová zdatnost je na výrazně vyšší úrovni než moje. To sice nelibě a s bolestí nesu, ovšem nevadí mi pranic je zhusta a neomaleně využívat. Pokud jste stálými čtenáři webu, není vám mé konání neznámé. Občas zde přiznám zásadu, že se celý život rád obklopuji lidmi, kteří jsou šikovnější než já. Díky jejich umu, který si neomaleně uzurpuji a dále předvádím jako vlastní know-how, se mi daří občas tvořit dojem mocného znalce.

Pravdou ovšem je, že nezřídka pochybuji, zda je můj názor správný a zda se příliš neodchyluje od mainstreamového středního proudu, který nepobuřuje a neuráží. Snad právě proto mám na své kolegy nachystané kromě otázky, jak je napadla práce strojvedoucího (nečekaně!), i další a složitější, v nichž budeme rebelsky probírat úvahy o budoucnosti, ocenění naší práce, náročnost, zlosti a trampoty.

Nikde totiž není vyřčeno, že se třeba ve své omezenosti a naivitě v určitých ohledech mýlím, což může být dáno nejen mou kolejovou historií a vzděláním, ale i věkem. No těším se velmi a dám si pozor, abych ucucával rumu velmi střídmě. Aby se mi rozhovor nevymkl jako tenkrát při prvním pokusu o rozhovor s Mílou…

Dál

A když jsem u alkoholu a požívání nebezpečných drog, mezi které řadím i kouření. Při dnešní jízdě do práce vedle mě na světlech zastavila dodávka s kolegou, kterého jsem v textech (např. zde a zde) již několikrát zmiňoval.

Technická vybavenost mého vozu umožňuje zaznamenat kromě obrazové části i zvuk, a tak si můžete v případě zájmu přehrát, kterak i po dlouhém čase v hlavách civilních pozorovatelů, kteří jsou kolejemi fascinování, rezonuje zpráva, že se u fíry v práci nadýchalo.

Ještě u jedné věci, která může lidem nesedlajícím vlaky připadat přehnaná, se zastavím. Posledních několik směn mě zcela míjely nešvary souvisejícíc s poruchami, nefunkčními dveřmi, závadami na záchodech atd. Potkalo mě pouze bezpečnostní rychlostní omezení na 120 km/h, které souviselo s únikem vzduchu z podvozku na vypružení jednotky. Nevěřili byste, jak absence řešení pí*ovských trápení významně a pozitivně ovlivňuje nejen ježdění, ale i klid a nízkou míru stresu z jízdy.

V takto dobrém rozpoložení jsem pln naděje natočil další video ze spojování Ešusů na Masaryčce, abych umožnil lidem z chudších krajů vidět, jak zásadně pokročila automatizace původně manuálního úkonu. Adminův odsudek této zajímavosti mě zamrzel, ale když už jsem se s tím záznamem crcal a nezaslouží si ani vlastní short, zachovám ho pro budoucí generace alespoň jako gif. 🙂