Třicet pět korun ve vůni

T

Základem mého mého psaní je princip “padni, komu padni”. Nemohu se vyhýbat situacím, kdy nesouhlasím s konáním nebo pohledem ostatních a rmoutí mě jejich činy.

Zapsáno: 20. října 2021

Umělec

Než se dostanu k dráze, zmíním včerejší kouzelnou chvilku. Dcera nečekaně zápolí s nachlazením. Nechali jsme ji tedy raději doma, aby se zbavila v klidu nepříjemné rýmy a kašle.

Protože manželka normálně pracuje, jsou na mě během volna kladeny vyšší nároky ohledně vzdělávání ratolestí. Čteme, píšem a počítáme. Je úterý ráno, sedíme u úkolů, které jsme dostali od ženy nařízené.

“Taťko, víš, že se Patrikoj líběj nahatý modelky?” táže se dcera.

“No nahatý modelky se líběj nejen Patrikoj, já se taky rád kouknu,” povídám.

“On je i maluje. Říkal, že by mě klidně namaloval. Je to takovej umělec, asi jako náš Péťa,” nepřerušuje tok řeči. “Vím, vím – nejdřív, co je v závorce a pak to odečtu.”

“Ale nenech se od něj malovat,” říkám, “a ani se nikde nesvlíkej, jo?”

“Nebudu, neboj. My se teď chystáme s Erikem na francouzáka. Víš, co to je, ne?”

“Nepovídej a počítej!”

Výuku kdy a jak nejlépe s líbáním začít, jsem raději dále nerozebíral. Předal jsem dcerku babičce, jel si odplavat a celou cestu uvažoval, zda nemám ještě z auta informovat svou paní o budoucích plánech naší dcery.

Předpisy nedovolují

Co se učebnicových francouzáků týče, je právě ona u nás mistrem. Mé občasné chabé či letmé líbnutí na tvář shledává velmi nedostatečným. Odmítá mi uvěřit, že máme tento nebezpečný akt od zaměstnavatele výnosem 0700/2021-O10 (Opatření ke snížení rizika šíření onemocnění Covid-19) důrazně zapovězen!

Jistě ji potěší, že může své aktuálně nevyužité umění a tipy z praxe předat někomu vnímavějšímu a dychtivějšímu, než jsem já. Navíc potomkovi vlastní krve! 😀

Vydržel jsem ovšem s novinkou až do odpoledne a byl překvapený, že ji mé sdělení nikterak nešokovalo. Naopak spíše pobavilo. Abych její smích využil i pro vlastní potřebu, zmínil jsem se letmo mezi řečí, že za půl hodiny musím odjet na odborovou schůzi. Tam budu nucen s kolegy probírat vývoj na dráze a také neutěšenou situaci na trhu práce. Potkáme zde taktéž bývalé spolupracovníky, nyní důchodce, kterým podzim života zpříjemníme naříkáním a tklivými stesky.

Propustila mě nerada, ale snad pochopila, že zatroubením při odjezdu jí trochu neobratně vyjadřuji svou neutuchající lásku.

Schůze

Porada byla plodná, mnohé jsme vyřešili!

Kontroverzní témata posléze utlumilo podávané jídlo (řízek s bramborem) a po něm již začala diskuze. Na tu se vždy těším, protože si mohu popovídat s lidmi, které mám rád a které jsem dlouho neviděl. Naskakují prožitky a vzpomínky.

Ilustrační foto: Pixabay

Mnozí bývalí kolegové ve mně stále vidí malého kluka a nemohou uvěřit, že mi už rostou vousy. Společným znakem všech v sále je neutuchající zájem a vášeň. Láska ke kolejím zůstala, dělali tu práci celý život a neumí ji pustit z hlavy.

Zajímají se o to, co čtenář zdejších stránek dobře zná. Zpoždění, nováčky, opravy, bouračky a konkurenci na železnici. Bedlivě jsem vnímal jednoho ex-kolegu, který dalšímu říkal:

“Měl jsem teď jet do Prahy. Akorát jak je to rozkopaný, tak nic nejelo, jenom Pendolino a tam bych musel k režijce doplatit stovku. Tak jsem jel radši Regiojetem, tam to bylo jen za třicet pět.”

Začal gestikulovat:

“Dostal jsem vodu, Mladou frontu tištěnou a mohl jsem koukat na televizi. Člověče, dvacet programů!”

A že si kafe, který bylo taky gratis, objednal přes telefon, kterej si připojil k palubní wi-fi s pomocí sličné stewardky, která mu byla k ruce… a prej i voněla! 😀

Jsem se smál a povídám:

“Tak my vám už teda nevoníme, jo?”

“Voněl bys mi za 35 korun, s novinama, vodou, kafem… a kdybys byl mladá holka!”

Zamrzela mě ta zrada v jeho uvažování. Jak málo stačí, aby z něj byl přeběhlík. Uvažoval jsem, že mě by tak lacino nedostali. Kafe nepiju, noviny mám v tabletu, na televizi nekoukám a stovku bych za vlajkovou loď rád obětoval.

A mladá holka? K čemu – bůhví, jestli vůbec umí dát pořádnou pusu. 🙂

Komentář: 1

  • Na Pendolino si sahat nenecham, trat Ostrava-Praha jsem jel rychlym vypocetm aspon 250x (zpatecni), z toho jsem jel 3x Leo a wx regiojetem. Kdyz pominu mnohem lepsi vlak a hlavne cas, tak jidelni vuz je to nejlepsi co clovek na te trati dostane. Kdysi jsem delal analyzy pro jednoho ze soukromych dopravcu a pendolino je bylo prumerne rychlejsi o 30min nez cokoliv dalsiho – i diky prednosti u vyluk jako super city….do toho jim funguje wifi a neni to stary rozpadly vagon a ani tramvaj. Jen bych dodal, ze tramvaji jsem sve doby mohl jezdit zdarma. Tak hluboka je ma laska 😀

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt