To jsou hice, co? (2)

Moc se nám to počasí nelepší, co?

Zapsáno: 1. 8. 2026

Ačkoli je ježdění na elektrikách násobně komfortnější, i zde si teplo vybírá svou daň, což mě vůbec, ale vůbec nebaví.

Celý týden stojí ježdění po koridoru kolem Pardubice za vyližp*ču na druhou a zpoždění nebere konce. Sice je uklidňující, že si stýskají i další strojvedoucí, kterých se výpadky zabezpečovacího zařízení též dotýkají, čili to není o mojí neschopnosti obsluhovat mašinku, ale mnohé ze situací zažívám poprvé a musím se ptát. Porucha autobloku, nefunguje ETCS, výluka na trati, zpoždění, mizerné spaní a dlouhá směna – to jsou faktory, které zacvičí s psychikou, ať už chcete, nebo ne.

Dorazil jsem do Pardubic na sekundu přesně. Vysílačka chroptí – ahoj, tady CDP, sepíšeme rozkaz, nejde nám oddíl. Výluka ETCS, nejdřív 30, pak max 100, za chvilku pojedeme. Další den znova a pak zase. Na trati potkávám zoufalé zabezpečováky. Nezávidím jim moření s přehřátým mozkem zabezpečovacího zařízení, který se peče v rozpálené budce u kolejí.

Ne!

Nepomáhají tomu ani cestující, kteří jsou samozřejmě podráždění a naštvaní.

V Pardubicích stojím v pátek u perónu. Už hodinu, nehnul jsem se ani o píď. Na Grappu vidím spoustu rychlíků. Mám jet už jen poslední vláček do Přelouče a pak spát. Zatím to ale nevypadá. Vedle mě stojí Pendolino. Moje i jeho paní vlakvedoucí stojí vzorně venku a komunikují s pasažéry, zatímco já se znuděně dívám do tabletu na otázky k přezkouškám.

Zaťukání na okénko, kolega odvedle, nadáváme oba. Z podchodu se vynoří trojice mladíků, kteří, vidouce modré triko a chumel lidí, zjišťují, jestli je to zpožděný osobní vlak na Kolín.

“Ano, to jsme my.”

“A pojedete?”

“Je porucha, zatím nic nejezdí.”

“Je mi to jasný,” obrátí černovlasý kudrnáč oči v sloup s dramatickým přednesem, “prostě Český dráhy, klasika!”

Nezákaznicky se ostře a vcelku nas*aně ohradím:
“Žádný Český dráhy, do p*če! Pamatuj si, jsi na nádraží a tady je nutno, aby ses vyjadřoval správně. Přijel jsem dokonce s náskokem. Nefunguje zabezpečovací zařízení, to nemá s ČD nic společnýho, takže ty za to nemůžou. Může za to provozovatel kolejí, jasný?!”

Kolega přikyvuje, paní vlakvedoucí, školená na uctivé rozhovory s cestujícími, pozoruje mé rohořčení s určitým překvapením, ale souhlasí. Všichni víme, že náš dopravce skutečně nemůže za všechno zlo světa.

Puboš pod přesilou autorit a dospělých zbaběle řadí zpátečku a že teda rozumí. Je mi pravděpodobně vděčný a rád, že se mu dostalo odborného vysvětlení a pouze jeho jinošský stud mu brání, aby mi za něj poděkoval. 😀

Štos

Je to prostě v háji, nedá se svítit. Navíc se žene bouřka. Blesky dramaticky sekají do zašedlé oblohy. Pendolino se konečně hnulo a za ním, před všemi ostatními, vyrážím na cestu i já. Začíná foukat, prší, rány hromů duní jedna za druhou.

Dojedu do Přelouče a tam se okamžitě otáčím, už jsem měl být pryč. Ne, nepojedu. Jeden rychlík, druhý, třetí.. A pak jedu konečně já.

Za vjezdovým návěstidlem do Přelouče, na první koleji, vidím poprvé v životě úkaz, o kterém jsem myslel, že ho už nikdy nepotkám. V jednom jediném oddílu jsou za sebou naštosovány čtyři rychlíky různých dopravců a mají mezi sebou jen zhruba padesátimetrové rozestupy. Takže kdyby do nich zezadu Péťa, co pojede za dvacet minut s Azraelem z Pardubic, ťuknul, udělá z nich zajímavou čelenku. 😀 Ku*va, kdybych měl kameru, to by bylo lásky, ale nestihnul bych ji rozbalit. Radši koukám na cestu, abych něco nepokazil.

Dojedu do Pardubic, střídáme na ose, jdu do sprchy a spát. Vzbudí mě telefon od kolegy Bohouše. Je v Havlbrodě a zlobí ho Žralok. Nechce odparkovat, elektronika stávkuje. Za dalších deset minut vibrují hodinky a Péťa posílá fotku fáboru v troleji.

Co jsem chtěl říct… Každý, kdo v těchto extrémních vedrech pracuje, řeší nějaké komplikace a trápení. A bez výjimky úplně každý, ať je to výpravčí CDP, zabezpečováci, vlakové čety a v neposlední řadě i fírové, dělá absolutní maximum, aby vlaky odjely. Že to někdy nejde, je sice k vzteku, ale bohužel jde o stav, který souvisí s extrémním počasím.

P.S.

Aby to nebylo jen železniční, tak to proložíme… Stejně sem lidi chodí jen za zábavou.

Po dlouhé směně jsem jel autem domů. Moc nechybělo…

Schválně mi dejte vědět v komentáři! Podle admina je primárním viníkem řidič Nisanu, který se táhnul jako šnek. Kdyby ne, byl jsem už dávno v trapu a nemusel řešit mrzutosti. Něco na tom je, loudal jsem se za ním už od Černý za Bory a jak jsem z dráhy vychovanej ctít předpisy, odmítám předjíždět přes plnou.

Patří mi to! 😀 Nebo co myslíte vy?