Už 7 let

Slavíme narozeniny!

Občas je dobré se zastavit a ohlédnout se za sebe. Mrzí mě, že to zase tak nějak extra často nedělám. A je to bohužel škoda. Je tu velmi pravděpodobně jen velmi málo čtenářů, kteří s námi vydrželi od úplného začátku a pamatují tedy, jak to tenkrát vlastně vůbec začalo. Možná už tu nezůstal vůbec nikdo, přemýšlím trochu zaraženě.

Ba ne, minimálně jeden čtenář, který přelouskal úplně všechno, mi díky bohu zůstal. Máme tu totiž společné a významné výročí, na které bych nerad zapomněl. Dne 1. 7. 2019 si mě vyhlédl místní admin, který zkušeně vytušil a odhadl můj autorský potenciál. Okamžitě ho napadlo, že by mě mohl využít ke své cestě vzhůru, což jsem mu, pojďme si říci, s mou upřímnou a vrozenou skromností dopřál měrou vpravdě vrchovatou.

Je nám teda 7 let a přiznám se, že trochu žasnu nad tím, že se máme tak moc rádi. Nejpříjemnější a ošidný aspekt našeho vztahu je ten, že ho jako ten slabší láskou zahrnuji víc než on mě, což je samozřejmě značně nefér. Skoro se nehádáme, jen občas mi sem tam vyčítá nějaké nepodstatné malichernosti, což je samozřejmě značně nepříjemné a nefér. Já se přes to ovšem díky svému nadhledu dokážu vcelku lehce přenést a odpouštím mu. Nejsem nějaká ukřivděná vyčítavá manželka, která se babrá v hloupých detailech.

ilustrační foto / AI

Co bych nám teda popřál do dalších společných let? No v prvé řadě zdraví, poté porozumění a v neposlední řadě i dostatek respektu a úcty. Všechno to jsou věci, které bych nám moc, moc přál.

Ctěný čtenář totiž nevidí a nemůže vidět, co se děje za oponou. Mé psaní, natáčení a rozhovory, jakkoliv se tomu vzpírám uvěřit, totiž přinášejí užitek. Lidé, co u nás čerpají informace, nám nejen věří, ale s mnohými mými názory se i ztotožňují. To mě samozřejmě těší a zároveň i motivuje pokračovat a snažit se přiblížit a ukázat svou práci všem, kdo o to stojí.

Za všechny zmíním dva ultra dlouhé telefonáty, které mi oblažily minulý týden odpoledne – dva zájemci by rádi nastoupili u Českých drah do výcviku jako strojvedoucí v přípravě. Odpovídal jsem jim popravdě, ovšem místy jsem se neubránil pousmání nad určitou naivní a zkreslenou představou, kterou oba dva, nutno říci, ještě před výběrovým řízením vykazovali. Zajímavá pro mě byla míra značně odlišné motivace, s kterou k profesi strojvedoucího přistupovali. A přiznám se, že jsem sám zvědav, zda a jestli se jim náročná rekvalifikace povede, protože snadné to tedy v žádném případě nebude.

Oba se přiznali, že je k rozhodnutí zkusit restart kariéry přiměla povídání s kolegy, které na webu máme. V duchu mě rozesmálo, jak automaticky předpokládali, že se jedná o informační web Českých drah, protože to prý dostali k prostudování jako oficiální a prověřený zdroj.

Spolu s tím jde ruku v ruce i pozornost a zájem, který není úplně příjemný. V redakčním systému, do kterého sem tam zvědavě nakukuji, vídám stále častější útoky a snahy o ovládnutí stránek a prolomení přístupových hesel.

Fascinující mi přijde, kolik pozornosti vzbuzuje nevinná stránka se strojvůdcovskou adresou, a žasnu nad zabezpečením, které ochraňuje moje vynikající texty.

Abych ovšem skončil své dnešní psaní vesele a zároveň i s oprávněným nadšením… Mám natočený dlouho plánovaný videopodcast s Kubou a Samem, který přesahuje stopáží dvě a půl hodiny. Máme natočené další výcvikové video s Martinem, které je asi to nejlepší, co se mi z kabiny lokotky zatím povedlo. (Nechval dne před večerem… 😀 – pozn. admina) Dívám se na výsledek a dmu se pýchou, jakkoliv výsledek snažení není v žádném případě moje zásluha.

Pro všechny, kdo mi pomáháte, a že vás teda je, a pro admina obzvlášť:
Díky moc za krásné narozeniny!