Doma topíme dřevem. Celý život. Je k tomu potřeba pořádná výbava – Stihl pilky, Fiskars sekyrky, hydraulická štípačka a pracovité ruce. Dnešní psaní bych rád věnoval – jako vzpomínku – tátovi, pro kterého byla činnost zajišťování dřeva pouze odpočinek a radost.
Mi psal tuhle admin, že se jde nechat tetovat. Jsem si vzpomněl, když bylo dřív víc času, jak jsem chodil s kámošema do sauny.
Předchozí díl: Studna (1)
Mám v sobě takové přesvědčení, že když se chovám k věcem, co používám, slušně, nenechají mě ve štychu. Stejně tak s lidma – chovej se k nim hezky, budou se chovat stejně k tobě. Nebuď kretén, protože pak děláš kreténské věci. Když jsi normální a v pohodě, budeš dělat normální a v pohodě věci. Jednoduché.
Máme u domu malou zahrádku, kterou zaléváme ze studny. Čerpadlo v ní fungovalo bez zaváhání 20 let, ovšem jeho čas se naplnil. Ochranný litinový plášť motoru se začal loupat a zcela se rozpadnul. Voda přestala téct.
Ještě to tu asi nezaznělo, že kromě jiných radostí mám velkého, celoživotního koníčka, a tím je hraní videoher. Začínal jsem před více než 30 lety na počítači Didaktik Gama a tahle pařanská vášeň mě drží doteď.
Kromě železnice jsem se před lety věnoval i dalším činnostem, při kterých jsem si udělal hodně dobrých známých a také kamarádů. Mnozí jsou dnes skutečně úspěšnými podnikateli, kterým se byznysově velmi dobře daří. Je super, že se z většiny nestali mistři světa, ale jsou stále normální. Jako dřív.
Jeden z nich mě před lety pozval na svou chalupu, kde hodlal oslavit své třicáté narozeniny.
