Studna (1)

S

Máme u domu malou zahrádku, kterou zaléváme ze studny. Čerpadlo v ní fungovalo bez zaváhání 20 let, ovšem jeho čas se naplnil. Ochranný litinový plášť motoru se začal loupat a zcela se rozpadnul. Voda přestala téct.


Studna je dost hluboká, takže bylo zapotřebí s opravou postupovat velmi opatrně.

Ilustrační foto: Valentin LacosteUnsplash

Požívám značných výhod. Všemožné pracovní záležitosti řeším s pomocí mých bratrů, kteří bydlí v okruhu 200 metrů ode mě. První je tuze chytrý. Druhý je velmi šikovný a pracovitý. Třetí jsem já.

Šikovný a pracovitý bratr si nedávno svářel z kovového profilu vrata na garáž. Šel kolem soused – dobrák chlap – ale popravdě, není úplně tou nejostřejší tužkou v penálu. Brácha vytaženou svářečku, kuklu na hlavě, elektrodu v kleštích – to všechno mu mohlo lecos napovědět.

“Sváříš, jo?” zeptal se přesto.

“No. Svářím. Vrata.” povídá brácha.

“Vrata, jo? Na vodvírání, jo?” ujišťoval se soused.

Ani tehdy se bratr nerozesmál a pokýval, že je jeho předpoklad správný. Ale zpátky ke studni.

Tyhle technické situace a průšvihy jsou parádní v tom, že pokud se sejde vícero blízkých lidí, kteří jsou nositeli jasného názoru, vznikají třenice, hádky, křik a prosazování jediného správného řešení. Čím jsme starší, tím jsme klidnější, ale přesto se podobná operace neobejde bez výměny názorů a určitých vášní.

Miluju to!

K výměně zařízení byl vybrán čas v neděli po obědě. Bráchové už mají dospělé děti – dva chlapy jak hora. Ty jsem požádal o pomoc a oni ochotně přiložili ruku k dílu.

Pochlubil jsem se před vypuknutím akce adminovi. Povídá mi, ať akci nahraju, že mi potom sestříhá video na památku. Nejprve jsem nápad zavrhnul jako nesmysl. Ale pak mi došlo, že je zcela geniální… Pojedu záznam na dvě kamery – jedna napevno se záběrem na studnu a druhá přímo na mojí hlavě bude snímat akční dění a dialogy…

Třeba se stane něco zábavného! A taky že jo! Jenže jinak, než bych čekal…

pokračování příště.

Komentáře: 4

  • Máme to s bratrem co do vztahů dost podobně. Shodneme se na naprosté většině věcí, o to víc bazírujeme na těch pár malichernostech, na kterých obvykle vůbec nesejde. Jen proto, aby mohla vzniknout třenice. Přitom si oba užíváme tu možnost dohadovat se o jediném správném řešení, o jediné svaté pravdě. Když jsem četl “Miluju to!”, zahřálo mě to u srdce. Stejnou reakci jsem dostal o pár minut později od bratra, jemuž jsem článek poslal. Díky za super čtení, těším se na pokračování.

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt