Jízdní kolo

J

Doma topíme dřevem. Celý život. Je k tomu potřeba pořádná výbava – Stihl pilky, Fiskars sekyrky, hydraulická štípačka a pracovité ruce. Dnešní psaní bych rád věnoval – jako vzpomínku – tátovi, pro kterého byla činnost zajišťování dřeva pouze odpočinek a radost.


Moje mamka měla kolo. Dostala ho od svého tatínka, mého dědečka, jako dárek. Měla ho tuze dlouho a chovala se k němu, jak kdyby bylo z platiny. Byla na něj úzkostlivě opatrná, takže od ní jako 11. přikázání zaznívaly věty: Neberte mi ho, máte svoje! Ne, nebudu ho nikomu půjčovat! Tak si třeba choďte pěšky. Prostě na něj nesahej! 

Myslela samozřejmě kolo.

Ilustrační fotka: Caleb BishopUnsplash

Jednou jsme jeli do lesa dělat dřevo. Já, dva bráchové, všichni multikárou. Pilky, řetězy, sekyrky, všechno s sebou. A táta, páč ještě něco řešil, za náma přijel dýl. A na kole. Hádejte kterým…

“Počkej, až se máma dozví, žes jí ukrad kolo. Se vztekne!” povídám mu.

“Ta se to vůbec nedozví. Je pryč, přijede až vlakem v šest večer,” radoval se táta.

Šlo se kácet. Bum, bum! Práce nám šla od ruky.

“Ještě porazíme tamhletu velkou soušku!” zaznělo.

Bum, prásk!

“Bacha, jde bokem, láme se!”

Křup, bum, prásk! A rovnou na mámino kolo.

To vidím jak dnes, jsem se smál, až jsem si musel lehnout na zem, protože mě nohy neposlouchaly. Bráchové zrovna tak. Táta se škrábal za uchem, jak chlapík v tomhle videu.

Kolo vohnutý do banánu, strom trefil přesně střed. Nedalo se na něm jezdit. Táta se mračil, navíc ho zlobilo, že se smějeme škodolibě. 😀

Naši se prakticky nehádali, ale přecijen, tohle byla velká věc. Tušil, že se to bude řešit a že z toho bude mrzení.

Domů jsme jeli všichni multoškou, bráchové v kabině a já s tátou a vohnutým kole na korbě. Dlouze a zamyšleně mě pozoroval. Cítil jsem, že hodlá vyřknout něco závažnýho. A taky jo!

“Říkal jsem si, že bude lepší, když řekneš mámě, že sis kolo půjčil ty. Má tě radši.”

😀

5 komentářů

  • 😂 a pamatuješ si, jak jsem překrásně narovnala dříví já 😂?

    • 😀 na rovnání dřeva jsem nepoznal nikoho, kdo by se alespoň vzdáleně přiblížil Tvému stylu. 😀

    • Myslím že dobře, nicméně se o tom pochybení doma vedla “diskuze.” 🙂

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt